S chrabrým Thibaudem se báti nebudem.
[]
Když za nimi zaklaply dveře, dívka se zhroutila do ušáku, rozhodila ruce, porozhlédla se po pokoji a prohlásila: "Na to, že jsme psanci, to ujde, co?"
Imaginarius se ještě jednou okolo sebe rozhlédl, spojil ruce za záda, přitakal "Vskutku," odmlčel se, jako by si promýšlel nadcházející slova, "Ale proto jsme sem nešli, pokud vím."
Chilias se na okamžik zamračila, avšak náhle se veškeré cumulonimby rozplynuly pod tíhou vidiny sladké náhrady za kapitánovu přímočarost a dívka si do úst nacpala dvě velké čokoládové pralinky. Mezi žvýkáním a neetickým a neestetickým mlaskáním trhaně vyčetla Imaginariovi nediplomatické jednání. "Jak chceš, já chtěla být zdvořilá. Kdo měl přístup k astrolábu?"
Po kapitánových zádech si to začínal rejdit pramínek nervózního potu. "Ehm... já, mí pobočníci a pak asi zbytek posádky... nikdy jsem svou kajutu nezamykal."
Dívka se očividně bavila, jelikož přehodila nohy před opěradlo určené ruce a při konzumaci třešní v karamelu zaklonila hlavu. "Ještě se zeptám jinak, starouši," oznámila. "Kdo oplývá takovým fištrónem, aby byl schopný ten astroláb vyřadit z provozu tímhle?" optala se a z kapsy kalhot vytáhla tenký proužek kovu s od sebe rovnoměrně odsazenými čárkami.
Imaginarius ihned poznal, že se jedná o alhidádu - posuvné pravítko, které slouží k měření vzdáleností.
Chílias pravítko astrolábu odhodila směrem k Imaginariovi bez zájmu na tom, zda jej kapitán zachytí nebo ne. Alhidáda dopadla kapitánovi k nohám a Imaginarius se odtáhl, jako by ta malá věcička byla něco živého a usilovala mu o život.
"Fakt pěknej kousek. Všechno v pořádku až na to, že každá jednotka je jinak vzdálená. Sice jen o milimetr, dva, že se to pihým okem nepozná, ale v navigaci to nadělá pěknou paseku," prohlásila Chilias a ani jednou se nepodívala na bledého a potem zbroceného kapitána. "Voba víme, že todle moh vymyslet a vyrobit jen jeden jediný člověk z celý tý tvý posádky."
"Chilias..." zasténal kapitán. V tom jediném slovu se ukrývala ohromná prosba podmalovaná smrtelným děsem.
Dobrý večer dámy a pánové,
vítám vás u další Iluze. A heleďme se! Nový měsíc. Copak přinese hezkého? Nevím, co od něj očekáváte, ale rozhodně můžete vzít jed na to, že se opět pokocháme přebohatými hodinkami.
Pro dnešní poněkud sváteční Iluzi jsem si dovolila do vás naládovat dvojitou nálož všeho, neb prádniny a času dosti.
Lindsey se sice hudebně vycinkala, ale pořád má strhující videoklipy.
Arena mi tak trochu připomíná nedávný Junktown. Co vám?
Davida Sucheta nebylo těžké poznat, a tak všem připisujeme zlatého bludišťáka.
Dnes hledáme:
1) Opět jméno.
Onoho muže můžete znát z českých černobílých filmů, kdy jeho hlavním poznávacím znakem se stala ohromná černá pelerína, která ještě více zdůrazňovala jeho výšku a vskutku laskavý a jemný humor. Stále nevíme? Inu, tak hledejte muže, jenž by dnes měl 117. narozeniny a je autorem příběhu o štěněti bernardýna, které tak trochu vyrostlo v žirafu.
2) Jeden film, v němž hrál.
3) Jak se vám ten film líbil?
Výzva všem:
Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.
V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
Krásné sny vinšuje
vaše tetka Maglaiz
