Creatio - Leopard sněžný

Sněhové vločky padají do šlápot...

Photo - Ďábel?

Mezi nebem a peklem...

Aurora - ukončení 55. duelu + zadání 56. duelu

Milí snílci,

omlouvám se za zpoždění, se kterým se ozývám, ale dřív mi to naneštěstí nevyšlo.

Zadání minulého duelu znělo: povídka na téma Prázdnota. Nakonec mi své dílo poslala jediná Berenika, která si tímto zaslouží můj dík a její vydařenou povídku si nezapomeňte přečíst a okomentovat pod perexem :)

Co se týče nového zadání, rozhodla jsem se, že tentokrát se bude kreslit - a to na téma Rukavička bílého králíka. Představivosti se meze nekladou, zpracování a použitou techniku nechám na vás. Hlašte se do komentářů pod tento článek a své příspěvky mi následně zasílejte na e-mail klub.snilku@email.cz (předmět e-mailu: Aurora) do večera 8.2.

Budu se těšit :)

A.S.

---

PRÁZDNOTA

…aneb co kdyby existovaly čarodějnice…

Dívka znuděným pohledem hypnotizovala podzimně zbarvené listí za oknem.
Kaštanové oči si hledaly cestu skrze špinavé sklo, aby na nezáživné akci mohla najít alespoň něco pestrobarevného. Ze rtů se jí vydral tichý povzdech. Rozhodně neměla zapotřebí tu být.
"Hej, co si myslíš, že děláš?!" vyhrkla a odehnala jednoho z těch spratků, které se jí snažil dívat pod sukni.
Vlasy měla obarvené na rudo. Dva copy jí spadaly přes záda a přes šaty, na jejichž zadní stranu bylo vyplýtváno jen velmi málo látky. Ve výstřihu se jí houpal těžký antracitově černý přívěšek odkazující na jedno z nejnovějších náboženství. Představovala styl nejnovější doby. Byla poslední z mnoha panenek, zlatý hřeb výstavy. Ukázka toho, co bylo v ulicích považováno za nejvytříbenější vkus. Byla vrchol krásy. Princezna zkaženého světa.
"Nemáš cígo i pro mě?"
Překročila červenou pásku, která lidem dávala jasně najevo, že se jí nemají dotýkat a natáhla ruku k chlapci, který právě v rohu zkoušel pozornost strážců a chystal se si zapálit. S nevinným úsměvem k němu natáhla dlaň. Všichni zmlkli. Anděl sestoupil z nebe přímo k nim. Měli její zdánlivě křehké tělo na dosah. Tázaný polkl a podal jí cigaretu. Pozvedla obočí a vytrhla mu ji.
"Chceš oheň?"
"Jo, to je dobrej nápad."
Ležérně se opřela o stěnu vedle něj a po chvíli vyfoukla obláček dýmu. Taková úleva. Usmála se do kamery než upustila nedopalek na zem a vrátila se za pásku. Doteď ztichlá společnost se rychle rozmluvila. Cestu davem si razil jeden z hlídačů.
"Vážení, prosím o klid!"
V duchu na dívčino počínání nadával, ale nikdo z nich nemohl protestovat.
"Na vaše otázky vám odpoví zástupce společnosti TalentTip. Je tu víc věcí k vidění, prosím, rozejděte se."
Snažit se je nalákat na cokoli jiného, než na poslední exponát, nemělo smysl. Poslední verze byla dokonalá. Něco, čeho obyčejný člověk nemohl dosáhnout. Ukázka umělé inteligence s vědomím nalezence. Žádné překombinované dokonalé způsoby. Jejich Čarodějka byla holka z ulice. Z jejích vzpomínek si udělali jehelníček. Sem zašili novou informaci, tam zabodli pár špendlíků, aby se jim dílo nerozpadlo. To samozřejmě věděli jen vědci a lidé, kteří se měli postarat o její bezpečí. Model Čarodějky byl vzorem mladých dívek. Vytvářeli nové náboženství smícháním zbytků legend do jednoho guláše. Naprosto nesourodá a zmatená kultura, tak to chápal on. Ostatní v tom viděli smysl života. Byla to krutá vražda všech dosavadních umění. Jako by lidstvo jen hlouplo. Klesala cena knih i obrazů. Umění bylo nic. Jen málo lidí dnes nekouřilo. Jen málo lidí nekradlo a vážilo si vlastní osobnosti. Veškeré lidské vzory se vtiskly do pihy na Čarodějčině rameni.
Když se lidé konečně rozešli z další akce, na které ji mohli vidět, otočil se. Byla opravdu nádherná. A o co hezčí by byla, kdyby uměla napsat víc než několik naučených frází. Kdyby její překrásný hlas dokázal vyzpívat ty nejkrásnější operní písně. Kdyby se její štíhlé prsty mohly naučit následovat bílé a černé klávesy klavíru. O co by byla krásnější?
"Nějakej problém?" prskla a posadila se na židli před cedulí s číslem projektu.
"Ne, samozřejmě ne," mírně se uklonil. "Za chvíli odjedeme, máš nějaké přání?"
"Vypadnout odsud." Věnovala mu drzý křečovitý úsměv.
Po chvíli těžkého ticha se otočil a odešel.

