"Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou."
Otto František Babler
český knihovník a překladatel 1901 - 1984
Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.
"Tohle si půjčím," zdvořile oznámil kostře u jeho nohou, vzal do tlapy vybělenou lebku a položil ji na práh prvních dveří.
Pascha se narovnal, nasál vzduch a zamračil se. Čumák nepřestal brnět na poplach. Pokusil se tedy posvítit si do místnosti za vchodem, aniž by do ní vstoupil jakoukoliv částí chlupatého těla.
Zde je na místě opět poznamenat, co bylo již řečeno, že tedy náš milý zajíc již viděl mnohé hrůzy, jež napáchalo násilí na lidském těle. Proto žádám milé čtenáře, aby se nijak napodivovali nad Paschovou netečností. Ve skrumáži mnoha bilých kostí totiž ležela i dvě těla již v pokročilém rozkladu. Ačkoliv... jedno z nich se právě pohnulo. Není možná, aby v takovém stavu ještě někdo mohl dýchat. Pro jistotu však zajíc nespustil světlo z onoho těla a důkladně si ho prohlížel. Bohužel mohl vidět jen nohy a záda z celého nešťastníka. Paschovi však i tento pohled na prodiravělá chodidla a...nu, buďme upřímní, odhoďme stud a přiznejme si, že i mezi hýžděmi se obvykle nachází jen jeden otvor, leč zde byly dva.
Vzal tedy do hrsti pár kamínků a hlíny a vhodil vše na zem do místnosti před ním, jako by vrhal kostky. ŠVIST! Jakmile se kamínky dotkly podlahy, z ničehonic se ze země vyrojilo na sto ostrých železných bodců.
"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.
Dobrý večer dámy a pánové,
vítám vás u nové Iluze. Minule jsme si udělali pěknou procházku džunglí, dnes se sklouzneme na poněkud temnější vlně, za to dobrodružnější.
Ještě však mi dovolte tu neomalenost a odpovězte mi na otázku: Jak se vám líbil dnešní příběh v úvodu?
Vřelé díky patří Dragilii, že se jí povedlo odhalit původní autorku. Google se mnou nějak nechtěl komunikovat a vyhazoval jako autora původně uveřejněnou stránku.
Tento večer vám bude dělat společnost Two Steps From Hell.
Otázka za bludišťáka: Jaké číslo bude následovat v řadě: 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21,... ? Jakpak se tato řada nazývá?
V červenci jsem přišla o veškerá data, tudíž bych byla ráda, kdybyste pro jistotu zkontrolovali, zda údaje v tabulce korespondují s vašimi vlastními záznamy o činnosti v rámci Imaginaria.
Výzva všem:
Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
Báječný konec října vinšuje
vaše tetka Maglaiz
