Ukázka z díla Aidrien Assagir

---

Addiction & Apples (Závislost a jablka)

Autor: Sparkling Soul

Překlad: Aidrien Assagir

Beta-read: Septima Severa

Fandom: Harry Potter

Lucius byl závislý. Zcela, naprosto, beznadějně závislý. Nesnášel pocit být závislý. To, že se cítil bezmocný, mimo kontrolu, slabě. A Lucius Abraxas Malfoy nebyl slabý. Všechno to byla jeho vlastní, sakra, synova chyba. To byla výhradně Dracova chyba, že nechal ty zatracené věci všude po Malfoy Manor, tak lákavé, prakticky žadonící Luciuse, aby do nich zasadil své perlově bílé zuby, aby si vychutnal jejich nasládlou, nakyslou chuť zaplavující jeho jazyk a patro. Byla prostě tak neodolatelná! Tak moc návyková.

Všechno to začalo, když Draco přišel domů z Bradavic na konci pátého ročníku. Rozvinul si náhlou posedlost těmito nešťastnými věcmi a byl zřídka vidět bez jedné v ruce nebo v ústech. Lucius doufal, že to časem zeslábne, ale nestalo se. Jen se to zhoršilo. Takže, byl zvědavý, chtěje vědět, kvůli čemu ten poprask vzniknul. Ledabyle zkusil jedno, jeden den po večeři. To byl začátek konce. Zpočátku to bylo jen jedno každý den, po večeři. Pak to přešlo v jedno po každém jídle. A pak jako svačinku, dvakrát denně, jako přídavek ke třem dalším. Velice rychle to eskalovalo, až též Lucius stěží mohl být spatřen beze své nové lásky. Staly se mnohem důležitějšími než cokoliv jiného: než Narcissa, Dracco, jeho práce, Malfoyovská čest, Smrtijedi, dokonce i než sám Temný pán.

Nikdo tomu nerozuměl. Jak může být někdo tak zdrženlivý a mocný sražen na kolena něčím ze všech věcí tak hloupým a všedním, jako je... jablko?

Harry, I am your father (Harry, já jsem tvůj otec)

Autor: ArgentNoelle

Překlad: Aidrien Assagir

Beta-read: Septima Severa

Fandom: Harry Potter

I.

Vyzáblý muž vystoupil z kotle, zíral na Harryho... a Harry zíral do té tváře, která ho strašila v nočních můrách od tří let. Bělejší než lebka, s široce rozevřenýma rudýma očima a nosem, který byl plochý jako hadí a měl místo nosních dírek štěrbiny.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

Harry zavrtěl hlavou. "Nemůžeš být," řekl nakonec.

Muž se usmál. "A proč ne?" zasyčel.

"Protože nevypadám jako ty."

II.

Vyzáblý muž vystoupil z kotle, zíral na Harryho... a Harry zíral do té tváře, která ho strašila v nočních můrách od tří let. Bělejší než lebka, s široce rozevřenýma rudýma očima a nosem, který byl plochý jako hadí a měl místo nosních dírek štěrbiny.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

"Skutečně?" zeptal se Harry. "No, nejsi moc dobrý. Zabil jsi mou matku a Jamese, který se mnou jednal jako s vlastním, přestože jsem nebyl doopravdy jeho, a snažil ses zabít i MĚ!"

"Připoj se ke mně, Harry," řekl Voldemort.

"V žádném případě," odpověděl Harry.

III.

Lord Voldemort znovu povstal.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

"Oh," řekl Harry po chvíli a rozhlédl se. "Pěkný hřbitov mimochodem."

IV.

'Harry," řekl vysokým chladným hlasem, "já jsem tvůj otec."

Harry omdlel.

"No, to bylo nečekané," přemítal Lord Voldemort, když Darth Vader vystoupil ze stínů.

"Říkal jsem ti to," zasípal dýchaje těžce skrz masku. "Dostane je to pokaždé."

Radostný úsměv

Líčil si tvář do radostného úsměvu, přestože jeho srdce už dávno nic necítilo. Všechny obličeje, které za ty roky spatřil, splývaly v jednu. Byl to jen krátký okamžik, kdy vzhlédl do publika a tam…

Dál se choval podle své role, naučené a tolikrát zopakované. Přesto ty oči ze své mysli nikdy nevymazal. Hledal je zas a znovu. Pokaždé, když se vrátili, zadoufal, že ho znovu spatří. Marně. Roky se změnily v noční můru, plnou uvědomění. Všechny dobré věci, které se v jeho životě staly, dávno zmizely. Dal se na špatnou cestu, ze které nebylo návratu.

Navždy zůstane jen cirkusovým klaunem.

S tělem třešňového koláčku

Přiváděl ho k šílenství. On a ten jeho nesmyslný pokus o rekord v něčem, co se ani nezapíše do dějin. Nevěděl, koho z nich to napadlo, jestli jeho, nebo ty jeho tupé, neinteligentní přátele.

