Ze smutku a samoty
upadám do prázdnoty.
Po tváři stékají další slzy,
kolikrát říci mám, jak mě to mrzí?
Po tváři stékají další slzy,
kolikrát říci mám, jak mě to mrzí?
Pláč, ten nic nevrátí, to vím,
však co dělat po nocích, když nespím,
V myšlenkách na tebe jsem se zasnila
když náhle myšlenka v srdcí se zrodila.
Šílený nápad v hlavě mám
Zvedám se a začínám.
Pomalu všechny částí sháním
když tě mít nemůžu, tak si tě složím.
Nakonec nožem vyříznu kus nebe
tak modř tvých očí zasadím do tebe.
Teď jen tiše postávám opodál
proč není to jako bys tady stál?
Za ztracený čas si nadávám,
vážně jsem myslela, že si tě poskládám?
Verše napsala NikaRoovy a najdete je také na jejím blogu!
Zaujalo vás toto dílko? Chcete se nám představit nebo poslat něco z vlastní tvorby na ukázku?
Principia je tu jen pro vás. Více informací a již zveřejněných prací najdete ZDE.
Vím-li, kvalita veršů se hodnotí podle různorodosti koncových slov a - přeci jen - jakýmsi plynulým rytmem textu. Co autorka zendbala v oné různorodosti, to u mne dohnala nápadem. Nevím, jaké je věkové kategorie a kolik už toho kdy napsala, nakonec ani já nemám právo zvát se odborníkem. Mouchy to má, ale konečné dílo je... Nadprůměrné. Děkuji za možnost přečtení.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji moc.
OdpovědětVymazatNádherná veršová říše, především krajina předposlední sloky mi připadá krásná :)
OdpovědětVymazat