28. června 2013

Imaginarius - Iluze osmdesátá třetí

Podivnostmi pln je svět


Dobrý večer,
drahý blog.cz se minulý týden rozhodl si z milé Maglaiz udělat dobrý den. Měla jsem připravený krásný článek se slunovratným podbarvením, ovšem nastala chyba v Matrixu a onen Imaginarius nevyšel. Což mne docela sejří. Dokonce nebýt milé Anne Eyre, jež mne pohřešovala na FB skupině Snílků, tak bych žila dál s vědomím, že omsdesátá třetí Iluze byla vypuštěna bez problémů. Leč nestalo se. Brečet nad rozlitou čokoládou nemá smysl. Pojďme to napravit dvojitou dávkou obrázků.

Sice to není nefalšovaný Panoramix, ale dle mého by takto onen učení excentrický druid mohl vypadat v reálném světě. A co Vy? Nenapadá Vás něco při pohledu na něj? Nerozbíhá se Vaše mysl po širých pláních Fantazie a neosnuje předivo příběhů?

OBRÁZEK ZTRACEN

Na tuto prapodivnost jsem narazila už asi před půl rokem a stále jsem ji neuveřejňovala, a to z toho důvodu, že nebyla nikdy nouze o obrázky. Dnešní menu deviantartu mne však zklamalo, a tak jsem byla nucena hrábnout do archivu.

HUDBA ZTRACENA

Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického či básnického charakteru vkládejte do:


Vypadl šátek z kapsy
Co to znamená asi?
Na kopci zvoní
Tak jako v loni
I letos sejdeme se
Na obvyklé trase


Dovolte mi, abych touto chabou momentkovou páteční chvilkou poezie se s Vámi rozloučila a zároveň Vás zděsila, jelikož Maglaiz rozhodně nehodlá zaseknout sekeru do kulatého stolu, příště jsem tady zas, abych Vás opět nutila do činnosti.

Všem krásné prázdniny, mé velikosti začínají až v pondělí.

Mějte se famfárově a sněte!
Vaše tetka Maglaiz

26. června 2013

25. června 2013

Nová Republika - papája

Zdravím Snílkové,
nejsem si úplně jistá, jestli sem můžu poslat i trochu rozměrnější dílo, protože by se se vými 40 stránkami do článku určitě nevešlo. Proto posílám jen úvod a pokud se vám bude čtění líbit, můžete si zavítat to literární rubriky na mém blogu a dočíst konec ;) K ukázce přikládám i "titulní stránku", kterou jsem malovala pro autorský výtisk povídky ;) Snad se bude líbit ;)

Název povídky: Nová Republika
Žánr: sci-fi
Autor: papája (kreativity.blog.cz)



Na ovládacím panelu vznášedla se naráz rozblikalo několik kontrolek. Zamračila jsem se na ně, sevřela páku ručního ovládání a vytáhla rychlost na maximum. Neutrinový motor se začal nebezpečně cukat, ale neměla jsem na výběr. Corey, sedící za mnou, znepokojeně sledoval monitor.
"Dohánějí nás," upozornil mě, jako bych to sama nevěděla.
"Já vím… tohle není nejrychlejší vznášedlo, víc už z něj nevymáčknu…" Lepší než nic, pomyslela jsem si.
"Tak to jsme v háji," konstatoval a mě překvapil jeho klidný tón, protože jsem sama měla pocit, že se mi napětím rozskočí hlava. Mělo to být naopak. To já byla profesionál zvyklý na nebezpečí, on byl jen lékař, co půlku života nevystrčil nos z operačního sálu.
Před námi se krajina rozestoupila a vletěli jsme na kamenitou pouštní pláň. Bílá mračna zůstala daleko za námi a pět pulsujících bodů na monitoru se vynořilo v podobě pěti bílých vládních stíhacích strojů. "Jo," řekla jsem, "jsme v háji."
Pak začala rychlost na ukazatelích klesat, přestože jsem ani na chvíli nezpomalila. Elektromagnetický zpomalovač… Teď už bylo jasné, že neunikneme.
Zanedlouho jsme zpomalili natolik, že jsme se octli na dosah jejich dálkového ovládacího systému, který nás donutil na místě přistát. Vznášedlo dosedlo na zem prudčeji, než bylo příjemné, a bezpečnostní pásy se samy zatáhly.
"Zůstaň tady a nevystrkuj hlavu," nařídila jsem Coreymu a čekala, až si pro nás přijdou. Skrz zadní sklo kabiny jsem zahlédla postavy v šedých leteckých uniformách. Byli ozbrojeni a já si byla jistá, že zbraně hodlají použít. Neměli jsme kam uniknout, ale nepodnikla jsem tuto šílenou cestu, abych skončila v cele pro uprchlíky. Na to byl můj cíl příliš důležitý.
Jeden z vojáků namířil zbraň přímo na naše plavidlo. Stěny se otřásly pod nárazem vlny a všechna skla popraskala, včetně chrániče očí na mé přilbě. Raz, dva, tři…vyskočila jsem, prorazila zbylé střepy pilotní kabiny a přistála na vyprahlé hlíně. Okamžitě přišla druhá zvuková vlna, která mě přinutila skrčit se za naším rozbitým vznášedlem. "Zastrč hlavu!" křikla jsem, když Corey překvapeně vykoukl ven. Nato vzduchem prosvištěla salva téměř neviditelných neutronových střel. Jakmile ustala, vyhoupla jsem se ze svého úkrytu a opětovala palbu. Mé dva staré laseromety se moderním zbraním nemohly rovnat, přesto jsem se svou pověstnou přesností dokázala porušit ochranu hned dvěma vojákům, kteří byli okamžitě mrtví.
Víc jsem ale udělat nestačila. Najednou jsem ležela na zemi neschopná pohybu. Svaly mě odmítly poslouchat a já jen viděla, jak přicházejí šedé uniformy. Dva z nich vypínají paralyzéry a jdou si pro mě. Když mě čtyři silné ruce zvedaly ze země a nasazovaly nelítostně pevná pouta, zahlédla jsem svýma zamrzlýma očima, jak se vojáci pokouší vytáhnout ze sedadla vzpouzejícího se Coreyho. Když i on ochabl, prolétla mi hlavou jediná myšlenka: Nikdo už mému bratrovi nepomůže.

