Kniha na únor - Stopařův průvodce Galaxií (Douglas Adams)

Zdravím Snílci,

Bibliotheca je tady stále pro vás, a tak si v únoru přečteme první díl série Stopařův průvodce Galaxií. Znáte ji? Už jste ji někdy četli? V komentářích můžete o knize diskutovat. A stejně jako minule, tak i tentokrát pro vás mám několik otázek na závěr, které jistě hravě zodpovíte.

Stopařův průvodce Galaxií (Douglas Adams)

Bláznivé sci-fi, kde pozemšťan v županu poznává vesmír. A jen tak mimoděk se tu možná dovíme tajemství života a vesmíru... Ale hlavně nikdy NEPROPADEJTE PANICE!

---

Vše začíná, když Arthur Dent brání v županu svůj dům před zbouráním, protože tím místem má vést dálniční obchvat. Jeho kamarád Ford Prefekt ho nakonec odvede do hospody s tím, že už je to stejně jedno, jelikož za pár minut bude Země zničena, má tudy povede mezigalaktická dálnice. Oba se před smrtí zachrání, když se Fordovi podaří stopnout vesmírnou loď prolétající kolem. Kapitán lodi však není příliš přátelský a po odrecitování básně je vyhodí do vzduchoprázdna vesmíru, kde je před smrtí zachrání loď Srdce ze zlata, kde se Arthur a Ford setkají s Zafodem Bíblbroxem, Trillian a robotem Marvinem. A tím teprve celé dobrodružství začíná. Arthura čeká nejedno nebezpečí a možná i smrt, naštěstí má své přátele a loď na pohon nepravděpodobnosti...

"Dá se mu vůbec věřit?" staral se.

"Já osobně bych mu důvěřoval až do konce světa," uklidňoval ho Ford.

"To znamená jak asi dlouho?"

"Asi tak dvanáct minut. Tak pojď honem, potřebuju se napít."

(str. 19)

Stopařův průvodce Galaxií původně vznikl jako rozhlasový seriál na pokračování, až pak ho autor zpracoval do knižní podoby - trilogie, která má však pět dílů. Dále byl převeden na televizní obrazovky jako seriál a dočkal se také filmového zpracování.

Zlehka se otřásl: "Jak jsme se sem dostali?"

"Chytili jsme stopa."

"Cože?" vyjekl Arthur. "Chceš snad říct, že jsme prostě zamávali a nějaká vyvalená zelená příšera vykoukla a řekla: ,Nazdar kluci, tak si naskočte, můžu vás vzít až k Basingstokeskýmu objezdu?´"

"No," potvrdil Ford, "až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta signálem a ten objezd je šest světelných let odsud u Barnardovy hvězdy, jsi to víceméně vystihl."

"A co ta vyvalená příšera?"

"Je skutečně zelená."

(str. 39)

Pozemšťan Arthur Dent je vlastně po celou knihu hodně zmatený, protože Země byla zničena a on se ocitá ve vesmíru, kde je všechno jinak.

Ford Prefekt žil patnáct let na Zemi jako nezaměstnaný herec, ale ve skutečnosti to je mimozemšťan, který zkoumá vesmír pro encyklopedii Stopařův průvodce Galaxií.

Zadof Bíblbrox je vzdáleně příbuzný s Fordem a honí ho policie, nejen kvůli ukradení lodi Srdce ze zlata.

Trillian je krásná mimozemšťanka, která je s Zadofem na palubě Srdce ze zlata, když se nalodí Arthur a Ford. Můžete to znít velmi nepravděpodobně, ale všichni se už někdy setkali.

Robot Marvin je rozhodně nezapomenutelná osobnost, sice trochu víc depresivní, ale určitě zajímavá, která knize dodává trochu té vážnosti. :-)

"Tahle loď si mě taky hnusila," ukázal zkormouceně na policejní plavidlo.

"Tahle loď?" vyptával se Ford s náhlým zájmem. "Co se jí stalo? Nevíš náhodou?"

"Hnusila si mě, protože jsem se s ní dal do řeči."

"Do řeči?" Ford byl zvědavostí bez sebe. "Jak to myslíš, že ses s ní dal do řeči?"

"Jednoduše. Nudil jsem se, byl jsem depresivní, a tak jsem se napojil na její počítač. Dlouze jsme hovořili, a já mu vyložil svůj názor na vesmír," stěžoval si Marvin.

"A co se stalo potom?" pokračoval ve výslechu Ford.

"Spáchala sebevraždu," odpověděl Marvin a odpajdal k Srdce ze zlata.

(str. 143)

Když jsem se do téhle knížky pouštěla, tak jsem vlastně ani žádné očekávání neměla, ale musím říct, že mě mile překvapila a já se u ní skvěle pobavila. Chápu, proč Stopařův průvodce galaxií dnes patří mezi klasiku žánru sci-fi. Během čtení jsem se smála od začátku do konce. :-)

Kniha se čte velmi snadno a děj není nijak komplikovaný. Určitě každého čtenáře osloví vtipem a zábavou, protože během čtení narazíte na spoustu až groteskních situací, třeba když jsou Arthur a Ford vyhozeni do vesmíru a mají jen 30 vteřin života, ale loď je nabere ve 29. vteřině, takže jsou zachráněni a bez následků. Nebo když lodi Srdce ze zlata hrozí zničení, ale Arthur na poslední chvíli spustí nepravděpodobní pohon a obě střeli se promění v květináč petúnií a vorvaně.

"Jenže co se stalo se střelami?"

V zrcadlech uviděli úplně nový, šokující obraz.

"Vypadá to, jako by se proměnily v květináč petúnií a velmi překvapeně se tvářícího vorvaně..." řekl Ford pochybovačně.

"Při nepravděpodobnostním faktoru jedna ku osmi miliónům sedmi stům šedesáti tisícům sto dvaceti osmi," skočil jim do řeči Eddie, který se ovšem nezměnil ani trochu.

Zadof upřeně hleděl na Arthura.

"Uvážils to, Pozemšťane?" tázal se naléhavě.

"Ale... vždyť já jenom..." koktal Arthur.

"Tak to jsi uvažoval správně. Zapnout nepravděpodobnostní pohon bez předchozího aktivování zkušebních obrazovek... Zachránil jsi nám život, chlapče, víš to?"

"To nestojí za řeč..." bránil se Arthur.

"Vážně?" podivil se Zadof. "V tom případě už o tom nebudeme mluvit. Hej, počítači! Naveď nás na přistání."

"Ale..."

"Už jsem řekl, že o tom nebudeme mluvit."

(str. 92-93)

Původně jsem plánovala si přečíst jen tenhle díl, ale kniha mě natolik zaujala, že si určitě přečtu i zbytek série, protože mě navnadila... Arthur má v závěru hlad a tak nás čeká návštěva Restaurantu na konci vesmíru.

Kniha je vtipně zábavná a nikdy se u ní nebudete nudit, takže pokud hledáte něco utahující ze sci-fi, pak je Stopařův průvodce Galaxií pro vás to pravé.

Pár otázek na závěr:

1) Co je to "Stopařův průvodce po galaxii?"

2) Proč má mít každý vesmírný turista ručník?

3) Co je to Ručníkový den?

Mějte se krásně,

Zdeňka M.

P.S. Jste spokojeni s mým výběrem knih? Na příklad v březnu se můžete těšít na Dívka ve vlaku (Paula Hawkins). Máte nějakou svou oblíbenou knihu, kterou byste si chtěli přečíst společně se Snílky? Do komentářů můžete dávat návrhy na knihy měsíce. Určitě bych se jimi řídila, takže sem s nimi...

Iluze pro Zdíka

Na Saleského Františka meluzína si často zapíská.