Ťuk! Ťuk, ťuk, ťuk!
Na okno dopadal jeden kámen za druhým. Dlaněmi zakryla uši, aby to už neslyšela. I tak dole stále byl nepříjemný neústupný křik.
"Zrůdy! Děvky!"
Častovali je různými jmény. A to kvůli jednomu hloupému prohlášení, které nevyhovovalo době. Ozvalo se tříštění skla, které déšť kamenů nevydrželo. Někdo blondýnce položil ruku na rameno a vzápětí se dočkala i obětí.
"Zvládneme to," pronesla zrzka s obličejem plným pih.
Přesto jí dlouhé kudrnaté vlasy dodávaly jakýsi šarm. Kouzlo umění. A ona byla umělkyně. Její malby by v jiné době měly obrovskou cenu. Přestože jí smutek neslušel, její tvář s jeho pomocí ukazovala, jak moc jí stojí tahle lež. Tohle rozhodně nezvládnou. Konečně k ní starší zvedla pohled.
"Aničko, je mi to líto."
Zrzka se zarazila.
"Ty za to přece…"
"Tohle je poslední semestr."
Po tom prohlášení zůstalo v kanceláři ticho. Všichni pochopili, jak to myslí. Akademii umění, poslední Akademii umění v jejich zemi, za pár týdnů zavřou. To, co se dělo venku jim navíc dávalo najevo, že i těch posledních pár týdnů bude utrpením. Pro profesory i studenty to bylo jako cejch. Několikrát se stalo, že už se z cesty ze školy někdo nevrátil. Taková prostě byla doba. Doba Čarodějek. Umělé inteligence. Toho nejlepšího, na co se lidstvo zmohlo. A pokud se někdo jen pokusil dosáhnout něčeho víc, tvrdě za to zaplatil. Ale co kdyby opravdu existovaly čarodějnice? Takové, o jakých se mluvilo v pohádkách. Co by se stalo s neposlušnými dětmi?

"Slečno, slečno!"
"Co chceš?" Namotala si na prst pramen rudých vlasů a trochu našpulila rty. Ne, že by vypadala roztomile. Kdysi by jí řekli, že nedosáhne víc než dojmu nízké ceny. Tentokrát to ale bylo moderní. "Tak co chceš. Rušit Čarodějky zbytečně je neslušné!"
"Promiňte, máte tu… výjimečný dopis."
"Vypadám jako někdo, kdo bude odepisovat na zaláskovaný dopisy?"
Hlídač polkl. "To není milostný dopis, slečno."
"Do háje. Strčte si tyhle způsoby za klobouk. I s tím dopisem."
"Nechcete vědět, co v něm stojí?"
"Co?" Konečně probudil její zvědavost.
"Sněhuláci si nepotrpí na čaj."
Sotva dočetl první větu, zabodla se do zdi blízko jeho hlavy tenká čepel. Vykřikl a utekl, zatímco rudovláska se s pobrukováním jakési písničky posadila k zrcadlu a pustila se do rozčesávání dlouhých vlasů. Ani jeden neuvízl na hřebenu. Byly umělé, ale zároveň dokonalé.

Žena s průzračně modrýma očima hleděla do jedné z knih.
"Tiše," sykla a druhá rychle přestala prohledávat poslední krabici. "Tiše, Aničko, mám to."
Odhrnula si z očí světlé vlasy a věnovala úsměv. "Myslím, že máme šanci."

"Jste tak dokonalá!"
"Před kolika lety vás vyrobili?"
"Kdo vám šije oblečení?"
Čarodějka se jen usmívala. Fotografové se tetelili blahem. Jeden skvělý snímek za druhým. Nebylo divu, ona přece nedýchala. Nedýchala, nehýbala se, nezavírala oči. Nic nemohlo být špatně. Až na jednu otázku.
"Nepřála jste si někdy být jako ostatní?"
Zaváhala.
"Jistěže ne! Jak bych si mohla přát takovou blbost?!"

"Šiento eru. Šiento marivu. Šiento rivu."
Místnost protkaly sluneční paprsky. Několik žen tam v kruhu zůstávalo celou noc. Nejedné už se zavíraly oči. Snad jen blondýnka stále stejným monotónním hlasem odříkávala zdánlivě neznámá slova. A pak zaklapla knihu. Ten zvuk jako kdyby je dostal z podivného transu. Anička, které se právě málem podařilo usnout, sebou prudce trhla.
"Povedlo se to?"
"Neměly jsme si s tím zahrávat."
Zrzka vstala a znovu starší objala. "Ale… Bylo to jen jedno nevinný kouzlo."
"Jak by ses cítila ty?"
"Já… Já nevím. Asi by to na mě neúčinkovalo, vždy jsem si přála být někým jiným."
Kupodivu to prohlášení nevyvolalo rozruch. Znaly to všechny.
"Pamatuješ, co jsme jí napsaly do toho dopisu?" Konečně se odtáhla, ale úsměv z její tváře nezmizel. "Sněhuláci si nepotrpí na čaj a ten, kdo se trápí, se změní."
"Je to pokřivená filozofie."
"Pokřivila ji doba! Sněhulák je z vody a voda je součást čaje a…"
"Aničko! Je to jen blbý přísloví!"

Rudovláska se cítila zvláštně.
V jejím těle nebylo nic než vědomí holky z ulice bez vzpomínek. Neměla vůbec nic. Její nohy, ruce, to vše bylo prázdné. Žádné žíly, žádné tepny, žádná krev. To, co ji naplňovalo, byla prázdnota. Toužila se změnit, být jako ostatní. Těžko říct, kdy to přišlo. Toužila umět kouzlit, vždyť byla Čarodějka! A zároveň si přála být naprosto normální. Ale co se dá dělat, sněhuláci si nepotrpí na čaj. A jí by čaj jen smyl barvu kůže na dobře ohebné hmotě podobné víc plastu než kůži.