○○○

Píše se rok 2549, celá Země prošla nespočtem válek, ta poslední zasáhla celý svět a její zničující následky trvají dodnes. Po celé planetě způsobily boje nezadržitelné epidemie a masové vymírání, ze Země se stala divočina a jen malé procento lidí dokázalo přežít. V této strašné době vznikla Nová Republika založená nejvyššími představiteli rozpadlých, nyní neexistujících, států. Jedná se o útvar sedmi velkých měst ležících na sedmi světadílech, která slouží jako útočiště pro zbylé lidstvo nenakažené morem nebo jinými nemocemi rozšířenými mimo hranice Republiky. Všech sedm měst je vybaveno špičkovými technologiemi, které mají sloužit lidstvu. Ne vždy tomu tak ale je. Sedm mocnářů řídících sedm měst se rozhodlo hrát si na bohy.
Co se nachází za nepropustnými bariérami těchto oáz v nehostinném světě, které se nám stali vězením? Lidé žijící ve strašných podmínkách, celé rodiny, které čeká smrt na následky nemocí. Tito lidé pracují v dolech a lomech, aby Republika měla z čeho žít, a doufají, že se jim dostane lékařské pomoci a jednoho dne se stanou občany Republiky. Jenže k tomu nikdy nedojde. Rada sedmi tvrdí, že nemá místo pro další lidi, ani dost zdrojů pro podporu všech. Proto nepomáhá nikomu.
Mezi smrtí a svobodou zavržených lidí stojí ostnaté dráty, vysoké zdi a neprostupné energetické bariéry. Přesto se občas stává, že se tito lidé dokážou přes některá z opevnění dostat, většinou za pomoci někoho zevnitř. Od toho jsme tu my, speciálně vycvičená armádní jednotka, která slouží k potírání vzpoury a vyhledávání zrádců. Byli jsme nalezeni mimo republiku jako děti po smrti našich rodičů, ať už za to mohla nemoc, válka, nebo účelná vražda.
Pokud bylo venku nalezeno opuštěné dítě a vykazovalo předpoklady pro náročný výcvik, bylo posláno na výchovu do vojenského tábora, kde mu bylo přiděleno nové jméno i příslušnost a do osmnácti let z něj byl vycvičen špičkový voják. Někteří se stali rychlou zásahovou jednotkou proti náhlému nebezpečí (jak byly útoky zvenčí označovány) a ti, co projevili talent, mohli se stát zbrojními techniky nebo Čtenáři, kteří sloužili jako nástroj pro zcela novou technologii, která se dokázala napojit na mozkovou frekvenci člověka a doslova číst myšlenky. Takový talent nebyl běžný, a proto byl velmi ceněný.
Já a můj dvouvaječný bratr jsme měli to štěstí, nebo možná tu smůlu, že jsme se ve čtyřech letech dostali do rukou republikánské armády. Díky jejich pomoci jsme přežili, ale čekalo nás čtrnáct let vymývání mozků, přísaha podřízenosti vládě a navíc rozdělení do jiných výcvikových táborů, protože sourozenci nikdy nesměli být spolu, kvůli ohrožení správného vývoje budoucího věrného vojáka. Doktorka Witersnová, která nás po nalezení testovala, mě chtěla přiřadit ke Čtenářům. Když ale zjistila, že jsme sourozenci, rozhodla se strčit mě k zásahovým jednotkám jako mého bratra. Napsala nám jména Estella a Allan a kolonku "rodina" nechala prázdnou. Nikdo neměl podezření, protože doktorka byla známá svou pečlivostí a zásadovostí. Navíc si s bratrem nejsme příliš podobní. Když jsem se jí později ptala, proč nás nechala spolu, řekla mi, že tak jsme si mohli navzájem pomáhat v krutém světě, ve kterém jsme se ocitli. Není prý nic lepšího, než mít u sebe rodinu. Měla pravdu. Vždy jsme byli nerozluční, až do onoho dne, kdy jsme šli do protiútoku, vstříc neobvykle vyzbrojeným "narušitelům klidu".
Allan se mi zdál poněkud nesvůj, bolela ho hlava, ale když přišlo nečekané hlášení ze sektoru 25 o útoku zvenčí, nezbývalo nám než obléct naše vylepšené vojenské uniformy, nasadit helmy, vyfasovat zbraně a naskákat do vznášedel. Já a můj bratr jsme tvořili tým. Spolu jsme seskakovali ze vzduchu na střechu skladiště s masem, odkud byl hlášený poplach. A spolu s námi se seskoku účastnilo dalších pět dvojčlenných zásahových týmů. Nikoho jsme neviděli… vlastně jsme si ani nedokázali představit, že by se vetřelci přes všechny ty bariéry dostali až sem. Vešli jsme proto střešním otvorem do haly plné chladicích boxů, kde se skladovalo maso pro polovinu města. Spoušť na neutronovém fazeru jsem držela v poloviční výbojové fázi. Jakmile něco zahlédnu, můžu pálit. Rozkaz byl zabít každého, kdo tu neměl co dělat.
"Termoreceptory jsou podchlazené, přes ty ocelové stěny nic nevidím…" podotkl Allan a očnice jeho helmy zesvětlaly, když vypnul termovizi.
"Nevidím známky života, jen samá mrtvá zvířata," hlásila jsem. Jestli tady vetřelci byli, tak si vybrali zatraceně dobrý úkryt. Mezi chladicími boxy bylo velmi obtížné je odhalit. Pak ale, jako by se vylíhli ze země, zvedlo se kolem nás několik postav. Stačilo jen koutkem oka zahlédnout tmavou skvrnu na lesklém pozadí ocelové stěny a muž v otrhaných hadrech padnul na zem mrtvý.