[M. Phoenix]

Kapitán opět těšitelsky poklepal Mistra Sádlo po rameni. Nikdo neměl ani tušení, jak velký problém je nemít vzduchový filtr v motoru, a tak se v posádce utvořil takový zlá, zlá, nepěkná věc. Muži se začali pochichtávat.

Mistr Sádlo, ač se to nezdá, je velice hrdý muž a až příliš citlivý na jakékoliv selhání v povinnostech, tudíž se není čemu divit, když si budeme muset ještě chvíli počkat, než se milený technik přestane hroutit a začne přemýšlet, jak z bryndy ven.

---

Dobrý večer dámy a pánové,

ani jsme se nenadáli a už se opět setkáváme u kulatého stolku. Tak jakého ducha si vyvoláme dnes? Co třeba nějakého snivého? A vůbec... s čím duchem byste si rádi sami popovídali? Nemyslete na jazykovou bariéru a klidně popusťte úzdu představivosti.

^{Autor: Ninjatic}

Dnes jsem zapůjčila jednu melodii dosti známého mladého skladatele známého jako BrunuhVille. Nejspíše potěším fandy PC hry Zaklínač.

Věděli jste, co je to heterochromie i anizokorie. Ovšem už jste si trochu popletli majitele těchto vzácných poruch. Správně jste zmínili Davida Bowieho, ale přiřadili jste mu špatnou vadu. David Bowie trpěl právě anizokorií způsobenou mechanickým poškozením, údajně se tak stalo v jeho náctiletech při souboji o dívku, a Bowie byl od té doby na jedno oko slepý.

Gratuluji všem i přes tuto drobnou chybičku a uděluji tak všem po jednom bludišťáku.

V této Iluzi zabrousíme do historie textilního průmyslu:

Jaký rozdíl je mezi soukenictvím a plátenictvím?

Pročpak se len namáčí a pak láme?

Jeden bludišťák už čeká.

Tabulka lovců a jejich úspěchů - aktualizace proběhne 6. 2. 2016

Výzva všem:

Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.

V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!

Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:

Krásné dny vinšuje

Vaše tetka Maglaiz

Předchozí Iluze

Kontrola třicátá osmá

Milí snílci,

dnes bude Repetitio trochu obsáhlejší, neb se nám přihlásily hned dvě dobrovolnice (!), což si vyžádalo trochu víc práce z mé strany. Jsem za to nicméně nanejvýš ráda a doufám, že to nebude zase na dlouhou dobu ojedinělá událost. Se dvěma členkami se dnes bohužel rozloučíme a i někde jinde to skřípalo, ale jinak si myslím, že to dopadlo vesměs dobře. No posuďte sami.

A chcete-li rovněž dobrovolně prodrbat blog, přihlašte se nám směle jako dobrovolník na klubový e-mail klub.snilku@email.cz. Už se na vás klepeme! ;)

---

Revize kontroly minulé

3) Scarity - windshades.blog.cz - VENKU

M.: K žádné nápravě bohužel nedošlo. VENKU.

2) Charlie - mujdruhy.blog.cz - ANO

M.: Tady upozornění mailem zafungovalo a Charlie vydala v prosinci nový článek. Není to nic moc, ale je to začátek, a vzhledem k nějakým náznakům, že by snad i přes vytíženost mohlo dojít alespoň k úpravám menu a dalším pracem na blogu, a zrátka že je zájem, dejme tomu tedy pro dnešek zelenou a uvidíme, jak se to bude vyvíjet v budoucnu. Každopádně kde je chuť psát, čas se najde. ANO.

Dobrovolníci - ANO, dneska máme hned dva dobrovolníky! :D

1) Dorka J. neboli nově Oxys Moros - infinite-freedom.blog.cz - BUDU SLEDOVAT*

"Aby som urobila definitívnu bodku a aby som mala nejaký odrazový mostík s pomocou ktorého by som sa do budúcna rada pohla by som sa rada prihlásila do Repetitia.

Dôvodom je, že by som rada poznala aj názor niekoho ďalšieho na nedostatky môjho blogu, ďalej chcem informovať klub o niekoľkých maličkých zmenách..." (pozn.: změna přezdívky a e-mailové adresy)

M.: My jsme se s Dorkou neboli tedy Oxys bavily i po zprávách a můj názor je takový, že to chce hlavně něčím začít a pracovat, a teprve pak vlastně budu mít co hodnotit. Pokud se Oxys v nejbližší době hodlá pustit například do 30tidenní uklízecí a předělávací výzvy (kterou jsem našla u jedné zahraniční blogerky a pro potřeby našeho rybníčku přeložila a okomentovala), bylo by pro mě teď trochu zbytečné rozepisovat se o detailech, na něž v ní narazí a s nimiž jsem ti tu práci dala už tam. Hodně věcí teď tudíž vynechám, přestože s dobrovolníky si obvykle dávám mnohem víc práce. Přece jenom radit někomu, kdo o to vysloveně stojí, je náročnější a důležitější, než u lidí, kteří si to dost možná ani nepřečtou. Pokud někdo stojí o inspiraci a nakopnutí, dost možná už sám někde uvnitř ví, kterým směrem se vydat, jen možná potřebuje, aby to někdo vyjádřil za něj a utvrdil ho tak v tom, že to je ono. I proto mám dobrovolníky tak ráda. Pokusím se ale samozřejmě alespoň o nějaký věcný komentář k současnému stavu.

Začnu prvním dojmem a tím je šedavo. Je to jakési chladné, ve spojení se zdobným písmem to na mě působí pomalu pohřebně, ale beru to tak, že design bude jednou z věcí, které budeš taky chtít vymyslet.

Myslím, že projet si pár blogových výzev, ať už tu 30tidenní (doporučuju si ji projet nejprve celou naráz a uzpůsobit si ji, některé body se tam v obdobách opakují) nebo i nějakou jinou, ti určitě prospěje, pokud si potřebuješ hlavně zodpovědět tu nejzákladnější otázku vůbec - co s blogem?

Dopřej si čas. Zamysli se, proč sis blog založila, kdy tě nejvíc bavil, ve kterých tématech se cítíš nejsilnější a nejvíc jako ty sama, a z jakého druhu článků až tak dobrý pocit nemáš? Do čeho ti přijde, že se spíš nutíš? Když nevím, pomáhá mi dívat se na mé oblíbené blogery. Co mě k nim tak táhne, co na nich obdivuju, jaké úžasné nápady mají se svými blogy oni? Jak mají pojmenované rubriky a které z těch názvů se mi nejvíc líbí? Neboj se zkoušet, zkus si vysnít, jak bys chtěla, aby tvůj blog vypadal a o čem bys chtěla nejvíc psát, co na něm publikovat. Zkus si třeba otevřít Malování nebo vzít papír a tužku a kreslit si myšlenkovou mapu nebo navrhovat stručnou představu designu, rozmístění prvků atd.. Dejme tomu, že právě teď zakládáš nový blog. Jaký si ho představuješ?

Mně z krize často dostane úplný úklid. Zrušit design, ponechat pár dní jen čistou bílou plochu s černým písmem. Za chvíli se ti začne samo vnucovat, co chceš přidat. Už jsem to dlouho neudělala, ale byly časy, kdy mi to hodně pomohlo.

Drž se hlavně toho, ať je to tvoje, upřímné, z duše. Nenuť se do psaní, když nemáš chuť, mnohé mé oblíbené blogerky publikují jednou měsíčně i míň. Články mají víc času uzrát, za měsíc nastřádáš víc myšlenek, a je to znát. Pokud se chceš přimět k zaznamenávání, ale nemáš slova, můžeš začít publikováním fotek. Ke každému měsíci třeba několik nejkrásnějších fotografií, které vysvětlíš a popíšeš jejich význam, proč právě tyhle momenty byly na tom měsíci to nejlepší.

