Milí snílci,
přiznávám bez mučení, že sedím nad tím editorem už asi pět minut a civím do prázdna. Mnoho předešlých minut jsem totiž strávila snahou "prostě napsat Repetitio", tak, jak jsem to dělávala dřív, jenže to prostě fakt nejde O.o Nedávno jsem ze zoufalství nad nefunkční technologií přesedlala z notebooku na Macbook a jestli jsem si vloni rvala vlasy, tak teď teprve začíná to pravé rodeo.
Jako bych znovu přijela do úplně cizí země a nerozuměla jejímu jazyku ani systému. Vůbec nevím, kde tu co je a jak se to proboha všechno používá. Základní procesy mi nejdou provádět, fotky nechápu, kde jsou, a když je najdu, tak se rovnají, jak se jim chce, ale rozhodně ne tak, jak bych očekávala, a ještě k tomu je jich tu několik složek a v každé jsou srovnané jinak a někde jich ani plno nevidím a nevím, proč. Tak se snažím uklidnit něčím známým, jako třeba blogováním, však mám co dohánět pro Klub Snílků, jenže Blogger je pro mě taky stále španělská vesnice, už jenom najít jeden konkrétní článek v administraci je problém, přestože přesně vím, jak se jmenuje - z nějakého důvodu mi výsledky vždycky nacpou milion jiných a ten požadovaný je až někde dole. Proboha proč, ptám se?
Jak jsem si myslela, že po těch letech už mám tyhlety technologie v malíku, momentálně (tedy už několik měsíců) si připadám jako nějaká relikvie z dob minulých, kterou kdybyste zabili, tak na té současné technologii neudělá prostě nic, protože nic nemůže najít a pochopit. Vyhledávat články, které chci vyhledat, mi nejde. Vložit sem odněkud banner nebo ikonku mi nejde. Pochopit, proč všechny ostatní kategorie je zobrazují a ta moje ne, mi nejde. Přijít na to, proč musím neustále přepisovat adresy v seznamu členů, které přitom na milion procent vím, že už jsem dávno přepsala, mi nejde. Už víc než dva roky za to viním šotky, ale už mi z toho vážně jde pěna z uší. Macbook se navíc i jinak ovládá, a tak mačkám tlačítka na klávesnici jako naprostý amatér a s údivem devadesátileté madam, co to má prvně v rukách, sleduju, co které tlačítko udělá. A vzpomínám na dobu, kdy všechna ta technologická omáčka jako vkládání obrázků nebo kontrolování a přepisování adres byla otázkou pár kliků a zbytek času mohl člověk věnovat tomu psaní samotnému, koneckonců i tak to nebylo hotové za pár minut, ale s tímhletím přístupem... no řekněme že tak dlouhý ten víkend zase není.
Ale abych si furt jen nestěžovala, chci hlavně hrozně moc poděkovat vám všem, a především všem kolegyním, za trpělivost a pomoc, například Alisse za připomínání se a vyzjištění několika adresních změn. U několika snílků nám zatím stále chybí nové adresy a doufáme, že se s nimi ozvou. Všem ostatním chci poděkovat za neutuchající věrnost a dokonce za návraty k aktivitě (znovu vítáme například Vlastu!). Léta mě bavilo jít příkladem a inspirovat, inu teď inspirujete vy mě k tomu, abych to úplně nevzdávala a prala se s tím dál. Snad to časem nějak prolomím a zas v tom budu běhat s lehkostí a sebevědomím, jako radioaktivní rybička. Do té doby se mějte krásně. Těm, kteří postrádají inspiraci k psaní, přeju, ať ji zase najdou, těm, kterým inspirace nechybí, přeji, ať si v tom tvoření nenechají ničím bránit. Na nás si technologie nepřijdou!
A pokud by někdo měl nějaké adresní informace o následujících snílcích, budeme vděčni za echo!
Aerosol.
Barushka.
Dragita.
Guizmo.
Ivišek.
Polgara.
Šugr.
S pozdraveM.