Na to se spustila palba. Neutronové střely nadělaly do stěn oblé prohlubně, svištěly nám kolem uší se smrtícím hvizdem. Přitiskla jsem se k Allanovým zádům a společně jsme opsali střelami kruh. Útočníků bylo patnáct. Měli stejné neutronové zbraně jako my. Ať už je vzali kdekoliv, neuměli je používat, a proto jsme jasně získali převahu.
Když už zbývali poslední dva chudáci, ucítila jsem náraz do zad a Allanova páteř se oddělila od mé. Klopýtla jsem, když mě vyvedl z rovnováhy. Můj bratr se sesul bezvládně na zem, až mi podrazil nohy a já spadla na záda. Střelba ustala, všichni vetřelci byli zneškodněni. Rychle jsem se vyhrabala na nohy, přetočila ho na záda a snažila se zjistit, co se stalo. Hrudní chránič měl zlomený, ale pod speciálním vyztuženým oblekem nebylo nic vidět.
"Allane, slyšíš mě?" Co jsem sloužila, nikdy se nestalo, že by někdo z nás byl vážněji zraněn. Vetřelci na to zkrátka neměli prostředky. Odpovědi se mi nedostalo, a tak jsem mu sundala přilbu. Do dlaní mi klesly jeho kaštanové kadeře, které měl na předpisy moc dlouhé a z úst mu vytekl pramínek krve.
Zpanikařila jsem, ale když mi jeden z agentů podal nůž, rozpárala jsem rychle od krku dolů pevnou strukturu jeho uniformy. Při tom pohledu jsem málem vykřikla. Musela jsem skousnout ret, abych tomu zabránila. Kůži na hrudi měl popraskanou a hrudní koš propadlý dovnitř. Místy vytékala krev a nechtěla jsem vědět, jaké vnitřní škody střela napáchala.
"Musíme ho odvézt na ošetřovnu. Co nejrychleji," řekla mi jedna z přihlížejících agentek. Na předloktním komunikátoru jsem stiskla tlačítko a za necelé dvě minuty na střeše přistálo sanitární vznášedlo. Doktoři přinesli stázový box, naložili bratrovo bezvládné tělo a zapnuli stázi. Byl to úžasný vynález. Když vědci rozluštili matematický vzorec času, dokázali jej oddělit od prostoru. Tím rozdělili časoprostor na čas a prostor, a tak v zařízeních, jako je lékařský stázový box, neexistuje čas, i když samo tělo je součástí prostoru. Zraněný zůstává ve stejném stavu, aniž by se následky zhoršovaly, a doktoři tak mají dostatek času na zjištění rozsahu zranění a přípravu operace. Pokud už není pozdě.
Nechala jsem záchranku odletět. Jako řadový agent bez vazeb jsem zkrátka nemohla jít s nimi, takže víc informací se dozvím až od doktorky Witersnové. Nikdo jiný by mi nic neřekl, Allan patřil Republice, nikomu jinému.
"Estello, je čas vrátit se na velitelství." A tak jsme se vrátili. Do skladiště zamířil odklízecí tým a my měli další splněnou misi, i když s nečekanými ztrátami.
Doktorka Amanda Witersnová byla vysoká štíhlá žena pokročilého věku a její tmavé kudrny vypadaly jak skvrna inkoustu na pozadí jinak zářivě bílé laboratoře. Když jsem vešla, podívala se na mě pohledem, který jasně říkal, že ví, proč za ní jdu. "Zdravím, Estello, copak chceš? Jsi snad zraněná?"
Zamračila jsem se. "Ne… jdu se zeptat na Allana."
Doktorka vstala od stolu, zavřela dveře do ošetřovny a pak promluvila tlumeným tónem: "Allan utrpěl vážná zranění. Má zlomenými žebry proražené plíce a srdce… Ještě pár okamžiků a byl by nenávratně ztracen."
"Takže ho zachráníte?"
Doktorka se odmlčela. "Neříká se mi to snadno, to mi veř. Generál řekl, že taková operace by byla moc nákladná a výhodnější prý je uvést do služby víc nových agentů. Návrh už čeká jen na podepsání zástupce Sedmičky."
Chvíli mi trvalo, než jsem takovou informaci vstřebala. "Chtějí ho nechat zemřít?" zeptala jsem ohromeně.
"Ano."
"Ale…" Můj mozek to stále nechtěl přijmout. "Vždyť to je jeden z nejlepších agentů!"
"Pro ně neznamená vůbec nic, jen lehce nahraditelnou sílu."
"Je to můj bratr, sakra!" Zařvala jsem a práskla pěstí do police vedle mě, až zkumavky nadskočily a některé spadly na zem.
"Je mi to líto, ty víš, že je mi to líto, Estello, měla jsem vás oba ráda, ale nemůžu s tím nic dělat, bohužel."
"Nemůžete ho odoperovat sama?"
Doktorka Witersnová zavrtěla hlavou: "Je to moc komplikovaná operace, potřebovala bych asistenci a specializovaného kardiochirurga a roboty na jemný interní zásah. Ne… tohle by nešlo… Allan byl dobrý hoch, ale nemůžu mu pomoct."
"Nemluvte o něm, jako by byl mrtvý! Pořád žije!" zařvala jsem a doktorka mě rychle chytila za ramena. "Pššššt! Ticho, uklidni se!"
"Jak se mám…"
"Hej! Mlč! Někdo nás uslyší…" Srazila jsem čelisti k sobě, abych zabránila křiku prodrat se ven z plic. "Dobře, uvidíme, co se dá dělat, ano?" Doktorka Witersnová mě dostrkala ke dveřím. "Přijď pozítří, zkusím něco vymyslet. Obvolám pár lidí… přijď pozítří." S těmito slovy mě vystrčila na chodbu a já neochotně zamířila na ubytovnu.
Celý prostor jako by se se mnou houpal. Cesta do pokoje se mi zdála téměř dvojnásobně dlouhá. Zatímco to mému mozku pomalu docházelo, začínalo se mi dělat víc a víc špatně. Nakonec jsem rozrazila dveře toho krcálku, který z poloviny zabírala postel, padla jsem na prostěradlo a nevěděla o sobě. Možná jsem usnula, možná omdlela. Ale když jsem ráno otevřela oči, cítila jsem odhodlání nakopat zadek všem členům rady.
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.