Při řešení vzhledu si ovšem každopádně dávej pozor na odsazování jednotlivých elementů - například ve sloupku máš text velice nalepený na levou stranu, pár pixelů odsazení by určitě neuškodilo. A taky fotky v článcích máš nepříjemně obtečené textem. Blog.cz je zmetek, ale jde to udělat celkem snadno - každému obrázku nastav třeba 10 px rámeček, ten se zobrazí černý, ty překlikneš na HTML editor, najdi slovo "black" a přepiš ho na "transparent". A voilá. Jen to jen pár sekund práce navíc a blog bude působit mnohem uspořádaněji.

Taky pozor na čitelnost, ten modrý nápis ve sloupku se prakticky nedal přečíst a je dobře, žes změnila barvu na šedou, tedy alespoň z hlediska čitelnosti.

Záhlaví upozorňující na krizi, pokud tam musí být, by taky mohlo být vyvedeno líp. Ale podle mě tam být nemusí.

Pozor na příliš roztažené ikonky ve sloupku, nevypadají hezky, a ta pod KS nejde dost dobře přečíst.

Tady mi nějak chybí zdroj bannerů, alespoň tedy toho s obrázkem.

Zkrátka určitě je co dělat, doporučuju každopádně začít nejprve výzvou a pokud možno si zaznamenávat i její průběh (pokud ne v článcích, tak alespoň pro sebe, to se ti bude hodit do budoucna). Uvidíš, co z toho vyleze, a já to budu mezitím rozhodně sledovat a budeme v kontaktu :)

* Verdikt BUDU SLEDOVAT je taková moje momentální alternativa k "Opatrně", které jsem nechtěla dávat z toho důvodu, že není vyloženě co vyčíst nebo kvůli čemu kárat, protože je to prostě momentálně v procesu, nebo spíš před jeho začátkem, a bude každopádně zapotřebí se na to podívat ještě po čase. Každopádně doufám, že za ten měsíc už bude ten proces rozjetý ;)

2) Le Fille Ash - ashinin.wordpress.com - listysnu.cz - OPATRNĚ

"Zdravím všechny vůdce snílkovské vzducholodě! Chtěla jsem jen oznámit návrat k mé aktivitě v klubu a zároveň s tím i mou novou blogovou adresu."

M.: Tak to má být, šťastné návraty! :) Blogerů na vlastní doméně tu moc nemáme a já tenhle trend samozřejmě podporuju (podle mých informací by se měly v letošním roce přesuny z blog.cz do vlastního dost rozjet a já se na to dost těším). Takže:

Záhlaví není nic moc převratného, ale v jednoduchosti je krása. Momentálně mu jen ubírá na zajímavosti to, že hned pod ním je banner momentální výzvy, který je mnohem výraznější a větší. To by se asi dít nemělo a navíc u toho banneru mi fakt neladí to, jak je v něm přes půlku nalepený ten šedý pruh s textem přes text. To neni dobrý, navíc to teď koncem ledna už není ani aktuální, a při snaze prokliknout se na něco doleva nebo doprava, jak mi to nabízí, se nic neděje. Nefunkční grafika nedělá dobrý první dojem.

Dál to vypadá líp - dobrá navigace, profilový článek hned na prvním místě (a profil i ve sloupku, tak to má být, jen text doporučuji trochu odsadit od obrázku, viz co jsem psala Oxys). A tady bych prosila o zdroj blogového obrázku.

A když o tom mluvíme, zdejší obrázek je tvůj? A to logo tady? A první obrázek tady? Nakrčuju obočí...

Jinak si myslím, že blog vypadá dobře a že bude pro publikum i zapamatovatelný, protože blogeři se vždycky líp zapíšou, když mají nějakou nálepku, kterou si na ně může někdo dát, a pokud možno i víc nálepek (protože co nálepka, to další publikum), takže baletka celiačka a cosplayerka se má velkou šanci chytit, už kvůli jídelníčkům a receptům, na to lidi s nejrůznějšími omezeními ve stravě jedou. Jen bych doporučovala nepřehánět to s filtry na fotkách. Takové foto má být informační, ilustrační, aby člověk věděl, jak to bude vypadat, a z téhle verze nic moc nevidí. Koneckonců tady máš tu fotku i bez filtru a podle mě má takhle pro čtenáře mnohem větší hodnotu.

Počkám si na vyjádření ke zdrojům, ale jinak jsem ráda, že se vracíš, a budu ještě raději, až se začneš objevovat i tady na klubovém blogu. Ví Ucho, že zdejší rubriky potřebují trochu víc aktivních čtenářů! Tak tedy zatím OPATRNĚ.

A ještě to dorazíme pár nedobrovolníky, co vy na to? Muhaha >:)

1) Zítra - unavene-oci.blogspot.cz - NE

M.: Rychlovka pro začátek - blog nenalezen. NE.

2) Chloe Noir - sinister-death.blog.cz - ANO

M.: I temné designy se dají dělat čitelně a zdejší blog má podle mě všechno, co má pořádný blog mít, a nic k vytčení. Je tam deníček, jsou tam vlastní zájmy, fotky, vlastní ruční tvorba a tak dál. Prostě pohoda. Škoda těch celkem častých anglických názvů článků, ale chápu, že v případě goth blogu je přece jenom líp hodí do krámu "My photos" než "Moje fotešky" a tak podobně. Nicméně zrovna u Halloweenu, Vánoc nebo nějakých DIY šperků mi to přijde nadbytečné. Ale ANO.

3) Vivienne - vivienne.blog.cz - ANO

M.: Helou Dincie, dlouho jsme se neviděli... Vraždíla bych za Affs a Icons, zvlášť když zbytek menu, třeba jako Rubriky, mohou být krásně česky. A zápatí je taky příběh samo o sobě. Nepochňopíš. Ale chápu, že pokud někdo takhle od Dincie koupil a neoplývá grafickými schopnostmi, sám s tím asi moc nezmůže. Ale zubama skřípat nepřestanu, to se nebojte. Ona má sice monopol na dělání fakt takových správně snílkovských designů, ale tedy provedení pokulhává, to si přiznejme, o načítání nemluvě.

Jinak nemám ani tady co vytknout, obsahově je blog naprosto v pořádku a jsem ráda, že vidím tak časté příspěvky do KS! :) Už za to samotné ti posílám virtuální zlatou hvězdu na čelo, neboj se ji tam nosit hodně viditelně, třeba to inspiruje další. ANO.

(4)) Na její vlastní žádost jsem také vyškrtla ze seznamu Miss NeverFree, jelikož opustila svůj blog a dala nám o tom vědět mailem. Za to děkujeme a doufáme, že dojde k jejímu návratu v jakékoli podobě, s jakýmkoli jménem ;)

---

A tím už dneska končím, prsty i oči mají dost. Zas za měsíc se těší M.!

Principia - Devatenáctá dračí výprava

Drazí Snílkové,

jen kvůli pravidelnému vypouštění dračí výpravy jsem na chvíli vykoukla ze zpěněných vln zvaných zkouškové období. Proto také přicházím v tak pozdní hodinu. Doufám, že Vás mezitím chuť na indicie nepřešla. Ba naopak, dnes se máte na co těšit.

Minulou hádanku nám připravila Annika. Kdo se s ní popasoval? Pro koho budou dnes trubadúři troubiti?

Pro Bels, Vlastu, Holoubka, Charlie, Veruci a Teu

---

Iluze pro Doriana

Skrz, do středu nebo ven?

[]

Chilias nevěřícně zírala na brečící horu masa, poté obrátila oči v sloup, zvedla ruce dlaněmi k ostatním a prohlásila: "Mám dost. Zavolejte mě, až se tenhle ťuňťa vyfňuká."