"Co je prázdnota?"
Zrzka se otočila na svou kolegyni.
"Aničko, co je prázdnota?"
Viděla, že se její kolegyni lesknou v očích slzy.
"Copak to nevidíš? Ta dívka pláče!"
"Ale to jsme nechtěly…"
Velmi chabá ochrana. Nechtěly, aby si duše uvnitř umělého těla uvědomila, jak prázdné vlastně je. Nechtěly, aby ta malá holka z ulice, kterou nikdo nevedl a nenaučil ji před smrtí žít, věděla, že jsou všechny šance na normální život pryč. Nechtěly, aby se její dokonalost obrátila proti ní.
"Chtěli jsme zpátky jen… jen… jen vlastní duše!"
"Účel nesvětí prostředky!"
"Jsme umělci! Potřebujeme prostor, potřebujeme změnit dobu a za změnu doby se prostě platí!"
Starší žena naprázdno polkla a na chvíli se zarazila.
"Všechny už jsme prázdné. Stejně jako tahle doba." Odhrnula si z čela pramen zplihlých vlasů. "Hrály jsme si s něčím, co jsme měly nechat být. Kdyby existovaly opravdové čarodějnice, alespoň bychom zaplatily životem. Takhle jsme prostě jen… prázdné."
"Prázdné…"

Anička nakreslila svůj poslední obraz a spáchala sebevraždu.
Ze tmy na okrajích vystupovalo několik obrysů postav, které měly srdce na dlaních. Stály v kruhu okolo studánky, ve které se mísila voda s krví. Natahovaly svá srdce blíž a blíž, dokud jednu z nich nezačal vír vtahovat dovnitř. Postav bylo stejně jako profesorek poslední akademie umění v jejich zemi. Těch profesorek, které čarovaly. Ten obraz byl jediný, který přežil desetiletí. Ten obraz změnil dobu společně s Čarodějkou, kterou vlastní dokonalost utrápila k smrti. Skončilo jedno období zaměřené na člověka. Změnily dobu. Přišla doba umění, která milovala duše. Možná proto, že z nejlepších umělců zbyli jen ti, kteří měli duše poskvrněné nenávistí a naplněné prázdnotou.

Týden padesátý šestý - Bdění

Převelice se vám omlouvám za to dlouhé prodlení s vyhlášením nového tématu týdne, leč jsem momentálně vytížená děláním závěrečné práce, ale ta už je téměř za mnou, tak už budu přispívat pravidelně a svědomitě. Nicméně...k poslednímu tématu mi napsala [Fab] a [Borůvka]. Fabiana mi snad odpustí, když místo její haiku zveřejním kousek čláku od Borůvky. Opět je tomu tak díky délce její básně. Mrzí mě to, ale nikdy nechci zveřejňovat celá díla, přjde mi to velmi nespravedlivé vůči autorům.

Ukázka z díla Aidrien Assagir

---

Addiction & Apples (Závislost a jablka)

Autor: Sparkling Soul

Překlad: Aidrien Assagir

Beta-read: Septima Severa

Fandom: Harry Potter

Lucius byl závislý. Zcela, naprosto, beznadějně závislý. Nesnášel pocit být závislý. To, že se cítil bezmocný, mimo kontrolu, slabě. A Lucius Abraxas Malfoy nebyl slabý. Všechno to byla jeho vlastní, sakra, synova chyba. To byla výhradně Dracova chyba, že nechal ty zatracené věci všude po Malfoy Manor, tak lákavé, prakticky žadonící Luciuse, aby do nich zasadil své perlově bílé zuby, aby si vychutnal jejich nasládlou, nakyslou chuť zaplavující jeho jazyk a patro. Byla prostě tak neodolatelná! Tak moc návyková.

Všechno to začalo, když Draco přišel domů z Bradavic na konci pátého ročníku. Rozvinul si náhlou posedlost těmito nešťastnými věcmi a byl zřídka vidět bez jedné v ruce nebo v ústech. Lucius doufal, že to časem zeslábne, ale nestalo se. Jen se to zhoršilo. Takže, byl zvědavý, chtěje vědět, kvůli čemu ten poprask vzniknul. Ledabyle zkusil jedno, jeden den po večeři. To byl začátek konce. Zpočátku to bylo jen jedno každý den, po večeři. Pak to přešlo v jedno po každém jídle. A pak jako svačinku, dvakrát denně, jako přídavek ke třem dalším. Velice rychle to eskalovalo, až též Lucius stěží mohl být spatřen beze své nové lásky. Staly se mnohem důležitějšími než cokoliv jiného: než Narcissa, Dracco, jeho práce, Malfoyovská čest, Smrtijedi, dokonce i než sám Temný pán.

Nikdo tomu nerozuměl. Jak může být někdo tak zdrženlivý a mocný sražen na kolena něčím ze všech věcí tak hloupým a všedním, jako je... jablko?

Harry, I am your father (Harry, já jsem tvůj otec)

Autor: ArgentNoelle

Překlad: Aidrien Assagir

Beta-read: Septima Severa

Fandom: Harry Potter

I.

Vyzáblý muž vystoupil z kotle, zíral na Harryho... a Harry zíral do té tváře, která ho strašila v nočních můrách od tří let. Bělejší než lebka, s široce rozevřenýma rudýma očima a nosem, který byl plochý jako hadí a měl místo nosních dírek štěrbiny.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

Harry zavrtěl hlavou. "Nemůžeš být," řekl nakonec.

Muž se usmál. "A proč ne?" zasyčel.

"Protože nevypadám jako ty."

II.

Vyzáblý muž vystoupil z kotle, zíral na Harryho... a Harry zíral do té tváře, která ho strašila v nočních můrách od tří let. Bělejší než lebka, s široce rozevřenýma rudýma očima a nosem, který byl plochý jako hadí a měl místo nosních dírek štěrbiny.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

"Skutečně?" zeptal se Harry. "No, nejsi moc dobrý. Zabil jsi mou matku a Jamese, který se mnou jednal jako s vlastním, přestože jsem nebyl doopravdy jeho, a snažil ses zabít i MĚ!"