24. června 2013

Týden sedmdesátý první - Hlavolam

Clare tento týden přenechala zadání nového TT mně, stejně jako milou povinnost představit dílka vzešlá z tématu minulého. Inspirovat se jím nechala [Argonna], úryvek z jejích skvělých veršů naleznete pod perexem.

23. června 2013

Velký Snílkovský Sraz 2013

Mí drazí Snílci,
jelikož minule nám to nevyšlo, chystáme Vé-eS-eS (aneb Velký Snílkovský Sraz) na letošní prázdniny. Znovu se uskuteční v Praze. Kvůli Snílkům z větší dálky a Snílkům, kteří pracují, bude v sobotu. A další upřesnění? To bude na vás!

Vzhledem k vcelku nízké účasti (8 lidí) na minulém ročníku jsme se rozhodli, že vás nenecháme přijít samotné. Tentokrát tedy VSS není pouze pro členy KS, ale i pro jejich přátele. U pozvaných ale dbejte na to, že přestože mohou přijít, je důležité, aby si s námi rozumněli. Mezi jedno z hlavních Snílkovských témat patří například blogy a pro někoho, kdo netuší, že existují, by naše komunita mohla být napoprvé příliš velkým soustem. Pokud někdo dělá chyby v každém druhém slově nebo nemá doma od konce základní školy jedinou tužku, také si nás příliš neoblíbí. Zván je tedy shrnuto podtrženo kdokoli, kdo má jako doprovod jednoho ze členů KS, který jej uzná za vhodného adepta pro naši společnost.

Pokud jste mladší osmnácti let, vezměte s sebou rodiče. Mohou se posadit kousek od nás v některé z kaváren, popř. v parku, sledovat své ratolesti a budete mít větší šanci, že vás s námi někam pustí, pokud zapůsobíme alespoň trochu důvěryhodně.

Také si rozmyslete, zda byste stáli o placky KS (či něco podobného).

Ale nyní již k datu a místu. Na výběr máme soboty:
13.7., 20.7., 27.7., 3.8., 10.8., 17.8. a 24.8.

(Hlasovat můžete pouze jednou, ale pro VÍCE odpovědí. Zaškrtněte všechna data, které se vám hodí!)

První a poslední prázdninové soboty nepočítám, protože ty už má většina z nás studentů naplánované a kdo ne, ten si bude nejspíš první prázdninový víkend užívat o samotě se zmrzlinou a internetem a poslední s přípravami do školy.

A místa? Pokud by bylo venku krásně, mohli bychom se sejít v některém z parků (návrhy jsou na vás!), ale s blízkostí kavárny/čajovny, kde bychom si v případě větší účasti mohli zamluvit teplé místečko u krbu. V roce 2011 jsme se sešli pod Petřínem a poté zamířili do jedné kavárny U Vojtěcha. Co tentokrát?

20. června 2013

Creatio - Soutěžní klání

Kdo se zapíše do dvorany slávy? Jaký výtvor je nejvíce snílkovský?

18. června 2013

Jako bílá růže - Luné

Kouzelné víkendové chvíle přeji...
Jako bílá růže
Schoulená.
Schoulená bílá růže.
Růže spících vůní.
Vůní veškerých přání.
Přání z hvězdného prachu.
Prachu jemného jako hedvábí.
Hedvábí okvětních lístků.
Lístků té bílé růže.


Jsem schoulená pod peřinou,
pod peřinou z šátků noci,
jako ta drobná bílá růže,
jako hladina zrcadlení otevřených víček
nejkouzelnějších svíček souhvězdí,
zapomenutá mušle,
na břehu severních moří jedinou,
které neumíš pomoci.

Pomalu uvadám s podzimními lístky,
zakletá do rudě červených kapek deště,
zkroucená uvnitř lůna Země,
až se vznáším na dně,
dně studánky copů unavené lísky.
Osvobodíš mě?

Drobné semínko pod sněhovou přikrývkou,
schované pod dekou splněných snů
tiše prorůstá kořeny,
už dávno není žádnou zatoulanou dívkou,
poupětem.
Opatrně hladí první luční stébla,
hledí na svět novýma očima.
Vypěstuješ mě?

Ospalá v náručí šeříků,
bez bílých kvítků růže,
nechci znovu otevřít víčka
ani srdce poraněné od hřebíků
nepochopení.
Usínám.
Probudíš mě?

Byl pozdní večer,
první máj,
večerní máj,
byl rozkvétání čas.
Utrhneš mě?
S přáním hořkosladké inspirace
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.

Týden sedmdesátý - Antikrist

Myšlenky své vepsala [Berenika] do básně, již mi poskytla. Rýmy s hudbou snoubené jsou krásné, ač mají nádech pochmurnosti..nebo se mi snad jen zdá? Tak skvělou poezii jsem již dlouho nečetla. Klaním se a děkuji ti, žes mi ji poslala.

16. června 2013

Imaginarius VELKÉ KLÁNÍ Rychlá smrt

I zrodili se vítězové dva. Cožpak to lze?!

Dobré odpoledne,
včera bylo ukončeno hlasování VELKÉHO KLÁNÍ. Vítěze za poezii je jasný, ovšem o něm až později. Nyní bych ráda přistoupila k zapeklitosti, jež se nám zde vyklubala. Přátelé, Snílci, máme dva vítěze kategorie próza. Shledávám jako nespravedlivé, aby byl absolutní vítěz za poezii, ale dva za prózu. Pročež vyhlašuji rychlou smrt. Do dnešní dvacáté hodiny hlasujte ze dvou kandidátů.

A kdože se bude ještě jednou ucházet o Vaši přízeň?

VIVIENNE



A teď k příjemnější záležitosti. Ačkoliv nepochybuji o tom, že jste již zjistili, kdo je oním korunovaným Bardem veršotepcem Snílků, jen pro pořádek a pro jeho Ego. Vítězem se stává...

BERENIKA


Tímto bych veřejně chtěla všechny účastníky soutěže požádat, aby mi na e-mail: maglaiz91@gmail.com napsali své poštovní adresy.

Gratuluji vítězům a všem chci poděkovat, že se zúčastnili a napsali nám překrásná díla. Děkuji za to, že ukázali zájem o tento klub, o tuto rubriku a že jejich zájem neuvadne.

Mějte se krásně a sněte!
Vaše tetka Maglaiz ;-)

15. června 2013

Inventor - Naušnice


Moji Snílkové,
děkuju, že mi posíláte příspěvky do Inventoru a zároveň se omlouvám, že mi jejich zveřejňování někdy trvá trochu déle. Tentokrát se s vámi nebudu dělit o návod, ale o výsledek práce Chloë Noir.

14. června 2013

Imaginarius - Iluze osmdesátá druhá

Povídám, povídám...


Dobrý večer,
v zápalu učení jsem přehlédla, že je již tolik hodin. Doufám, že tuto troufalost velkoryse prominete. Kdo ne, je to jeho problém.

Tak mne napadlo. Co si dnes zahrát na Ovčí babičku?

Ke každému vyprávění by měla být i hudební kulisa. Nuže zde máte Fairy Forest od mého oblíbence Aidriana von Zieglera. Příjemný poslech a ještě příjemnější psaní přeji.


Jako obvykle odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického či básnického charakteru vkládejte do:

A jsme na konci článku. To znamená co? To znamená, že se uvidíme zase jako vždy příští týden. Ach, ano málem bych zapomněla, že zítra o dvacáté večerní uzavírám hlasovací místnosti. Takže kdo jste ještě nehlasovali, hlasujte. Já se loučím.