Nasupený pohled kapitána Imaginaria zasvištěl vzduchem a na pár úderů srdce se zabodl do dívčina těla. Naproti tomu Imaginariova dlaň stále otcovsky poklepávala a konejšila rozladěného mechanika. Náhle však byla kapitánova pravice prudce odvržena. Mistr Sádlo vyskočil jako čertík z krabičky a také tak chvíli jeho hlas přeskakoval.

"Co si vo sobě myslíš, ty spratku! Já, já, já..." bil se přitom do prsou, "já si Rácinku vypiplal z kocábky prolezlé červotočem a kdovíčímještě a pak... pak si přijde červ jako ty, čmajzne plachtu, dělá s ní hovadiny, div ji nerozsápe na maděru... a... a vůbec," završil svou řeč divokým gestem, jehož obsah natož podobu si neodvažuji popsat.

Bylo jasné, že musí do celé záležitosti zasáhnout kapitán, avšak aktivnější Hernajs se chopil příležitosti. "Mistře Sádlo, jsme rádi, že už jsi zase při smyslech a že nám tedy povíš, proč nemůžeme s Aberratio odletět."

Funící býk, totiž hlavní mechanik, pohlédl na svého kapitána a prohlásil: "Abdikuju."

"Pro hvězdné nebe, proč?!" zděsil se kapitán a s ním i posádka.

"Kapitáne, já... já... já zapomněl koupit náhradní vzduchovej filtr," odpověděl Mistr Sádlo a znova se rozplakal.

---

Dobrý večer dámy a pánové,

to se nám ten Čestmír nějak zatoulal, co. Vážení, ale mám báječnou výmluvu, proč Imaginarius stávkoval. Vlastně dvě. 1) Mistr Sádlo odmítal přestat brečet. 2) Všemi milovaná Maglaiz utíkala za časem jako pes za ocasem, aby zdolala největšího nepřítele všech vysokoškoláků STÁTNICE. To byste mi snad jako výmluvu uznat mohli, ne? :-D

^{Autorka: GaluSs}

Vždy mi přišlo, že se až moc striktně držíte obrázků coby ilustrací. Vážení, vím, že v sobě máte i něco víc než jen takovouto fantazii, a proto vám zde dávám obrázek s názvem "Neztrať svou cestu." Jak s tímto poselstvím naložíte, je na vás.

^{Autorka: AndreaTamme; obrázek je na původní adrese nedostupný}

Tento měsíc otřásá světem odchod hned několika velkých osobností. Ať už je to Lemmy Kilmister z Motörhead, David Bowie (pro fantasy milovníky známý také jako Jareth, král goblinů/skřítků), Alan Rickman (je třeba vůbec říkat, koho že to hrál?!) či Ettore Scola.

Jelikož soundtracky k filmům o Harrym jisto jistě znáte nazpaměť, dnes vás zavedu do ztřeštěného světa Labyrintu.

Toto jsou melodie, které sice moc o ztřeštěnosti nevypovídají, ale pokud mi nevěříte, pak zde máte k dispozici kompletní soundtrack.

BOŽE, HLAVNĚ SE MĚ NEPTEJTE, JAK BÝVÁ TENTO FILM INTERPRETOVÁN PSYCHOANALYTIKY!

Dnešní lov zaměříme trochu vědecky. Jednoho bludišťáka dostane ten, kdož mi poví co to je heterochromie, co anizokorie, kdopak slavný se tím může/mohl chlubit a zdalipak jste se už někdy s někým takovým potkali. Čtvrtý bod je bonusový, ale osobně by mne zajímal asi nejvíce.

Tabulka lovců a jejich úspěchů

Výzva všem:

Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.

V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!

Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:

Krásné dny vinšuje

Vaše tetka Maglaiz

Předchozí Iluze

Vzducholoď čtyřicátá pátá

Milí lednoví sněhuláčci,

s drobným zpožděním a o jednu Grácii oslabené, ale přece jsme tu s novým Aditem! (A děkujeme Dragilii za záskok, který nás zachránil! :))

I dnes se zadařilo a můžeme přivítat hned dvě nové členky, z čehož jedna je dokonce staronová a z toho máme obzvlášť radost, neboť to, že si na nás někdo znovu vzpomene, rozhodně potěší.

Držme jim palce, ať jim blogování pěkně šlape, a ať v KS najdou minimálně jednu zajímavou rubriku, kde by se mohly občas objevit s příspěvkem :)

Chcete se i vy stát naším členem? Čtěte vstupní podmínky a pokud si věříte, že k nám patříte, směle se hlaste prostřednictvím Adita.

Vzducholodě vyplouvají každou chvíli, tak se nestyďte a chyťte si tu svou! ;)

Scarlett's Pride Airship od cr8g.deviantart.com

---

1) Viktória http://phantasya.blog.cz/ - ANO

Lebo cítím, že k vám patrím.

M.: Odvážné prohlášení, kterému jsi ale podle mě naplno dostála a jsem nadšená, že ses k nám přihlásila :) Jak už jsem párkrát zmiňovala, se čtením ve slovenštině má můj mozek bůhvíproč trochu problémy, ale mám pocit, že kvůli tobě se to snad i pokusím překonat, protože jsem se začetla a svět Phantasye mě baví a zajímá. Doufám tedy jen, že i tebe bude zajímat ten náš a že se brzy zapojíš do klubových rubrik - ostatně fantazie na to máš jistě dost :) ANO.

Dragilia: Na první pohled se mi u tebe líbí. A tento pocit mě neopouští ani když nakouknu blíž. Třeba blogovou hru, po vzoru gamebooků, jsem zatím neviděla na mnoha místech. :-) (Vlastně té tvé jen o fous uteklo prvenství.)

Stylizace celého blogu dává zvláštní pocit kompaktnosti. Jako bych ani nečetla něčí zápisky, jako spíš se skutečně vydala do Phantasye. A díky malému množství rubrik mi navíc ani v nejmenším nevadí, že musím jejich poslání nejprve objevovat. Naopak. K náladě celého místa se mi to perfektně hodí.

Nezklamaly mě ani rozkliknuté články. Třeba pointa Křesťanské spovedi ateistu (doufám, že to skloňuju správně "po slovensky") mi přišla velice originální.

Takže... Nevidím žádné zlobišárny a na čem moje oko spočinulo, to přivítalo s potěšením. Ze mě tedy rozhodně ANO!

2) Lea (exLilithen) http://e-tenebris-lux.blogspot.cz/ - ANO

Myslím, že obecně vzato moc nemyslím ( :) ), ale když to musí být, tak asi proto, že jsem prostě snílek (jestli tedy lze tímto slovem definovat stav, kdy moje dvě hlavní činnosti v rámci pracovního dne jsou denní snění a odhánění opilých zákazníků z mého antikvariátu pepřovým sprejem) a i když jsem poněkud introvertní, což mi stěžuje začleňování do jakékoli skupiny, ráda bych sem patřila. :)

M.: Hrozně ráda vítám zpět odpadlíky, kéž by se to dělo častěji! :) První dojem? Jako bych vešla do knihovny :) Blogspotová navigace je pro mě nezvyk, a tak mi chvilku trvá, než si zvyknu na štítky v různých velikostech, ale zase tak nové to není, a kdo nenajde navigaci vpravo nahoře na tom nejjasnějším místě, tomu už není pomoci. Obsahově jsem nadmíru spokojená, nevím, co vytknout. Trochu mi jen chybí nějaký profilový článek, něco, kde začít, kde se seznámit. Ráda bych věděla, kdo to píše, a jen samostudiem přicházím na to, že se zřejmě jedná o vtipnou mamču knihomilku. Mamči moc nečtu, ale hned první otevřený článek mě nečekaně pobavil (tenhle sysel pro humor mám asi taky :D) Překvapivě osvěžující je pro mě hojný výskyt takových těch opravdu pravých deníkových článků. Strasti a horory běžného života, myšlenkové přemety, unáhlené zápisky... někdy mám pocit, že se všichni až příliš honíme za uhlazeností a za tím, abychom "měli co říct", že nakonec nic opravdového neřekneme, a je to všechno tak "hluboké", až je to prázdné, jestli mi rozumíte.