"Připoj se ke mně, Harry," řekl Voldemort.

"V žádném případě," odpověděl Harry.

III.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

"Oh," řekl Harry po chvíli a rozhlédl se. "Pěkný hřbitov mimochodem."

IV.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

Harry omdlel.

"No, to bylo nečekané," přemítal Lord Voldemort, když Darth Vader vystoupil ze stínů.

"Říkal jsem ti to," zasípal dýchaje těžce skrz masku. "Dostane je to pokaždé."

Radostný úsměv

Líčil si tvář do radostného úsměvu, přestože jeho srdce už dávno nic necítilo. Všechny obličeje, které za ty roky spatřil, splývaly v jednu. Byl to jen krátký okamžik, kdy vzhlédl do publika a tam…

Dál se choval podle své role, naučené a tolikrát zopakované. Přesto ty oči ze své mysli nikdy nevymazal. Hledal je zas a znovu. Pokaždé, když se vrátili, zadoufal, že ho znovu spatří. Marně. Roky se změnily v noční můru, plnou uvědomění. Všechny dobré věci, které se v jeho životě staly, dávno zmizely. Dal se na špatnou cestu, ze které nebylo návratu.

Navždy zůstane jen cirkusovým klaunem.

S tělem třešňového koláčku

Přiváděl ho k šílenství. On a ten jeho nesmyslný pokus o rekord v něčem, co se ani nezapíše do dějin. Nevěděl, koho z nich to napadlo, jestli jeho, nebo ty jeho tupé, neinteligentní přátele.

Seděl na židli a do uší se mu stále zařezával ten zvuk. Ať si pustil hudbu sebevíc, ta melodie, ten výtvor duševně chorého jedince, se mu zařezávala do mysli a řezala ho do jeho racionality. Zdálo se mu to, nebo mu už škube v pravém oku?

"VYPNI TU ZKURVENOU VĚC, NEBO TO UDĚLÁM SÁM!" zařval nepříčetně a strhl si sluchátka z hlavy. Nyan Cat konečně ztichla.

Trůn z perel a hedvábí

Ležela v hebkém objetí, schoulená do klubíčka. Objímala si kolena a neslyšně štkala. Nikdo ji nesměl slyšet. Tím méně matka jejího pána. Neklidně vzhlédla. Vykastrovaní sluhové ji pozorovali nečitelnými pohledy. Po zádech jí přejela vlna strachu. Co když její slabost donesou až… k samotnému sultánovi?

Musela být silná. Za každou cenu. Nemilosrdný boj mezi sultánovými milenkami o jeho přízeň nesnesl jakoukoliv slabost. Zvlášť, když se proslýchalo, že si mladý vládce bude mezi nimi vybírat svou druhou ženu. Taková příležitost! A ona dostala strach, že selže a nebude tou, která zahřeje panovníkovo manželské lože.

Protože se proslýchalo, že neúspěšné budou popraveny.

Z nejhorších nočních můr

Bylo to monstrum zrozené z jeho nejhorších nočních můr. Nemělo to tvář. Lysou růžovou kůži na zádech obepínalo zelené brnění, ze kterého vyrůstala čtyři křídla podobná těm, které mají vážky. Předníma nohama, silnějšíma než byly zadní, to sevřelo půdu. Pak si všiml, že uprostřed těla vyrůstá třetí pár zakrslých končetin.

Otevřelo to tlamu a z útrob se mu vyvalil dlouhý pokroucený jazyk. Sliny skapávaly na zem a vsakovaly se do hlíny. Nestvůra zařvala ve snaze nahnat mu strach. Nezachvěl se. Na tváři se mu nepohnul ani sval.

Nevzrušeně sáhl k pasu. Když se obluda odrazila, prohnal jí hlavou stříbrnou kulku.

Pepek námořník a špenátová prohibice

"KDE JE?" ozval se křik. Dveře se rozlétly a z kuchyně vylétlo nádobí následované hrnci.

"Uklidni se, Pepku!" Opatrně nahlédla do místnosti a přikrčila se, když kolem ní prolétl nůž.

"Nemůžu se uklidnit, Olivo. A ANI NECHCI! BUDU SI KŘIČET, JAK CHCI!" zařval, až se mu nedostávalo vzduchu. Rudnul. Vzteky ho nenapadlo se nadechnout.

"Co ti to pomůže tady řvát na celé kolo? Nic tím nezměníš! Nedostaneš ani jednu plechovku."

"JÁ CHCI SVŮJ ŠPENÁT! DEJTE MI ŠPENÁT!"

To už na ni bylo moc. Napřáhla se, ve tváři vražedný výraz. Pěst dopadla a zlomila svému muži nos.

"Ale za co, Olivo?"

Hněv (Anger)

Bezmyšlenkovitě mlátil nepřátele, zatímco nedaleko něj bojoval Thor. V dalším okamžiku padající stroj probořil budovu nádraží. Když si pak matně snažil vzpomenout, netušil, co ho to napadlo. Prostě Thorovi bez varování jednu ubalil. Ten odlétl na druhou stranu haly a jeho zalilo uspokojení. Bůh nebyl tak odolný, aby vyvázl jen tak…

Vrhl se i na jeho bratra. Snažil se ho zastavit svým… charismatem, ale nemělo to pražádný efekt. Chvíli ho pozoroval, než ztratil zbytky trpělivosti. Popadl Lokiho za nohu. Bum. Bum. Bum. Nechal sebou manipulovat, aniž by se zmohl na odpor. Smýkal bezvládným bohem jako s hadrovou panenkou.