Mějte se krásně a snění zdar!
Vaše tetka Maglaiz

13. června 2013

Creatio - Zátiší

Zdravím,
dneska to vezmeme hopem, jelikož pospíchám... Jsem ráda, že konečně posíláte svá dílka protože Creatio je tu jen pro vás, takže jen tak dál.
Učinit tak můžete na klubový email klub.snilku@email.cz, do předmětu pište Creatio, připojte název a popis výtvoru (nezapomeňte se podepsat a přiložit odkaz na blog).

Soutěž s Creatiem, kde tvoříte dílka na téma "Snílek", končíme 16. června 2013, tak nezapomeňte odeslat svá dílka na klubový email, kde jich prozatím mám sedm. Pokud by tento počet zůstal konečný (můj limit byl osm dílek), tak budou jen dva výherci, kteří si vyberou jeden balíček z nabízených cen. Ale samozřejmě jich může být více, tak je hlavně odešlete. Kdo se ještě nezapojil?

11. června 2013

Jen padej - Jehane O'Tee

Zdravím všechny Snílky,
pokud je to možné, ráda bych přispěla taky s kouskem své vlastní tvorby. Múza ke mně tentokrát spadla na démantech sypajících se z oblak...
Jen padej
padej do trávy
za krk na záda
jsem tomu ráda


roztloukej
roztloukej sucho
propukni v květy
polib mě na rty

prodchni vzduch
tisícem, tisícem moří
dej napít řekám
šepotem osvěž sluch

potom ti povím
jak srdce hoří
s popelem vlej se
do předtuch
Přeji krásné snění
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.

10. června 2013

Týden šedesátý devátý - Krátké a dlouhé

Slanečky nikdo nerad, nevadí. Slzy také nekanuly, co se dá dělat. Je moře slaných věcí. Oceány myšlenek a nápadů, ale pod náporem povodní žádná nedotekla až ke mně, což je pochopitelné. Přelom těchto jindy horkých měsíců je letos náročnější než obvykle...

7. června 2013

Imaginarius - Iluze osmdesátá první

A z popela znova povstaneš...


Dobrý večer,
předem bych chtěla vyjádřit lítost nad lidmi zasaženými povodněmi. Ovšem dnes se setkáváme u kulatého stolu, abychom se oprostili prostých starostí pozemských a vznesli se na vlnách další Iluze. Nuže napněte svá křídla, Snílci, vylétáme.

Dnes se mi k této Iluzi hodí hned dva obrázky, ale čistě náhodou. Na takovýto luxus si nezvykejte!

Simsalabim a máme tady další melodii pro podporu fantazie. Že neuhádnete od koho dnešní hudba je? Dobře, dobře. Je mi jasné, že jste si to už dávno pradávno přečetli. Ale uznávám, pivo či jinou pochutinu z Vaší ledničky si dneska zasloužíte, jelikož přežít týden bez újmy fyzické či psychické je um nad všechny umy.


Jako obvykle odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického či básnického charakteru vkládejte do:

Tak ahoj, plavčíci! Příště zase na stejném místě ve stejný čas.
Vaše tetka Maglaiz
iluzionistka a kapitán lodi Aberratio Secundus

6. června 2013

Creatio - Maják

Jeho světlo ukazuje všem lodím cestu a chrání je tak před ztroskotáním...

5. června 2013

Photo - Bystřička

Věda zjistila, že nic nemůže zmizet beze stopy. Příroda nezná zničení, pouze změnu.
/Wernher von Braun/

4. června 2013

Náhražka - NikaRoovy

Ze smutku a samoty
upadám do prázdnoty.
Po tváři stékají další slzy,
kolikrát říci mám, jak mě to mrzí?


Pláč, ten nic nevrátí, to vím,
však co dělat po nocích, když nespím,
V myšlenkách na tebe jsem se zasnila
když náhle myšlenka v srdcí se zrodila.

Šílený nápad v hlavě mám
Zvedám se a začínám.
Pomalu všechny částí sháním
když tě mít nemůžu, tak si tě složím.

Nakonec nožem vyříznu kus nebe
tak modř tvých očí zasadím do tebe.
Teď jen tiše postávám opodál
proč není to jako bys tady stál?

Za ztracený čas si nadávám,
vážně jsem myslela, že si tě poskládám?

Verše napsala NikaRoovy a najdete je také na jejím blogu!
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.

1. června 2013

Imaginarius VELKÉ KLÁNÍ

Již je to mnoho prosněných let, co Pán Iluzí, kapitán Imaginarius, vyplul se vzducholodí, nesoucí přízračné jméno Aberratio, mezi neprobádaná souhvězdí, aby nalezl místo svých snů, jež střežil ve svých myšlenkách jako největší tajemství.
Na výpravu nepřizval žádné snílky a v době slavností v přístavu Aditu vyplul to temnoty nebes. Ovšem u hvězdy Aurory si s ním osud pohrál a jeho astroláb postihla porucha, která nemůže být opravena rukama lidí. Imaginarius už dlouho bloudí ztracen mezi hvězdami snaže se najít správný kurz.
U Aurory se na jeho počest konají klání ve snění. Snílkové s neutuchající snahou hledí k nebi v naději, že naleznou bájného kapitána. Řídí se dle stop, jež za sebou zanechal Imaginariův hvězdný koráb Aberratio. Tyto stopy se zovou Iluze, které každého snílka polapí jako siréna svým zpěvem a nutí ho tak dlouho snít a fantazírovat až k umdlení. Každý příběh odhaluje střípek toho, kam Imaginarius mířil.
Avšak jak hledat někoho, když není známa jeho podoba?

HLASOVÁNÍ UKONČENO, VÝSLEDKY SE ZPRACOVÁVAJÍ.


Milí Snílci,
dnes přišel ten den, kdy se utkají hrdinní Snílci na poli prozaickém a poetickém. Jedná se spíše o střet přátelský, kde jedinou zbraní je ostře seříznutý brk a jediná tekutina, jež může býti rozlita, jest inkoust. Nebuďmež plémě rasistické a řekněme, že na barvě inkoustu nezáleží, vždy budeme lkáti, pokud se jen kapka rozlije. Ovšem dnes ne! Dnes je den plný radosti a oslavy slova.

Pojďme Snílci, poklonit se bardům a odměnit je za jejich úsilí potleskem. Neb dnes ještě není vítěze či poraženého. Ale zanedlouho bude.