Seděl na židli a do uší se mu stále zařezával ten zvuk. Ať si pustil hudbu sebevíc, ta melodie, ten výtvor duševně chorého jedince, se mu zařezávala do mysli a řezala ho do jeho racionality. Zdálo se mu to, nebo mu už škube v pravém oku?

"VYPNI TU ZKURVENOU VĚC, NEBO TO UDĚLÁM SÁM!" zařval nepříčetně a strhl si sluchátka z hlavy. Nyan Cat konečně ztichla.

Trůn z perel a hedvábí

Ležela v hebkém objetí, schoulená do klubíčka. Objímala si kolena a neslyšně štkala. Nikdo ji nesměl slyšet. Tím méně matka jejího pána. Neklidně vzhlédla. Vykastrovaní sluhové ji pozorovali nečitelnými pohledy. Po zádech jí přejela vlna strachu. Co když její slabost donesou až… k samotnému sultánovi?

Musela být silná. Za každou cenu. Nemilosrdný boj mezi sultánovými milenkami o jeho přízeň nesnesl jakoukoliv slabost. Zvlášť, když se proslýchalo, že si mladý vládce bude mezi nimi vybírat svou druhou ženu. Taková příležitost! A ona dostala strach, že selže a nebude tou, která zahřeje panovníkovo manželské lože.

Protože se proslýchalo, že neúspěšné budou popraveny.

Z nejhorších nočních můr

Bylo to monstrum zrozené z jeho nejhorších nočních můr. Nemělo to tvář. Lysou růžovou kůži na zádech obepínalo zelené brnění, ze kterého vyrůstala čtyři křídla podobná těm, které mají vážky. Předníma nohama, silnějšíma než byly zadní, to sevřelo půdu. Pak si všiml, že uprostřed těla vyrůstá třetí pár zakrslých končetin.

Otevřelo to tlamu a z útrob se mu vyvalil dlouhý pokroucený jazyk. Sliny skapávaly na zem a vsakovaly se do hlíny. Nestvůra zařvala ve snaze nahnat mu strach. Nezachvěl se. Na tváři se mu nepohnul ani sval.

Nevzrušeně sáhl k pasu. Když se obluda odrazila, prohnal jí hlavou stříbrnou kulku.

Pepek námořník a špenátová prohibice

"KDE JE?" ozval se křik. Dveře se rozlétly a z kuchyně vylétlo nádobí následované hrnci.

"Uklidni se, Pepku!" Opatrně nahlédla do místnosti a přikrčila se, když kolem ní prolétl nůž.

"Nemůžu se uklidnit, Olivo. A ANI NECHCI! BUDU SI KŘIČET, JAK CHCI!" zařval, až se mu nedostávalo vzduchu. Rudnul. Vzteky ho nenapadlo se nadechnout.

"Co ti to pomůže tady řvát na celé kolo? Nic tím nezměníš! Nedostaneš ani jednu plechovku."

"JÁ CHCI SVŮJ ŠPENÁT! DEJTE MI ŠPENÁT!"

To už na ni bylo moc. Napřáhla se, ve tváři vražedný výraz. Pěst dopadla a zlomila svému muži nos.

"Ale za co, Olivo?"

Hněv (Anger)

Bezmyšlenkovitě mlátil nepřátele, zatímco nedaleko něj bojoval Thor. V dalším okamžiku padající stroj probořil budovu nádraží. Když si pak matně snažil vzpomenout, netušil, co ho to napadlo. Prostě Thorovi bez varování jednu ubalil. Ten odlétl na druhou stranu haly a jeho zalilo uspokojení. Bůh nebyl tak odolný, aby vyvázl jen tak…

Vrhl se i na jeho bratra. Snažil se ho zastavit svým… charismatem, ale nemělo to pražádný efekt. Chvíli ho pozoroval, než ztratil zbytky trpělivosti. Popadl Lokiho za nohu. Bum. Bum. Bum. Nechal sebou manipulovat, aniž by se zmohl na odpor. Smýkal bezvládným bohem jako s hadrovou panenkou.

"Slabej bůh."

V míru (At Peace)

Tahle válka trvala už příliš dlouho. Půdu otrávila krev mrtvých, popel zabil stromy a život. Nezůstalo už vůbec nic. Jen střípky rozbitých nadějí a snů, které nikdo neslyšel. A přitom nechtěli tak moc. Jen žít a milovat. Žili… a umírali. Umírali po slepého krále a jeho... Dávno nevěděli proč.

Další z nekonečné řady bitev skončila a vojáky přepadla únava. Beznaděj, nejsmrtonosnější ze všech zbraní, se jim zakousla do žil a zmrazila srdce v kousky ledu. Smrt byla jejich milenkou. Ulehali s ní každou noc. S každou kapkou žhavé krve na jejich rukách její objetí sílilo. Děsivě, nenávratně.

"Přicházím v míru!"

Aidrien Assagir

Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat nějaké dílko?

Principia je tu jen pro vás. Více informací ZDE.