"Slabej bůh."

V míru (At Peace)

Tahle válka trvala už příliš dlouho. Půdu otrávila krev mrtvých, popel zabil stromy a život. Nezůstalo už vůbec nic. Jen střípky rozbitých nadějí a snů, které nikdo neslyšel. A přitom nechtěli tak moc. Jen žít a milovat. Žili… a umírali. Umírali po slepého krále a jeho... Dávno nevěděli proč.

Další z nekonečné řady bitev skončila a vojáky přepadla únava. Beznaděj, nejsmrtonosnější ze všech zbraní, se jim zakousla do žil a zmrazila srdce v kousky ledu. Smrt byla jejich milenkou. Ulehali s ní každou noc. S každou kapkou žhavé krve na jejich rukách její objetí sílilo. Děsivě, nenávratně.

"Přicházím v míru!"

Aidrien Assagir

Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat nějaké dílko?

Principia je tu jen pro vás. Více informací ZDE.

Imaginarius - Iluze šedesátá čtvrtá

Never more?

Inventor - Když se hodiny zastaví...

Moji Snílci =)

Doufám, že máte radost, že naše rubrika znovu ožila. Já ji teda mám =) Akorát mám jeden menší zádrhel. Tohle je můj poslední projekt, který mám zatím k dispozici a potřebovala bych vaši pomoc! Svoje nápady můžete posílat na mail klub.snilku@email.cz - předmět Inventor! V minulosti nám to fungovalo dobře, tak doufám, že se nám to podaří i teď =)

Dvacátá první vzducholoď se Snílky

Letu zdar,

z kotviště po delší odmlce právě vzlétá vzducholoď s číslem 21. Lidé stojící ve venkovním mrazu pozorují létající kolos, fronta na letenky se zkracuje, pasažéři jednadvacáté vzducholodi se usazují a začínají vytahovat svá brka, štětce, počítací stroje či snad potřeby pro kutily.

Koho můžeme přivítat nově mezi námi?

---

1) Shyinea - http://shyinea.blogspot.com - NE

"Jsem snílek, protože psaní povídek a příběhů je něco pro mě. Ráda čtu příběhy ze života a fantasy knihy. Já jsem snílek a vím to! to bylo, kdyby... a libuju si v tom, když prší protože je v tom jistá melancholie a něco, co nás donutí se zamyslet. Miluju knížky! Ráda čtu příběhy ze života a fantasy knihy. Já jsem snílek a vím to!"

Monica Otmili praví: Jednak je tento blog přes čtyři měsíce neaktivní. Předtím fungoval dva měsíce a jeho základ tvoří povídka zvaná Kappa. Taoby nevypadala špatně, kdežto informace o postavách ze hry The Sims 3 mi přijdou pro čtenáře naprosto nezajímavé. Lépe by se posuzovalo, kdy měl blog za sebou větší historii. Pokud se autorka vrátí ke svému psaní a přihlásí se znovu, uvidíme, co z toho vzejde. Takhle zatím říkám ne.

2) Gabriel Dantes Decay - http://breaking-the-habbit.blog.cz - NE

"Snažím se jít vlastním směrem. Snažím se mít vlastní názory. Nikoho tím neomezovat. Ukázat ostatním, že jít jedním směrem je nuda."

Monica Otmili praví: Tak zde byl můj velká zásek, zda přijmout či ne, zda se dá Gabriel nazvat temným snílkem (protože tím světlým by rozhodně nebyl). Moje dilema však rozlousknul sám autor, na blogu totiž nedávno vyšel článek jasně hlásající, že jej opouští.

3) KT Wild - http://rainbow-magazine.blog.cz - NE

"Nevím,jestli mám ohromnou fantazii,každopádně tvořit se s ní dá a odráží se to na mých příbězích či básních.Tak doufám,že kdyby se rozkřikli více do světa,měly by i větší úspěch."

Berenika:

Bombardování obrázky je sice pěkné, ale do klubu se opravdu nehodí. Bylo sice řečeno, že na zdrojích nelpíme, ale tohle už je příliš. A články typu video + text písně v rubrice "Hudba?" Je mi líto, ale víc nemá cenu tvůj blog procházet. Za mě NE.

4) E-vee - http://e-vee.blog.cz - NE

Ve škole, místo přírodopisu a podobných "zbytečných" předmětů přemýšlím, sním a spím. O tom, co by bylo, co bylo, co bude a co by se bylo stalo, kdyby... A naopak nestalo. Sny mám velmi fantazijní, mnohdy se v nich vydávám do minulosti , kouzlím nebo jsem nadpřirozená bytost. Také v realitě, v posteli než usnu,při uklízení a čemkoliv jiném, rozjímám o Harrym Potterovi, jak by bylo úžasné, kdybych patřila mezi kouzelníky, kdybych našla kouzelné sluchátko, nebo kdybych se zavřela do skříně a probušila se až do Narnie.Proto podle sebe patřím zrovna tady, mezi snílky. Ale podle ostatních, to už je na vás.

Berenika:

Školička, očička... Jejky. Dlouho jsem váhala, jestli sem patříš. Přece jen tohle není zrovna rubrika, kterou bych čekala na blogu Snílka. Ale rýmuješ, děláš návody... Inu, co s tebou? Jde hlavně o to, že pravidla splňuješ, možná i jsi snílek, ale ne ten typ Snílka, které hledáme my. Už jen "Shopping" je něco, co se hodí spíš pro dívčí blogy než pro blog, který by měl patřit do klubu, který se zaměřuje na kreativitu, psaní, kreslení atp. Lituji, ale NE.