Technická - počítač mi teď špatně schroustává některé věci, a tak mi blog celkem dlouho načítal, přičemž citát v záhlaví zobrazoval nejprve Comicem, než naloudoval správný font.

Jinak se zdá, že aktivita blogu je celkem závratná. Ten elán ti přeju, jen pozor, ať kvalita zůstává v rovnováze s kvantitou a ať nepřibývá mnoho kratičkých článků. Chápu ale, že pokud svůj blog bereš jako deník, tak občas nějaký ten kratší nápis nastane.

Dragilia níž odkazuje na dva nevlastní obrázky a já nevím, nenašla jsem je. Tak buď je někde chyba, nebo už jsi je odstranila, což chválím. Co jsem našla já, to zdroj mělo, takže chválím za poctivost.

Líbí se mi taky trefné názvy článků, takže myslím, že tenhle blog má dobře našlápnuto. A určitě nemám problém tě mezi námi uvítat. Snad se ti tu bude líbit, introverze bych se nebála, myslím, že u snílků a ještě blogerů je její výskyt víc než hojný, a že i tady nás většina bude kopat za stejný tým :D Takže vítej. ANO.

Dragilia: Chvíli mi trvalo se zorientovat. Hned na titulní stránce na mě totiž vykoukl článek plný jmen. Saša. Leonka. Kdo to je?! Pomohl až štítkek "Lexa" - tamní články mi lecos osvětlily. Přesto bych nenápadně navrhovala, jestli by se nedalo uvažovat o medailonku. Novým čtenářům by jistě ulehčil situaci.

Hned ze začátku mě zaujaly poznámky o synovi. Jeho "buddhistická fáze" nebo tvé dumání, jestli na obrázku jsi ty či panenka Chucky a obézní krtek, mi prostě vykouzlily úsměv na tváři.

Přesto však musím (chtě nechtě) položit pár dotěrných dotazů. Obrázek "keep calm..." či Pascal z Tangled asi nebudou tvým dílem, že ne? Nešlo by k nim tedy přiložit nějaký zdroj? Jde sice o ojedinělou záležitost, ale trochu to kazí dojem. (Neb na obrázky bez zdrojů upozorňují i sepsané zlobišárny.)

Tvé zážitky jsou popisovány čtivě. Někdy jde sice o velmi krátké zprávičky - takové facebookové výkřiky do ticha - ale nenudí. I když bych se přikláněla k jejich prodlužování - jeden odstaveček je skutečně dost málo. (Ale pospojovat tři nepříliš související části taky není přesně to, co mám na mysli.)

O to víc se mi líbily příspěvky o knihách - zážitky s anglickým on-line knihkupectvím Book Depository nebo úvaha o negativní reklamě se četly jedna báseň. Takže, proč ne? Já ti dávám zelenou. ANO

3) Thomas http://i-like-haters.blog.cz - NE

Povie prečo, vždy si niečo predstavím čo so videl a vetšinou si s tým niečo iné zmiešam a potom to vitváram napr. anjela s kocúrom a pri m to začnem vytvárať alebo aj papier s chlebom, vyrvorím si tepliku v z paiera , vystrihnem to zlepím a vyplním potriem to lepidlom a necham stvrdnúť. Ale je hrozné že to nedávam na Blog je mi to ľúto :(

M.: Nevím, jestli tohle bylo myšleno vážně (v tom případě doporučuji změnu lékaře), ale budiž. Vůbec nechápu, o co se se svým "blogem" snažíš, nenacházím v něm žádný obsah, který by stál za jakékoli zhodnocení, žádné významné myšlenky, a tudíž ani nic, co by jakýmkoli způsobem naznačovalo, že bys k nám měl patřit. Tvé odůvodnění přihlášky nebo její souvislost s čímkoli jsem nijak zvlášť nepochopila a to si troufám říct, že jsem alespoň průměrně inteligentní; přinejmenším nemám pocit, že byses byl vůbec obtěžoval čtením pravidel Klubu. Je jistě milé, že si stříháš figurky z papíru, ale pokud alespoň tyto výtvory nepublikuješ na blogu, tak k čemu nám to je? O.o Takhle jednoznačné NE jsem snad ještě nedala. Pokud jsi to myslel vážně a stojíš o nějaké rady, jak doopravdy blogovat, najdi si na mě kontakt v sekci Správci a mileráda ti po mailu poradím.

Dragilia: Pokusím se nenechat ovlivnit svým vztahem k růžové barvě. Přesto to však pro tebe moc pozitivně nevypadá. Už po letmém polétnutí titulní stránky se totiž musím ptát: Četl jsi zlobišárny, které se nepromíjejí?

Nikde nevidím jakékoli zdroje. Jsi autorem fotky drdolu z obrázku "Just girls"? Nebo jsi do něj jen vložil nápis? Příspěvek "Instagram" by pak mohl sloužit jako ilustrace krátkého bezobsažného článku. Opravdu? Pouze odkaz? O založení instagramu by šlo napsat takových slov - co jsi od něj očekával, čeho se ti dostalo... A pokud se ti do toho nechtělo, proč jsi odkaz na "svůj další kanál" nevložil prostě do menu?

Když si tohle všechno spojím s adresou "i-love-haters" a nápisem v menu "I hate you", nemohu se ubránit myšlenkám, jestli tvoje přihláška skutečně souvisí s klubem Snílků, nebo jsi se snažil jen najít pár nových haterů. V obou případech tě musím zklamat. Nemám důvod k nenávisti a zároveň mi tvůj blog nepřijde jako dobrá vizitka Snílka. Za mě tedy NE.

Na viděnou příště!

Dragilia a M.

Kniha na leden – Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

Kdo by neznal, nebo alespoň neslyšel o knize jménem Malý princ, vyprávějící o letci, jenž ztroskotal v poušti a tam se setkal se záhadným Malým princem, který mu ukázal, že se na svět dá dívat i jinak, než dospěle... Někdo knihu považuje pouze za pohádku pro děti a jiní v ní spatřují poselství pro všechny lidi, aby nezapomínali snít.

"Bylo, nebylo, žil kdysi Malý princ na planetce jen o trochu větší než on sám, a tenhle Malý princ potřeboval přítele..."

Abyste to neměli tak jednoduché, tak tentokrát nestačí si knihu pouze přečíst, ale v závěru článku na vás čeká několik otázek, na které mi odpovězte v komentářích. Samozřejmě můžete napsat svůj názor na tuto knihu, nebo jak se vám četla a v komentářích o knize diskutovat.

---

Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

Pilot ztroskotal se svým letadlem v poušti a během oprav se mu zjeví Malý princ, který po něm chce, aby mu nakreslil beránka. Letec postupně poznává svého společníka, který pochází z maličké planetky B612, kde jsou tři sopky (jedna už vyhaslá) a jedna pyšná růže. Než doletěl až na Zem, tak se zastavil na několika planetkách a setkal se s různými lidmi - lampař, opilec, král a jiní. Nikde však nenašel, to co hledal a zjistil, že se mu po jeho domově stýská. I Země se mu zdá nepochopitelná, protože všichni jsou až příliš "dospělí" a ve všem spěchu zapomínají snít...

Malý princ (ve francouzském originále: Le petit prince) byl poprvé vydaný v roce 1943 a patří mezi nejznámější dílo spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Kniha navíc ve většině vydání obsahuje autorovi nádherné ilustrace, které jsou stejně slavné jako samotný příběh o Malém princi.