TÍMTO PROHLAŠUJI KLÁNÍ ZA ZAPOČATÉ! HLASOVAT SE BUDE MOCT OD DNEŠNÍHO DNE DĚTÍ PO DVA TÝDNY, ČILI DO SVATÉHO VÍTA OSMÉ HODINY VEČERNÍ.


KLÁNÍ PROZAICKÉ
(seřazeno dle data přijítí soutěžního příspěvku)

FANTAGHIRA a její Kapitán

FAB a její Kde končí sny

J.T. a její hybridní Kapitán Imaginarius


DRAGILIA a její Loď tvých snů

OPTI-MYSTIQUE a její Kapitán Imaginarius





KLÁNÍ POETICKÉ
(seřazeno dle data přijítí soutěžního příspěvku)

BERENIKA a její Muž ze vzducholodě

DENNYS a její Zrození Kapitána

ZDENINA a její Kapitán Imaginarius





VŠEM ZÚČASTNĚNÝM VINŠUJI HODNĚ ŠTĚSTÍ A NECHŤ ZVÍTĚZÍ TEN NEJZDAŘILEJŠÍ "PORTRÉT" BÁJNÉHO KAPITÁNA.

A co teď? Nyní si já osobně dám deli. Co si dáte Vy, je putna, ale pevně věřím, že to bude také nezdravé, jelikož pravidlo správného hubnutí říká: "Nechte víc ztloustnout ty okolo".

Mějte se krásně a sněte! A nezapomeňte spravedlivě hlasovat.
S teal´covskou úklonou
Vaše tetka Maglaiz ;-)

15. 6. 2013 20:00 HLASOVÁNÍ UKONČENO, VÝSLEDKY SE ZPRACOVÁVAJÍ.

Dvacátá šestá vzducholoď se Snílky


Je to smutné, ale z deseti zájemců lístek na 26. vzducholoď získává pouze jeden.
Aby nebyly statistiky až tak děsivé, máme tu i tři ankety, ve kterých můžete rozhodnout o přijetí dalších Snílků. Doufejme, že příště už bude mít vzducholoď příznivější vítr a bude moct vzlétnout s početnější posádkou. Přesto i dnes - Letu zdar!


Ačkoliv líšu články z reality, jsem nenapravitelná holka s hlavou v oblacích, co moc neví, co chce. Moc ráda sním a uvažuji, takže bych ráda byla mezi vámi. Díky za pozornost..

Berenika:
Eh, nejsem si jistá, zda je tvůj blog tím "Snílkovským," který by mezi nás patřil. Samozřejmě nemáme nic proti deníčkovým blogům, ale nedovedu si představit, že bys teď byla schopná účastnit se některých klubových aktivit, snad jen Phota. Články jsou často příliš krátké a naprosto typické pro většinu blogerek ve tvém věku. Nicméně nepíšeš, neveršuješ, nedáváš zdroje. Jednoznačně NE. Mimo jiné, zarazilo mne, že má dvanáctiletá slečna v seznamu cílů napsáno: "Stát se single." Nepředbíháš trošičku? Asi jsem nějak pozadu...

Maglaiz dí:
Ačkoliv LÍŠEŠ (z toho překlepu jsem nadšená!) články z reality, věř, já proti tomu nic nemám, jen ta krátkost, ta neoriginalita. Jak jsi v jednom článku napsala: "kecy, kecy, kecy". Ano, píšeš si blog jako další "milion" jiných Tvého věku. Neříkám, že nejsi Snílek, určitě tam někde hluboko v Tobě dříme, ale my si raději počkáme, až se vylíhne ze své kukly. Kromě toho neuváděním zdrojů k obrázkům porušuješ autorská práva, čím automaticky porušuješ i regule Klubu Snílku. Je mi líto.

2) Ruppert Rupp Puppet - http://thousandyears.blog.cz - ANKETA
Neviem či som snílek alebo nie, mám teda cítim sa lepšie vo svojom svete. Milujem čítanie, či písanie básní alebo esejí... mám rada keď môžem snívať... snívanie je pre mňa forma úteku z reality, ktorá je vo vätšine prípadov krutá a studená... V mojom svete to tak ale nie je :)

Berenika:
Přes kvalitní psaní tě už kvůli rubrice "Galéria" vzít nemohu. Kdyby bylo neozdrojovaných obrázků méně, váhala bych, ale takto...

A teď Maglaiz:
A víš co, Ber, když jsi mi sebrala zlého poldu, tak já budu ten hodný (Žárovko, pomoz mi, tohle bude chtít hodně přemáhání). Nechceš cigaretu, Rupperte Rupp Puppete? Dobře, konec srand. A já bych Tě podmínečně vzala. S tím, že máš dva měsíce na opravu zdrojů u obrázků. Paradoxní je, že u rubriky Galéria máš napsáno obrázky z internetu, níže máš napsáno, že mají všichni obrázky z Tvého blogu kopírovat se zdrojem (ironie osudu), dále, že obrázky stahuješ z deviantartu nebo z photobucket a nakonec jako perličku cituji: "Nekradnem obrázky, udávam zdroje a jednoznačne nekopírujem či nesťahujem obrázky ktoré autor nechce zverejniť na iných weboch.". Máš od autorů písemné svolení s jejich vlastnoručním podpisem, že chtějí své obrázky zveřejnit na jiných webech? Navrhuji anketu, ať si Snílci zvolí, koho chtějí a nechtějí ve svých řadách.

Berenika zakončuje:
Zlý polda (ave já) se tedy přestane mračit a zakládá anketu.


3) Shaymin - http://omneoshaymin.blog.cz - ANKETA
Mám asi stejné důvody jako ostatní. Ve škole, v autobuse, všude sedím s hlavou opřenou a přemýšlím, co jak v tom světě pracuje. A jsem si jistá, že tento klub je plný podobně žijících lidí. Jen potřebuji nějakou oporu, abych tento styl přežívání neopustila a dál rozvíjela své pisatelské střevo...

Berenika:
Och, jak nápadité záhlaví! Nejsem si ovšem jistá, co bych mohla pochválit dál. Píšeš, veršuješ, dáváš zdroje, ale tolik příliš krátkých článků jsem už dlouho nikde neviděla. Škoda, že jsem narazila i na rubriku o citátech. Poté už nebylo nad čím přemýšlet. Jsem spíš pro NE...