5) Anne - Http://chvalablaznivosti.blog.cz - NE

Vždycky jsdem byla tak trochu zasněná a mimo. Jsem ráda, že váýs je takových víc Ráda se budu účastnit různých projektů, protože k psaní potřebuju vždycky trochu nakopnout.

Berenika:

U tebe se mi líbí, ale... co je tohle zač? A tohle? Články o návštěvnosti k nám přece nepatří! Celá rubrika "O blogu" je naprosto nepoužitelná. A pak jsou tu i články v jiných rubrikách, které mi moc k Snílkům nesedí. Tohle například. Promiň, ale zatím NE.

6) Revolvet - Http://shut-up-darling.blog.cz - NE

Všechno, co mě obklopuje, jsou jen sny. Fantazie, kterými se snažím naplnit svou mysl, když je mi nejhůř. Realita je moc krutá.

Berenika:

Blog zrušen, lituji.

7) Annika - Http://whiterosekingdom.blog.cz - ANO

Snění miluji jako nic jiného a zároveň i nenávidím. Nenávidím proto, že pak mám problém smiřovat se s realitou, která na mě tlačí ze všech stran svojí šedostí. Je však třeba se smiřovat s realitou, když snění je tak krásné? Proto bych se k vám ráda připojila; abych našla další příjemné místo, kde budu moci klidně prodlévat ve fantazii.

Berenika:

Provozní články vypadají lépe jako status na Facebooku nebo cokoli kreativnějšího. Jinak nádhera! Už jsem se bála, že dnes nebude koho bez výčitek přijmout. Takže já říkám ANO! Vítej na vzducholodi!

8) Anvier - Http://paper-strawberries.blog.cz - ANO

Když jedete autobusem a nevnímáte cestu, když nemáte polovinu zápisů ve škole, když ve skutečnosti spíte asi šest hodin ale v posteli ležíte i dvanáct, když na vás někdo mluví a vy najednou přestanete vnímat, protože něco upoutalo vaši pozornost, něco, co ostatní vidět nemůžou. Ráda bych se připojila ke snílkům, protože bez snů jen s realitou by byl život zatraceně nuda. A bez umění by nebyl život.

Berenika:

Velmi pěkné! Občas se mezi tím objeví nějaký kratší článek, ale všechny mají hlavu i patu a vynahrazuje to spousta velmi dlouhých myšlenek. Co víc dodat? Doufám, že se ti bude na vzducholodi líbit!

9) Cielin - Http://cielin.blog.cz/ - NE

Vidím se jako zlatovlásku. Jako elfku spících studánek... Vidím se jako sebe samu :) Sním o tom, že se jednou probudím do krásného světa... Že se sejdu s jednou blogovou víluškou... Že napíšu knihu a budu cestovat... Sním o tom, že budu šťastná :) Sním o tom, že budu mezi snílky! :)

Berenika:

Škoda, že zrovna tenhle blog byl zrušen.

1O) Moss - http://runwhenyoucan.blog.cz - ANKETA

Hledám lidi jako já a nějak je nemohu najít, proto žádám o členství. Doufám, že tady nějací budou. Já jsem sám, ale jen fyzicky, jinak trávím veškerý svůj čas s osobami, které miluji a oni mě. Jsem žena, ale v mých snech jsem muž. Jsem ten, který předtím dokázal tolik věcí, i když to nebylo v tomto světě, ale zasahovalo to do něj. A teď je mrtvý, jenže jen jeho tělo je mrtvé.. Dostal jsem nové, ženské.. Je smutné snít, ale kdybych nesnil, neplnil si má přání alespoň v mé hlavě, v mém světě, kde je možné úplně vše, jak bych tu mohl žít?

Berenika:

První věc, která se mi příliš nelíbí, je rubrika "Smrt." Některé články by zasloužily víc než krátký popis a jedno video. Stejně tak by se mi větší popis líbil v rubrice "Videa," ale samotná videa zde musela stát dost času, takže přimhouřím oči. I ostatní články jsou ale krátké a uspořádání rubriky je takový nepříjemný labyrint, ale zatím u mě celkově převládá dobrý dojem. Co mě ovšem zarazilo je toto. Článek není snílkovský, naopak velmi, velmi, velmi ošklivě realistický. Nevím, co si o něm mám myslet. Těžko odpovědět. Myslím, že tvé přijetí by bylo vhodné nechat na ostatních a přidávám tedy anketu.

Všem přijatým přejeme krásný let.

Všichni nepřijatí, kteří by chtěli by mezi námi, nechť opraví nedostatky a zkusí se přihlásit znovu.

A všichni, kdož se chtějí přihlásit, nechť tomu učiní zde.

Creatio - Levharti

Kdopak to kráčí do snů?

Photo - zasílejte mi svá díla

Prázdnota pohltí všechno, co se nechá...

Inventor - Pákový pořadač "na míru" + VÝZVA

Moji Snílci =)

Pokračujeme v krasojízdě! Tentokrát si povíme, jak si upravit pákový pořadač přímo pro svoje potřeby. Já jsem ho potřebovala menší a nějak ozdobenej. Vzhledem k tomu, že jsem ve skříni našla velkou zásobu kožešiny, rozhodla jsem se právě pro ni. Vkusu se samozřejmě meze nekladou a desky nemusíte ani zmenšovat, abyste je mohli ozdobit =) Důležité je jenom koupit ty správné desky a nebát se do toho jít!

Začneme =)

Imaginarius - Iluze šedesátá třetí

Černý závoj poset drahokamy halí vše do temnot.