"Zajímalo by mě," řekl, "jestli hvězdy tak září proto, aby jednou každý našel tu svoji..."

Kniha je velmi oblíbená, proto není divu, že se dočkala mnoha zpracování, například několika filmových adaptací, přičemž nejnovější je právě v kinech), ale Malý princ se objevil i ve dvou operách, muzikálu nebo animovaném seriálu.

"Prosím... nakresli mi beránka."

Příběh je napsán jako vzpomínka samotného autora, který je právě ten pilot z knihy, na jeho setkání s Malým princem. Někteří určitě budou namítat, že je to nesmysl, protože se nic takového nikdy neodehrálo. A co když ano? Nikdy vás nenapadlo se podívat na hvězdy a hledat v nich planetku Malého prince?

"Hvězdy jsou krásné díky jediné květině, kterou mezi nimi neuvidíš..."

Tato postavička se nikdy nenechá odbít polopravdou nebo výmluvou, o tom se přesvědčil i sám letec, který zpočátku pracoval na opravě letadla, ale Malý princ mu otevřel oči. Mezi tím pokrytectvím, které lidi považují za normální, je tu Malý princ, který dokáže vidět věci takové, jaké doopravdy jsou, bez falše a přetvářky.

"Sbohem," řekla liška. "Tady je moje tajemství. Je strašně jednoduché: kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí."

Přiznám se, že v dětství mě kniha nějak minula, pamatuji si na její čtení, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Nejspíš jsem k Malému princi musela dospět, abych mohla ocenit jeho nádherný příběh plný fantazie. Nyní se k němu vždy ráda vracím. Je to sice útlá knížečka, ale má v sobě hloubku a krásu, přestože je to vlastně dosti smutný příběh.

A v čem tkví kouzlo Malého prince? To vám neprozradím, raději si knihu otevřete a vydejte se do pouště a mezi planety společně s touto úchvatnou postavou. Poselství Malého prince musí každý objevit sám.

Otázky na závěr:

1) Mohou být baobaby nebezpečné? A v čem tkví jejich nebezpečí?

2) Co se odehrálo mezi Malým princem a liškou?

3) Vyjmenujte obyvatele šesti planetek, které Malý princ navštívil, než se vydal na Zem?

4) Co vidíte na tomto obrázku? :-)

Mějte krásně,

Zdeňka M.

P. S. Bibliotheca je něco jako snílkovský čtenářský koutek, tak co kdyby se nějaký Snílek zapojil? Na náš klubový email klub.snilku@email.cz můžete posílat své recenze a názory na jakoukoliv knihu, fantazii se meze nekladou.

Pro přehlednost můžete v úvodním článku Bibliotheca najít přehled knih na měsíc, kde můžete sledovat aktualizaci.

Napadá vás nějaká zajímavá kniha, kterou byste si rádi přečetli společně se Snílky, tak navrhněte knihu měsíce. Ráda se na návrhy podívám a určitě je využiji.

Interestio pro leden

Milí snílci,

letošní leden se zdá být vcelku upracovaným, nezdá se vám? Kdekdo si teď pilně plní své pracovní či školní povinnosti, vysokoškoláci se horlivě připravují na zkoušky, celkově to vypadá, jako by jedinou zbývající stopou po Vánocích byly pozvolna usychající vánoční stromky a tam, kde se babičkám a maminkám utrhla ruka, taky stále ještě hordy cukroví. Ve městě to sice ještě šílí povánočními slevami, ale většina z nás na nějaké nákupy stejně nejspíš nenajde čas, neb ti, kdo mají prázdniny, jako by byli v menšině.

A tak se nebudeme pokoušet nabourat toto pracovité prostředí, ostatně vlítnout do nového roku s takovým elánem je nanejvýš chvályhodné, takže dnešní Interestio bude jen stručnou přestávkou v tom všem shonu, tak akorát na jeden pořádný hrnek čaje a k tomu pár sušenek. Však odpočívat se taky musí.

A pak zas šup zpátky do procesu, ta letošní předsevzetí se nesplní sama! ;)

S pozdravem M. Phoenix

---

Výtvarno

O tom, že se Monica Otmili zapojila do charitativního prodeje Společnýma rukama jsme psali. A jak to dopadlo?

Pokud byste chtěli nakouknout pod pokličku jejího tvoření, můžete se vrhnout na rozhovor.

A do třetice opět Monica rozjela novou výzvu - Já obrazem. Dokážete se charakterizovat jednou fotkou?

I v kuchyni se tvoří - co třeba Oféliino švestkové crumble?

Ze života/Zamyšlení

Polgara si nechávala šít kostým na cosplay. A potom se v něm vydala na Fénixcon.

Anchor si plní svoje životní přání. Jaké? Podívejte se sami.

El Hrežová přemýšlí o představě balancu v životě a zahrnuje krásné a pravdivé myšlenky o životě v zahraničí.

Aimee by chtěla vidět svět bez lidí.

10 tipů od Anie, jak se stát člověkem.

Nebuďte zajatci svých blogů!, radí Vlčačka.

Tichý leden má Bels.

Krásný bilanc předsevzetích minulých a co si z toho vzít do roku letošního sepsala Teeda.

Okénko pro cestovatele

Elly vyrazila na výlet do Skotska.

Anie přemýšlí, kde se jí žije líp - na Koh Samui nebo na Bali?

K řadám blogerek potterofilek, které navštívily v Anglii studia Leavesden, kde se natáčel Harry Potter, se připojila i M. Phoenix.

A dál se podělila o věci, bez kterých se na cestách neobejde. Inspirujete se?

Čerstvá zpráva z blogosféry

Chybělo vám Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri? JE ZPÁTKY! :)

A to by pro dnešek stačilo. Četli jste vy v prosinci a lednu něco unikátního, co nám uniklo? :)

Levandulový pokoj (Nina George)

Zdravím Snílci,

je leden, tak vám prozradím knihu na tento měsíc, kterou si můžete přečíst a v komentářích diskutovat o četbě. Samostatný článek vyšlu až v týdnu, kdy se dostanu k lepšímu připojení na internet. A zároveň se dozvíte i knidy měsíce až do března, abyste se mohli připravit. V úvodním článku budete moct do budoucna najít přehled knih měsíci a také vaší aktivity - recenze, doporučení seznamu oblíbených knih, srovnání knih s filmovým zpracováním a další čtení.

Kniha na leden je Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry), nedávno se do kin dostala filmová adaptace, takže se můžete rozpovídat i o tom. Přiznám se, že kouzlu Malého prince jsem propadla teprve nedávno, ale nyní ho zbožňuji a ráda si v něm pročítám. :-)

Jinak i nadále můžete přidávat komentáře k přečtené Vánoční koledě, která byla na prosinec, ale nechám vám čas až do konce ledna, abyste se mohli vyjádřit.

Dneska si můžete přečíst můj pokus o recenzi na knihu Levandulový pokoj (Nina George), kterou jsem si oblíbila. Domnívala jsem se, že jde o romanci, ale byla jsem mile překvapena, protože v knize se najde i něco víc. Jde totiž o nádherný levandulový příběh o prožité i neprožité lásce, hledání cesty v životě a hlavně o kouzlu knih, které mohou ve správných rukou ovlivnit lidské osudy...

Není pravda, že se knihkupci starají o knihy, pomyslel si Perdu, když se s ním babička, matka a dcera rozloučily. Starají se o lidi.