Tak pravila Maglaiz:
Ber, mám Ti připomenout můj blog? Myslím, že na délce článků nezáleží, ale spíše na jejich obsahu. Nu, je pravdou, že kdyby někdo udělal blog alá twitter ze samých mouder, tak by to nebylo ideální, ale tyto články jsou relativně v normě. Autorka je teprve patnáctileté pískle, když nad ní bude viset Repetiův meč, tak se články prodlouží dozajista. Sice také nejsem zrovna nadšená rubrikou s pouhými citáty, ale to se dá napravit. Sem odstaveček s úvahou, tak zase odstaveček s osobním názorem, tuhle pár vět alá máma říká a voilà aspoň trochu originální článek je na světě. Vše jde se špetkou uvažování. Co kdybychom hlasovali?


Berenika podruhé:
Ale ty citáty budou muset pryč, hned jak si na ně posvítí kapitán Repetitia (a nejlépe ještě dřív). Anketka!

4) Viktória - http://phantasya.blog.cz - NE
žijem svoj vlastný život úplne nezávislý od života tam vonku, preto ma niektorí ľudia označujú za snílka, no ja tomu hovorím len vlastná realita, ktorú som si vysnívala

Berenika:
Jejda, copak se stalo, že tu vidím článek o jediné tečce, po kterém více než deset dní nic nepřibylo? Žádné vysvětlení, žádné komentáře. Některé články jsou příliš krátké, jiné víc než hodně dlouhé. Na zdroje jsem nikde nenarazila a některé fotky/obrázky nemají žádný (či skoro žádný) popis, což je například u obrázku s "anglickým čímsi" pro některé značně nevýhodné. Po přečtení některých tvých článků je mi to líto, ale nemohu tě vzít.

Maglaiz říká:
Hodnému poldovi byla z části sebrána munice. Ano, skvělé články, pozoruhodné myšlenky, vskutku snílkovské, ALE. Ano, přiznám se, že bazíruji na zdrojích a to jen pro dobro všech, protože pak přijdete na střední a vysoké školy a budete na profesory zírat jako čočka v hráchu, co to po Vás chce u seminárních či bakalářských prací. Uvádět zdroje se musí, neb byste jinak mohli být zažalováni za plagiátorství a věřte mi, takovou pokutu byste platit nechtěli. Nebo snad máte tisíce na rozhazování? Osobně bych Ti, milá Viktórie, poradila, abys napravila zdroje a pak se přihlásila znova, sama máš napsáno, že ostatní od Tebe musí kopírovat se zdrojem. Čímž odchází k neblahému efektu: "Hej ona má napsáno, ale sama to nedělá, tak já taky ne." A máme tady lavinu.
Další věcí je onen neblahý článek s tečkou. Budiž, může se jednat o nějaký umělecký experiment, třeba zkoumáš z psychologického hlediska, jak na to ostatní zareagují, ale nebylo by na škodu to třeba vysvětlit v nějakém článku či k té tečce se více rozepsat. Ono i hloupé: Co na to říkáte? Jaký dojem to ve Vás vzbuzuje? Mi se zdá, že... a už z toho máme úvahu.
Shrnuto a podtrženo. Tady s verdiktem zlého poldy souhlasím. Mimochodem v "anglickém cosi" jsou hrubky.

5) Sisi/Siska - http://sisisiska37.blog.cz - NE
tak... jestli berete za snílka někoho, kdo po nocích nemůže spát, protože pořád sní o elfech a nadpřirozených bytostech, potom vstává o půl šesté ráno, aby něco napsal na blog... celý den ve škole by nejradši psál básničky nebo zamilované příběhy, tak ano, jsem snílek.. a ne jen v ohledu psaní... jelikož jsem dva roky slepě zamilovaná a sním o něm každým dnem, tak jsem extrémní případ naivní holky, která si myslí, že když nebude nic dělat, tak ji přiletí princ na bílým koni... :-D :-D

Berenika:
Tak tady toho mám na procházení opravdu hodně. Obdivuji množství povídek a ani veršů nemáš zrovna málo! Nicméně, když jsem viděla rubriku "Hudba," vyděsila jsem se. Všechny mé obavy z jejího rozkliknutí se projevily jako oprávněné. Každý z náhodně otevřených článků s minimem popisu by stačil k Repetitiu a to jich máš šest stránek a jedno video zveřejněné dokonce v den, kdy jsem hodnotila (tj. 1. 5. 2013). Lituji, ale NE.

Maglaizíček hovoří:
Tento blog už jsem kdysi podrobovala mému kritickému oku. Mladá dívka hodně píšící a veršující. Tvůj blog je příjemný na první i druhý pohled, ale opravdu rubriku Hudba jsi si mohla v tomto stylu odpustit, také mi je poněkud trnem v oku článek na Téma týdne ...? Ano, máš fantazii a právě jsi ji měla projevit, nakonec jsi však odtajnila spíše sklon ke stádovosti a to vůbec nemluvím o neozdrojovaných obrázcích, ale nad tím se dá přimhouřit očko na punčoše. Co s Tebou, děvče? Snad příště, až napravíš hříchy.

Nevěřím na elfy ani si nemyslím, že by si mě jednou mohla všimnout nějaká slavná hvězda bydlící v dívčích srdcích a projevit o mě zájem. Věřím na optimismus. Že je svět hezčí, když se na něj usmíváte. Na kamarádství, protože je vždycky krásné chytnout někoho za ruku a vědět, že vás nikdy neopustí. A na lásku, protože pro každého někde existuje ten, kdo při pohledu do očí pozná, že právě našel tu nejúžasnější osobu.(:

Berenika:
Bony! Projela jsem hlavní stránku a hned mne napadlo, že dnes budeš má záchrana. Konečně někdo, koho mohu bez výčitek přijmout! Články dlouhé a zajímavé, pěkně kreslíš, máš šikovné ruce a i z jednoho článku, který jsem z rubriky "Mozaika myšlenek" četla, je jasné, že patříš k nám a že jsi Snílek, samozřejmě. Vítej na vzducholodi!

A co Maglaiz?
Radostně plácá. Rukama. Konečně posila do Creatia a Phota! Myslím, Zdenino, že tuto slečnu nebudeme muset dvakrát pobízet a že sama se bude ráda zviditelňovat na našem klubovém blogu. Přijmi mou otevřenou vítací náruč, dvakrát za život se pro jednoho člověka neotvírá.