---

Dobrý večer,

jak se dnes máte? Ne, vskutku jsem onu otázku nepoložila ani z důvodu chlubícího a ani z důvodu nedostatku zahajovacích frází. Je s podivem kolik lidí si myslí, že musí být za touto prostou otázkou postranní úmysl. Mnohdy mne to vážně zajímá, jak se ostatní mají. Člověk se potěší štěstím jiných, případně si řekne, že je na tom lépe, než ti druzí. A hned se žije lépe a lehčeji. No, tak tedy dosti optimismu a s chutí do práce.

A propos! Co říkáte na soutěž s drahým kapitánem Imaginariem? Ale nyní už vážně k dílu.

"Černý závoj poset drahokamy halí vše do temnot." Nebo také za deštivého počasí na všechno padne jak dehet. Lepí to a je vidět úplné... nic.

zdroj

U dnešního obrázku si zvláště pošmáknou ti, kteří se věnují historii okolo druhé světové a dobou po této válce. Schválně, jestli odhalíte, proč. Hrajeme o pivo/džus/colu/víno/flák masa z Vaší ledničky.

Hudební doprovod pro dnešek zastane opět skupina Bran, tentokrát však pouze melodie. A jaká!

Odkazy, řádně označené, na své Iluze vkládejte do:

A co my? No, my jsme na konci. Neroňte slzy, týden se otočí jako nic a my se opět sejdeme u kulatého stolu Imaginaria. Doufám, že do té doby někdo podlehne Iluzím a budeme zase o kousek blíž k bájnému kapitánovi.

Žárovce zdar!

Vaše Maglaiz ;-)

Creatio - Muchomůrka nosatá od antitalenta, novinky a soutěž

Na vlnách Creatia doplujeme k lepším zítřkům...

Photo - Rozkvetlá zahrada

Zachytit správný okamžiky snu...

Týden padesátý pátý - Trn

Hvězdy tentokrát nepadaly, jak se zdá...

Imaginarius speciál

A žili šťastně až na věky...

---

Dobrý den,

ano, uznávám, že dnešní Imaginarius je nějak mimo zaběhnutý pořádek. Ovšem tento měsíc se nese v duchu slavností. Vždyť Klub Snílků oslavil letos dva roky od založení. A ani já jsem nemohla odolat, abych se nepřipojila ke gratulantům a zároveň nenadělovala Vám, ačkoliv už Vánoce nejsou.

Milý Klube Snílků, přeji Ti, aby se Ti vedlo dobře, blogeři Tě měli rádi a rádi se zapojovali do projektů, které vytvořili a vedou Tví správci. Všechno nejlepší.

Mluvila jsem o dárku, že? Samozřejmě že je zde pro Vás dárek. Ovšem je třeba si ho vysloužit.

Tímto vyhlašuji soutěž o nejlepší povídku či báseň na téma: BÁJNÝ KAPITÁN IMAGINARIUS

Jak toto téma zpracujete je na Vás. Možností je mnoho. Namátkou se třeba můžete zaobírat tím, co kapitána vedlo k tomu vydat se na cestu, nebo co na ní zažil, či dokonce pohlédněte do budoucnosti našeho kapitána Imaginaria.

Soutěžit se bude ve dvou kategoriích: Próza a Poezie. Soutěž není věkově omezená a účastnit se může každý člen Klubu Snílků.

Absolutní výherci ve své kategorii si mohou vybrat z těchto cen: Bude se jednat o knihy a výherci si budou moct vybrat ze čtyř titulů, dva z nich jsou kousky již antikvariátní z knihovničky mého, nedávno zesnulého, dědy.

• Prof. Dr. J. Sedláček - Kapesní slovník latinsko-český a česko-latinský, Praha 2011 (pro zaryté lingvisty)
• Karel Čapek - Zahradníkův rok, Praha 1957 (pro čapkofily a knihomoly, kteří rádi poznávají spisovatele i z jiného soudku)
• Jan Neruda - Povídky malostranské, Praha 1957 (maturita se blíží a knihy z povinné četby se hodí do každé maturantské knihovny)
• Francois Villon - Básně, Český Těšín 2009 (pro poety překlad Otokara Fischera)

Klání započne, až se sejde v obou kategoriích dostatečné množství děl. V próze pět a v poezii aspoň tři. O vítězích budou rozhodovat čtenáři libere.blog.cz v anketách.

Své příspěvky zasílejte v podobě odkazu na klubový e-mail: klub.snilku@email.cz. Do předmětu napište Imaginarius - soutěž a do samotného e-mailu připište přezdívku a dva tituly, které byste chtěli, pokud byste vyhráli. Druhý titul bude fungovat jako náhradní plán, pokud by si o první knihu řekl někdo před Vámi.

Snad jsem na nic nezapomněla. Případné dotazy ohledně soutěže pište sem do komentářů, ráda odpovím.

Mějte se krásně a sněte!

Vaše Maglaiz ;-)

Aurora - ukončení 54. duelu + zadání 55. duelu

Milí snílci,

pro tento týden se duel... hádejte co?... opět nekoná, protože na klubový e-mail nic nedošlo. V tomto bodě bych se nicméně na okamžik zastavila a vyjádřila mé uznání slečně Opti-Mystique, která alespoň měla dostatek slušnosti se omluvit, že nakonec nic nepošle, protože nestíhá. Nuže, děkuji ti za toto gesto :)

Co se týče nového zadání, rozhodla jsem se, že u Nic ještě chvíli zůstaneme a proto novým zadáním je povídka na téma Prázdnota. Zapisujte se pod tento článek do komentářů a svá díla mi následně zasílejte do večera 25. ledna na e-mail klub.snilku@email.cz (předmět e-mailu: Aurora). Rozsah a podobné záležitosti nechám čistě na vás, nicméně by bylo hezké, kdyby povídka byla minimálně na stránku dlouhá, ať si ostatní snílci počtou.