(str. 27)

---

Literární lékárna, tak se jmenuje knihkupectví na lodi, které už mnoho let vede Jean Perdu. Dokáže totiž knihami pomoci lidem se vyrovnat s jejich životní situací, ať už je to zamilovanost, ztráta blízkého člověka, hledání pravdu života, rozvod nebo třeba jen znovuobjevení dětské fantazie. Vždy vybere tu správnou knihu, aby daného člověka "vyléčil", i když si lidé kolikrát své problémy ani nechtějí připustit.

Jen sám sobě nikdy pomoci nedokázal. Před dvaceti lety ho opustila jeho krásná láska Manon, napsala mu sice dopis, ale Perdu jej nikdy nedokázal otevřít. Uložil ho do stolu a jejich levandulový pokoj uzamkl, dokonce dveře zaskládal knihami, aby mu nic Manon nepřipomínalo. Od té doby žije sám, nikoho si k sobě nepustí a možná také proto, je tak vnímavý vůči lidským starostem.

Jenže nyní v létě dochází ke změně, jeho nová sousedka je po rozchodu a potřebuje do bytu stolek, a tak Perdu po dvaceti letech otevřel dveře levandulového pokoje a přečetl si dopis od jeho Manon...

Co v dopise stálo? Proč se Perdu rozhodne vytáhnout kotvu své Literární lékárny a vyrazit na jih? Na cestě mu bude dělat společnost spisovatel Max Jordan, který také potřebuje vyléčit duši... Jak tato cesta dopadne? Setká se Perdu se svou Manon? Nebo dojde alespoň odpuštění?

Kniha Levandulový pokoj uchvátí čtenáře krásnou obálkou, ale také nápadem "literární lékárny". Opravdu mohou knihy léčit? Každý knihomil určitě odpoví, že ano. Některé knihy vás totiž pohladí po duši, a pokud to zrovna potřebujete, tak vás doopravdy může kniha vyléčit. Jen je potřeba vědět správné dávkování jako u jakéhokoliv léku.

Některé situace v knize jsou až úsměvné, třeba když si jedna žena nehodlá připustit, že se potřebuje vyrovnat se svým vnitřním JÁ a Perdu jí odmítá prodat "nesprávnou" knihu, která by jí ničím nepomohla. K některým knihám totiž musí dospět, na to jsem už také přišla. Ale tohle poznání si člověk musí uvědomit sám, jelikož mu můžete mluvit do duše, jak chcete, on stejně poslouchat nebude.

"Dejte mi tu knihu, vezměte ode mě peníze a můžeme se oba tvářit, že je hezký den."

"Dnes je hezký den. Pravděpodobně začne zítra léto, tu knížku ale nedostanete. Ode mě rozhodně ne. Směl bych vám doporučit nějakou jinou?"

"Ach tak! Chcete mi vnutit nějakého starého klasika, protože jste příliš líny na to, abyste ho hodil do vody, kde by otrávil ryby, že?" Zpočátku mluvila tiše, pak ale stále hlasitěji.

"Knihy nejsou vejce. Je-li nějaké dílo o pár let starší, neznamená to automaticky, že je špatné."

(str. 17)

Příběh je to krásný, ale také smutný. Jenže láska, ať už v jakékoliv podobě, taková je. Kdo miluje, musí přijmout jak radost, tak i bolest. Problémem je, že ne každý člověk je schopen to pochopit a skutečně to tak cítit. Pokud to vzdá, zbydou jen vzpomínky, které ovšem časem snadno přerostou ve výčitky svědomí. Jak se říká, minulost nakonec dostihne každého.

Vzpomínky jsou jako vlci. Nemůžeš je někdy zavřít a myslet si, že ti dají pokoj.

(str. 12)

Knihkupec Jean Perdu sice pomáhá všem okolo, aby si své rány na duších zahojili pomocí knih, ale sebe vyléčit nedokáže. Dvacet let nežije, protože ho opustila jeho nádherná Manon. Vůči ženám je slepý, protože svou minulost nikdy nedokončil a tak se nemůže vydat ve svém životě dál. Dopis, který si měl přečíst již před lety, tak vyvolá výčitky svědomí a touhu znovu žít, ale nejdřív musí za Manon udělat tlustou čáru. Jak to však má učinit? K tomu dojde vcelku snadno. Když si promluví se svým sousedem, spisovatelem Maxem Jordanem, který neunesl slávu, utekl ode všeho a nedokáže napsat ani řádku.

Tento rozhovor odstartuje události, které životem obou dvou mužů pořádně zatřesou. Je totiž na čase se rozhodovat bláznivě, ale svobodně. A tak se oba vydají na cestu po francouzských řekách, jen v doprovodu dvou toulavých koček a v honbě za poznáním, vyrovnáním se s minulostí a touhou najít své místo v životě.

Jordan přepínal kanály vysílačky tak dlouho, dokud nenarazil na vysílání lodních navigátorů VNF Seina, kteří řídili dopravu na řece.

"...opakování zprávy pro dva komiky, kteří se ženou v oblaku kouře z přístavu na Champs-Élysées. Vyřizujeme srdečné pozdravy od šéfa přístavu a vzkaz, že pravobok je tam, kam ukazuje levý palec."

"To myslí nás?" zeptal se Jordan.

"Ale co," mávl rukou Perdu.

(str. 85)

Krásnou Manon může čtenář poznat z jejího deníku, který prolíná současný příběh. Přiznám se, že mi tato osoba příliš sympatický není. Je citlivá a nechce nikomu ublížit, ale zároveň se nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži. Miluje oba a nechce si vybírat, a tak rozehrává rošádu, která bude mít smutný konec. Ovšem, od této situace se nic jiného očekávat ani nedalo, prostě to takhle skončit muselo.

Děj je tak protkán nejen vzpomínkami, zápisky z deníku a občas bláznivého cestování Perdua a Jordana po francouzských řekách, přestože o tom nevědí vůbec nic, ale také krásou Francie, její přírody i lidmi. Trochu té Perduovo filozofie příběhu rozhodně neuškodilo, naopak mu přidává na hloubce a umocňuje požitek z knihy. Perdua a Jordana totiž čeká dlouhá cesta k poznání a odpuštění, které si mohou dát jen oni sami. Musí společně nalézt svou vlastní cestu životem a Perdu se musí naučit znovu žít, a třeba otevřít své srdce nové lásce.

"Každý má ve svém nitru pokoj, ve kterém číhají jeho démoni. Až když ho otevře a postaví se jim, je volný."

(str. 303)

Na své cestě potkávají různé lidi, které pro příběh nemají příliš význam, a tak se mohou zdát být zbyteční, ale není to tak. Každá postava v knize má nějaký příběh, který může pomoci ostatním lépe pochopit sebe samotné. Perdu pátrá po autorovi jeho oblíbené knihy, ale co udělá, až ho nejde? I to je další vrstva příběhu, které se doplňují a tvoří přenádherný celek. Autorce mohu jedině poděkovat, že napsala tak krásnou knihu, která ve čtenáři zůstane ještě dlouho poté, co otočí poslední stranou.

Pokud také hledáte literární knihovnu, tak vám Perdu na řádkách příběhu doporučí plno zajímavých knih, které stojí za pozornost. Na konci je najdete něco jako "lékařské recepty" na různé neduhy života, věřím, že čtenářům dokážou pomoci stejně jako Perdu pomáhal ostatním lidem. A také tu je několik kulinářských receptů z Francie, které se v ději objevovaly.

"Jordane, lidi většinou padají z lodě do vody jen tehdy, když v opilosti čůrají na palubě přes zábradlí. Používějte záchod a přežijete. Krom toho sumci nežerou lidi."

(str. 98)

Levandulový pokoj je romantická kniha, to nepopírám, ale milým a nevtíravým způsobem. Příběh má hloubku, a nemůžete ho zhltnout. Ne, ne, každá kniha se má dávkovat po těch správných dávkách. Příběh si dokáže získat srdce čtenářek a ty si z něho užijí každičké písmenko. Navíc je tu i humor, při kterém se často usmějete, stejně jako vás kniha určitými okamžiky může dohnat až k slzám. Tohle je kniha, kterou budete prožívat na plno a určitě se k ní nejednou vrátíte.