7) Dell Folchartová - http://inkideas.blog.cz - ANKETA
Můj blog je mladý. Velice mladý, ale jak se říká, někdy to začít musí ;). Jsem vcelku citlivá a chápavá duše, a ve společnosti jsem prakticky zbytečná. Moje typická aktivita je sezení s podepřenou hlavou,snění, snění, psaní psaní psaní a nekonečné hodiny čtení, jež mne provází neskutečnými kraji, a alespoň ve své mysli se mohu stát Alenkou, Frodem, nebo Prašprstem... Od mala jsem až do zoufalství v oblacích. Já při tělocviku nehraju vybíjenou, já jsem ve válce proti Mortdoru. Já neprocházím po chodnících moderního města, ale uličkami Ombry... Jak jste si již jistě všimly, typické pro mne je také toto:... Čímž následuje zasněná chvilka :-) Děkuji za přečtení a zhodnocení přihlášky :D

Berenika:
Skvěle fotíš, skvěle píšeš... Přesto, bohužel, mohu něco vytknout a to rubriku "Ostatní." Poslední článek, který dnes (tj. 1. 5. 2013) vidím, je na úplně jiné úrovni než-li ty starší. Vadí mi tu inspirační hudba, kratinké recenze a článek o příjemní. Články v rubrice "Zamyšlení, názory, myšlenky" jsou často až příliš krátké. Copak s tebou? Nechť rozhodnou Snílci, ale pozor, pokud projdeš přijímáním a chyby nebudou napraveny, pak sotva projdeš Repetitiem.

Maglaiz bručí:
Takhle zajímavý blog a zničí to jedna rubrika a hrubky v textech, kde je jasné, že byly způsobeny neznovupřečtením článku před publikací, ovšem to je kosmetická vada. Holt u studenta češtiny podstatná. Ačkoliv budu dělat, že hrubky nevidím, tak stále mě profackovává ona neblahá rubrika Ostatní. Máme dostatek fantazie, neustále píšeme, ale takovéhle trouboviny ozvláštnit neumíme? C, c, c. Do ankety s Tebou a pak hned do prvního Repetitia!


8) Paulette - http://abracadabra.blog.cz - NE
Pretože mám svoj vlastný svet, plný neskutočných vecí, ktoré tvoria MOJU realitu. Túto skutočnú z duše nenávidím a dala by som čokoľvek za to, aby som mohla prežiť čo i len jeden deň v tom svojom svete. Na svoj blog takéto veci nepíšem, nakoľko si tieto veci radšej nechávam pre seba. Celkovo som dosť uzatvorená a nemám ani príliš veľa kamarátov, no neprekáža mi to, že pretože v mojom vlastnom svete mám všetko :) Milujem fantasy veci, fantasy literatúru a fantasy tvorbu. Milujem čokoľvek, čo nesúvisí s realitou. Preto by som bola veľmi rada, keby ste ma prijali medzi seba :) Ďakujem veľmi pekne za Váš čas a ochotu :)

Berenika:
Blog ukončen, škoda!

Simsalabim Maglaiz:
Hokus pokus zakroužení čarovnou hůlkou a blog je v ř... řepě. Paulette, nehraj si s neviditelným pláštěm a koukej vytáhnout z klobouku blogspot!

9) Elleo - http://mygun.blog.cz - NE
Pretože milujem tvorivosť a tvorivých ľudí. A sny mám až príliš často o tvorivosti :-) Okrem toho sa snažím, aby bolo všetko (no takmer všetko) na blogu autorské. A tvorivosti + fantázii sa medze nekladú. takže milujem jak čítanie, tak písanie, jak kreslenie, tak handmade a fotenie :-) Proste všetko.. Od začiatku po koniec. Som snílek a túžim po tvorivosti a po tom, stať sa členom ;-)

Berenika:
Další bloger, který se mezi nás hodí, ale je třeba brát v potaz, že jsem hodnotila blog se 30 články. Problém je, že deset z toho jsou krátké články pro projekt "10 dní," která obvykle toleruji, ač by se určitě daly víc rozepsat. Nicméně na to, že je ti čtrnáct a jsi chlapec (ohrožený druh blogerů!), je tvé psaní více než skvělé! Oproti tomu zase články s filmy, které chceš vidět a tvými sny... Ach. Prozatím říkám NE, ale určitě by ses měl přihlásit znovu, až toho budeš mít na blogu trochu víc, aby příliš krátké články zanikly mezi mnohem větším množstvím těch kvalitních.

Skuhrající Maglaiz:
Elleo, kluku ušatá, prosím Tě, piš, piš a piš. Tohle chce přijít za měsíc znova na přetřes, protože mužského elementu není v blogovém světě nikdy dost!

10) Malá A'Tuin - http://maglajz.wordpress.com - NE
Protože nevím, jakým jiným výrazem než "snílek" lze popsat osobu, která věří, že se jí nikdy nemůže stát nic zlého, chce mít sloní farmu, miluje proužkovanou zubní a pastu a brambory, má imaginární kamarády, občas sesmolí nějákou šílenost v podobě povídek, nebo obrázků, umí nazpamět Hobita a Pána prstenů a snaží se naučit čarovat s kusem klacku obotaným modrou bavlnkou :-)

Berenika:
Rubrika o tom, co posloucháš, se mi vůbec nelíbí. (Až na toho modrého slona, ten je úžasný!) Spousta článků je až příliš krátká. Co teď? Popravdě si u tebe nevím rady, padesát na padesát. Inu, vzhledem k rubrice plné videí s příliš krátkými popisy říkám NE, ale určitě to naprav a přihlaš se znovu. Fantazii máš a Snílek určitě jsi, bylo by smutné tě tu nemít.

DOHNALA MAGLAIZ K PLÁČI!
Žárovcežel se musím vzdát nároku na hodnocení tohoto blogera, neb Želvička bez Zeměplošky patří mezi Maglaiziny parťáky do debaty, což zbavuje Maglaizíčka objektivity, natož predikátivity, atributivity či adverbiality (pardon, už mi ze syntax hrabe). Ale co na A´Tuinku říkají ostatní? NO?

Sussanah
Byla jsem Maglaiz požádána o objektivní pohled na A´Tuin. Pracovala jsem na svém článku, tak jsem jí požádala o poslání adresy. A nejdřív jsem se vážně divila, proč mi posílá svou. A proč si ji tak divně změnila. Došlo mi to až po chvíli. Z blogu nejsem úplně nadšená. Když článek začne tím, že bude o ničem. Nebo že dotyčná neví o čem psát, tak tam dá TyTubní písničku... Já říkám NE. Nemám z blogu ten správný pocit...


Přihlásit se do Klubu Snílků můžete ZDE.
A to je pro dnešek vše, vítr do plachet!