Aurora - Jedenáctý duel

Zdravím všechny snílky.

Jelikož Bruneta, musela odjet k babičce, tak mě proprosila, abych za ni zaskočila. A já se ochotně duelu ujala. Jak Bruneta vždy píše, tak nám týden uběhl jako voda. Máme zde sobotu, a onen zmiňovaný jedenáctý duel. A myslím, že oběma učástníkům se moc povedl. :))

(kdybyste se divili proč zde nejsou jména autorů, hlasování je anonymní)

1. Příšlo jaro

Sluníčko nám krásně na nebi svítí.
Na stráni nám začalo růst první jarní kvítí.

Každé ráno mě z postele vykope ptačí zpěv,
a v tu ránu mě opouští veškerý hněv.
V krvi mi z celého počasí začíná optimismus kolovat,
ale i smutné vzpomínky chci si v sobě uchovat.

Studené a hrozivé větry vystřídal jemný vánek.
Probuďte se, zima je pryč, skončil nám spánek.

Mrzutý medvěd opouští své vyhřáté doupě
a ihned kráčí pro nějaké poupě,
jímž by si zkrášlil noru
a odehnal z ní kupu škvorů.

Blíží se večer a pomalu se začíná smrákat,
poslední havran nám přestal krákat.
Dobrou noc a opět krásný den,
doufám, že se vám zdál krásný jarní sen.

Myslím si, že báseň je povedená a plná optimismu. Jelikož ja psát neumím vůbec, musím chválit :))

****

2. Jaro

Svou vládu ztrácí zima,

ztrácí zima svou vládu.

Už roztál, to je prima!

Radši teplo než kládu!

Slunce ptáčku peří lechtá,

lechtá slunce ptáčku peří.

Ptáček, ten se štěstím chechtá,

sílu zpěvu s jiným měří.

Nezpívají ptáci skoupě,

skoupě nezpívají ptáci.

Inspirují cudné poupě,

které váhá s včelou hrát si.

Vánek láká k tanci kvítí,

kvítí k tanci láká vánek.

Mezi květy pavouk v síti

hmyzu dopřál věčný spánek.

Lidem zase zpívá kůže,

zase lidem kůže zpívá.

Holky krásné jako růže,

klukům se to krásně dívá…

O5, krásná jarní báseň, moc se mi líbí, i když mi tam občas něco nesedí (ale na mně nedávejte, jak píšu, nejsem umělec :D) Chválím. :)

Tak co, moji milí snílci. Jakápak báseň se vám líbí víc? :))