Převelice se vám omlouvám za to dlouhé prodlení s vyhlášením nového tématu týdne, leč jsem momentálně vytížená děláním závěrečné práce, ale ta už je téměř za mnou, tak už budu přispívat pravidelně a svědomitě. Nicméně...k poslednímu tématu mi napsala [Fab] a [Borůvka]. Fabiana mi snad odpustí, když místo její haiku zveřejním kousek čláku od Borůvky. Opět je tomu tak díky délce její básně. Mrzí mě to, ale nikdy nechci zveřejňovat celá díla, přjde mi to velmi nespravedlivé vůči autorům.
Nadcházející týden budeme bdít. Musíme zůstat čilí, aby našim očím nic neuteklo. Dokážeme to ale? Vždyť jsme zvyklí snít...
Borůvčina úvaha:
Jak všichni dozajista víme, růže mají trny. Pravděpodobně si nějaká někdy před dlouhou dobou řekla, že je moc krásná na to, aby zůstala bez ochrany a přes veškerou bolest a muka si nechala trny přirůst na tělo. A její děti, děti jejich dětí a děti dětí těch dětí, všechny tyhle děti už měly ty svoje od narození. Ta první růže musela být strašně paranoidní a nebo odvážná, podle toho, jak to vezmete.
...
Žádné komentáře:
Okomentovat