Budu se těšit a doufat, že někdo opravdu něco pošle :)

A.S.

Inventor - Uprav si svůj diář!

Moji Snílci!

Po více jak roce jsem zpět s Inventorem! =) Pár prvních článků na rozjezd bude ode mně a pak budu ráda, když se zase začnete dělit o svoje nápady. Mail i detaily najdete v prvním článku této rubriky.

A teď už k samotnému článku. Jakožto vedoucí pobočky jsem na příští rok dostala diář od vedení. Mno. Pozornost hezká, diář už tolik ne =D

Imaginarius - Iluze šedesátá druhá

Dalekáť cesta má!

---

Dobrý večer,

to nám to začíná přituhovat, což? A nejen v počasí, ale i ve školních škamnech, nebo už je pohroma zažehnána a klasifikace či zkouškové u konce? Mě osobně čekají ještě tři zkoušky. Nejhorší na tom je, že už nyní trpím syndromem přeučení. Co budu dělat u státnic?! O_o

Ovšem my tady nejsme, abychom rozebírali počasí, školu, nebo můj učící syndrom. Sešli jsme se u kulatého stolu zase po týdnu, abychom podlehli svodům Iluze, nechali se vést světem fantazie a zapsali jeden z jeho příběhů ve verších či stejně nádherné próze. A co nám jako stopu zanechal kapitán Imaginarius dnes?

zdroj

Já si plavu se svou lodí

do přízemí, do poschodí,
propluju vám celý dům.

Devět mil a sedm pídí
čeká ještě před mou přídí
během plavby piju rum.

Pardon, pardon. Nechala jsem se unést a vzpomněla si na mou oblíbenou písničku, ačkoliv během plavby nepiji rum, raději vodku s džusem či kvalitní bílé víno. Ovšem když je chuť a nic jiného není i rum příjde vhod.

Samozřejmě tato píseň není písní Imaginariovou. Jen mne napadlo, že by si tuto písničku rád někdo připomněl nebo dokonce zanotoval se mnou. Avšak pro dnešní Iluzi jsem vybrala můj nejnovější objev, který již bloumá hudebním světem déle. Česká skupina Bran a jejich verze staré (bretonské) písně Son Ar Chistr.

No řekněte, neměli byste chuť po poslechu takové písně nastoupit na loď z poctivého dřeva, dvěma stěžni a bělostnými plachtami vstříc horizontu? Co by Vás či Vaše postavy k takové plavbě donutilo? Co by se během ní stalo? A co by Vás čekalo na konci cesty?

Odkazy, řádně označené, na své Iluze vkládejte do:

První měsíc nového roku se přiblížil k polovině. Jaká byla ta Vaše první polovina ledna?

Blížíme se ke konci článku. Již jsem řekla vše, co bylo v mé pravomoci Vám sdělit prostřednictvím tohoto článku. Snad jsem ještě nepověděla jedno...

Sněte i v tomto roce se šťastnou třináctkou na konci!

Vaše Maglaiz ;-)

Imaginarius - Iluze šedesátá první

Tam, kam Luna dohlédne a naopak.

[J.T.] [Fab]

Creatio - zátiší

Zdravím snílci,

v novém roce se tu shledáváme a Creatio je stále s námi. Dokonce mi přišlo několik vašich prací, s kterými se tady uvidíme. Doufám, že vám to vydrží a společnými silami Creatio opět vzkřísíme. Mám pro vás něco naplánované, ale o tom až příště, protože momentálně spěchám, takže jen v rychlosti.

Creatio je určeno pro všechny snílky, kteří rádi kreslí či malují na papír či jiný materiál, klidně i na tabletu. Je jedno, zda to je portrét nebo abstrakce všemožných tvarů. Vlastně ani nezáleží, jak kreslíte, ale na tom jestli vás to baví. Takže se skutečně může zúčastnit naprosto každý, bez výjimky. Proto vás, snílci, prosím, abyste mi posílali svá dílka a podělili se o ně s ostatními.

Pokud se tedy odhodláte k zaslání svého výtvarného díla, tak to učiňte na klubový email: klub.snilku@email.cz a do předmětu prosím napište Creatio. Samozřejmě k dílku připojte název a nějaký popis.

Photo - Slunce v krvi

Zdravím,

máme tu nový rok 2013, a tak bych vám chtěla popřát mnoho inspirace, a aby vás múzy nikdy neopustily...

Photo je určeno pro vás Snílci, kteří jste fotograficky založení a svůj foťák téměř neodkládáte z ruky. Co se týče počtu příspěvků, tak nikdo není nijak omezen, jen se dosytosti vyřáděte. Ani téma není zadáno, takže můžete posílat lidi, krajiny, zvířata, věci či umělecké fotografie. Dokonce nezáleží ani nijak zvlášť na kvalitě, takže pokud nemáte foťák, ale jen mobil, tak se nestyďte, protože záleží i na nápadu.

A jak jste prožili Vánoce a Silvestra, měli jste u sebe foťáky a tyto radosté chvilky zvěčnili? Pokud ano, tak se s nimi pochlupte v Photo. Ostatní snílci si jistě rádi vaše fotografický díla prohlédnou. Jen sebrat kuráž a poslat je...já vás přese nesežeru.

Posílejte mi své fotofragie na klubový email klub.snilku@email.cz, do předmětu napište Photo a připojte nějaký název a popis fotografie.

Týden padesátý čtvrtý - Když hvězda padá

Čas si našla jen [Zdenina], aby mi poslala svou báseň. Jak jinak než znovu nádhernou, leč velmi smutnou. Inu co se dá dělat, i takoví lidé se nacházejí. Lidé, kteří zjišťují, že svůj život promarnili plkáním...