Kouzelné víkendové chvíle přeji...
Jako bílá růže Schoulená. Schoulená bílá růže. Růže spících vůní. Vůní veškerých přání. Přání z hvězdného prachu. Prachu jemného jako hedvábí. Hedvábí okvětních lístků. Lístků té bílé růže. Jsem schoulená pod peřinou, pod peřinou z šátků noci, jako ta drobná bílá růže, jako hladina zrcadlení otevřených víček nejkouzelnějších svíček souhvězdí, zapomenutá mušle, na břehu severních moří jedinou, které neumíš pomoci. Pomalu uvadám s podzimními lístky, zakletá do rudě červených kapek deště, zkroucená uvnitř lůna Země, až se vznáším na dně, dně studánky copů unavené lísky. Osvobodíš mě? Drobné semínko pod sněhovou přikrývkou, schované pod dekou splněných snů tiše prorůstá kořeny, už dávno není žádnou zatoulanou dívkou, poupětem. Opatrně hladí první luční stébla, hledí na svět novýma očima. Vypěstuješ mě? Ospalá v náručí šeříků, bez bílých kvítků růže, nechci znovu otevřít víčka ani srdce poraněné od hřebíků nepochopení. Usínám. Probudíš mě? Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl rozkvétání čas. Utrhneš mě? |
S přáním hořkosladké inspirace
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.
Jo tak to je vážně pěkný.
OdpovědětVymazat