Název: Levandulový pokoj (orig. Das Lavendelzimmer, 2013)

Autor: Nina George

Překlad: Dagmar Hoangová

Vazba: Vázaná

Počet stran: 320

Vydal: MOBA, 2014 (1. vydání)

Tak tohle byl můj pokus o recenzi na knihu, tak snad jsem vás neunudila. :-) A pokud byste se chtěli podělit o recenzi, svůj názor na knihu či cokoliv jiného, tak od toho je tady email klub.snilku@email.cz, do předmětu pište Bibliotheca. Snílci si to jistě rádi přečtou.

S pozdravem,

Zdeňka M.

Iluze pro nový rok

Pojďme si zalétat!

[]

"Jak v řiti?" vyjekly snad všechny hlasy nacházející se toho času poblíž mistra Sádla.

"Tak ona Rácinka je bytelná, vodolná. Akorát lítací dřevo je idiot, co nepochopil význam slova vodolnost. Jinak transformátor, kotel... všechno v cajku... i snů by bylo na vzlet dost... ale...," mistr si povzdechl, zabodl pohled do podlahy a začal si hrát s takovým zvláštním kovovým kolečkem.

Kapitán přistoupil k hlavnímu technikovi, položil mu ruku na rameno a otázal se s nadzvednutým obočím, avšak otcovsky dobráckým tónem v hlasu: "Ale?"

Mistr Sádlo se dal do pláče. Poprvé spatřila posádka jinak velice tvrdého mechanika, ostatně jeho přezdívka Železňák hovoří za vše, propuknout v pláč čirého zoufalství.

---

Dobrý večer dámy a pánové,

vítám vás v novém roce. Ano, je pátek čas Iluzí a slastných mrákot pod vládou madame Fantaisie. Drahé Aberratio ještě chvíli potrvá, než vzlétne ku hvězdám, avšak my bychom si mohli zalétat již nyní a to jakýmkoliv způsobem a jakýmkoliv prostředkem.

^{Autor: GabrielEvans}

Samozřejmě že motiv létání nemůže být bez vskutku létajících melodií. Máte nějakou píseň/melodii, která ve Vás navozuje pocit letu?

Odpočívejte, zažívejte ještě sváteční dobroty, až létající Čestmír Vám položí rozehřívací otázku.

Tabulka lovců a jejich úspěchů

Výzva všem:

Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.

V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!

Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:

Krásné dny vinšuje

Vaše tetka Maglaiz

Předchozí Iluze

Napnout plachty!

Drazí Snílci,

o půlnoci jsme si připili na nový rok a obvykle bývá tento den ve znamení bilancování, sečtení všeho dobrého i zlého a kladení si nových předsevzetí. Dovolte mi nyní, abych i já trochu se ohlédla za oním snílčím rokem plným nečekaností, obtíží ale i zdarů.

---

Kdybych měla parafrázovat slavný výrok bývalého prezidenta, pak musím uznat, že Klub Snílků nevzkvétá tak, jak by se očekávalo. Chybí nám správci, ale i aktivní členové klubu. Považte, vážení, je nás zde přes 80 a pokud se nemýlím, tak většinou do konkrétních rubrik přispívá pouze hrstka, možná bychom je i spočítali za pomoci prstů na rukou. Nebojím se říci, že drtivá většina z této hrstky jsou povětšinou sami správci některé z rubrik. Takový klub jsme rozhodně nezamýšleli. Nabízí se nám tudíž hned několik otázek. Co činíme špatně? Motivujeme dostatečně své členy k aktivitě? Je snad málo, když nabízíme společnost milých a bezesporu zajímavých osobností a ještě k tomu i možnost sebepropagace? Je snad málo možnost získat nové čtenáře a sám objevit nové blogy? To jsou všechno otázky obracející se vůči nám správcům. Ovšem nabízí se nám i jiná možnost. Co když je problém i na druhé straně monitoru? Rozhodně nechceme nikoho veřejně plísnit, ale popřejme sluchu této myšlence. Co činíme my všichni pro klub, jehož jsme členy?

Necháme otázku viset ve vzduchu a přeneseme se k pozitivní stránce snílčího roku 2015. Bylo vzkříšeno Creatio, které zrodilo novou správkyni Myshoolku. Myshoolka Vám v uplynulých pár měsících nabídla pravidelný měsíční kurz kreslení, který měl u aktivních členů skutečně dobrý ohlas.

Chtěla bych zde pochválit i odhodlanou správkyni Dorku, která se nezalekla lenosti členů a ochotně přesedlala ze hřbetu divoké klisny Aurory na ještě bujnějšího a nebezpečnějšího mustanga Repetitia. A vskutku ujala se pozice kontrolórky velice dobře.

Již přes rok se také velice daří Dračí výpravě v Principii, kterou každý měsíc organizuje důvtipná Dragilia. Ovšem naše knihovna je velmi rozlehlá a ještě nás čeká mnoho práce s oddračováním jednotlivých polic.

Úspěšně si také počínají lovci čajožroutů pod vedením hrdinné Zdeňky v rubrice Photo. Jenomže doupata, z nichž čajožrouti vylézají nejsou stále k nalezení, a tak i v novém roce budeme muset nasadit rukavice, do rukou vzít síťky na čajožrouty a naklást dalších pastí. Považte jen, kolik čaje zase přijde nazdar... totiž nazmar.

Zdatně se s úlohou zástupce hlavního správce a vrchního kontrolóra vypořádala Vám všem známá a vždy precizní M. Phoenix. Jí patří velký dík za dohled nad fungováním klubu.

Za velký úspěch roku 2015 považujeme vznik nové rubriky - knižního koutku Bibliotheca, jehož se prozatím ujala velice šikovná Zdeňka. Za sezení na více židlích by si taktéž jako M. zasloužila medaili.

O Imaginariovi a Honu na bludišťáky pomlčme. Ačkoliv lovci těchto hebkých plyšáků jsou velice úspěšní a aktivní, o správci bychom se neměli vyjadřovat. Ostatně on si ani ten zlořečený lajdák nezaslouží mít takovou pozornost.

Na závěr tohoto poněkud delšího proslovu bych chtěla poděkovat a předeslat, že letošní rok bude ve znamení trochu větších změn, které snad přinesou svěží vítr do podpalubí i plachet.

DĚKUJI SPRÁVCŮM ZA JEJICH PRÁCI, BEZ NICH BY TOTIŽ ŽÁDNÝ KLUB NEEXISTOVAL.

DĚKUJI VÁM, ČLENŮM, ZA TO ŽE JSTE A ŽE PŘISPÍVÁTE DO RUBRIK TOHOTO KLUBU, BEZ VÁS BY TOTIŽ TAKÉ ŽÁDNÝ KLUB NEEXISTOVAL.

A DĚKUJI VŠEM NAŠIM BÝVALÝM SPRÁVCŮM A ZVLÁŠTĚ PAK ZAKLADATELŮM, BEZ VÁS BYCHOM NYNÍ ZDE NESEDĚLI.

Na závěr by se slušelo ještě popřát. Klubu Snílků přeji svěží správce, poctivé a aktivní členy a ještě mnohá léta fungování. Vám a správcům přeji krásný nový rok přeplněný úchvatnými zážitky, smíchem, láskou a ať slzy, které letos prolijete, jsou pouze slzami štěstí.

Štastný rok 2016

vám všem přeje

Maglaiz

hlavní správkyně Klubu Snílků

Napnout plachty a vzhůru ke hvězdám!