Aurora - hlasujte! =)

Moji snílkové!

Konečně je jasný vítěz dvanáctého duelu! =)

Vyhrála CC (clarisekks.blog.cz) s povídkou Oslava, ale bylo to opravdu těsné a velmi vyrovnané soupeření. Oběma zúčastněným gratuluji a vítěznou povídku si dáme znovu.

Oslava

"Tumáš ty děvko! Jak se ti to líbí, hm?" řval na mne z plna hrdla a surově bil. "Chtělas´ zdrhnout, co?" křičel a mezi každým slovem na mé křehké tělo dopadla další rána. Snažila jsem se zakroutit hlavou, ale svaly mě neposlouchaly. Nemohla jsem se bolestí hýbat. Hůl mého manžela mi stále dopadala na záda, ruce, ramena, nohy...byla jsem zničená. Pokaždé, když ho začaly bolet ruce, do mě začal kopat. Bylo to snad ještě horší…

"Tohle si nezvykej!" zahulákal, než do mne naposledy kopl. Když vystoupal po dřevěných schodech a otevřel dveře, upadla jsem do tišivého a konejšivého bezvědomí. Neslyšela jsem už, jak se s hlučným vrznutím otevřely kovové dveře, sklepení zalilo světlo. Neviděla jsem, jak se mu na tváři objevil zlostně-bolestný výraz. Vyšel a se skřípotem za sebou zabouchl dveře, které pak zamkl na dva těžké západy.

Pět minut. Jen takto krátkou dobu jsem nevnímala okolní dění. Mé tělo se to muselo naučit, kdyby se vrátil. Kdyby mne takhle viděl, byl by ještě víc naštvaný a bylo by to ještě horší. Zavřela jsem oči a své zmučené tělo schoulila do jediného suchého rohu ve sklepě. Odněkud kapala voda. Z toho zvuku jsem se mohla zbláznit. Zima mnou třásla, ale skoro jsem ji necítila. "Zřejmě jsem ztratila i schopnost cítit chlad," pomyslela jsem si, jen se třásla. Byla jsem vysílená. Dříve to takové nebylo. Chtěla bych znovu žít. S touto myšlenkou jsem upadla do milosrdného zapomnění.

"Miláčku, nespi." řekl a políbil mne na rameno. Jediný úd, co mi vykukoval zpod peřiny. Trochu jsem se v obrovské manželské posteli zavrtěla a tím zakryla i rameno. Kyle se jen uchichtl.

"Notak, lásko. Už je skoro poledne," zkoušel mne dál dostat z postele. Nehodlala jsem ho poslechnout. Ve vyhřáté posteli mi bylo tak krásně. Povzdechl si. "No tak dobře, jak chceš…" poznamenal záhadně. Chvíli se nic nedělo a mně to začalo být docela vtipné. Cítila jsem, jak se zvedl z postele a tiše ji obešel. Pomalu mne začal odkrývat a pokaždé, když odkryl nové místo, políbil mne na něj. Když se dostal ke konci ruky, rychle jsem se otočila, chytila ho za ruku a stáhla k sobě na postel.

"Hej, co to." začal svou stížnost, kterou jsem umlčela něžným polibkem. Přitulila jsem se k němu a složila hlavu na jeho rameno. Moje ruka automaticky objala jeho hrudník.

"Broučku..proč bych měla vstávat…?" zeptala jsem se špatně hraným rozespalým hlasem.

"Protože máme za dvě hodinky jet do Madridu."

"Už?!" odpověděla jsem lehce zděšeně. "Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptala jsem se s lehce sarkastickým podtónem v hlase a začala jsem se zvedat.

Kyle mne zadržel, vlastně znovu shodil vedle sebe. "Tss...když ti řeknu, že máme za dvě hodinky někam jet, vstáváš… Jak si to představuješ?" odtušil s hravými plamínky v očích.

"Ale, to víš...znáš mě," odpověděla jsem s úsměvem na rtech.

"Až moc dobře…" poznamenal a znovu mne políbil. "Miluju tě."

"Já tebe taky," odpověděla jsem.

Sklepením se rozlehl těžký dusot nohou. Odemknutí dveří trvalo déle než obvykle, ale přesto se po chvíli s hlučným lomozem otevřely. Světlo jimi pronikající zalilo temnou místnost a dopadlo přesně na mne. Schoulenou a spící v rohu. Skřípot dřevěného schodiště byl ještě žalostnější, když se zlostným dupotem a těžkým krokem došel ke mně. Byla jsem již jen na hranici mezi bděním a sněním. Jako bych ho zpovzdálí slyšela. Vytáhl mne za vlasy do stoje a dal mi pěstí. Kdyby mne nedržel za rameno, bouchla bych se ještě o zeď a znovu bych se sesunula k zemi.

"Co si sakra myslíš, že děláš?!" zařval. Slyšela jsem ho, jako kdybych byla v nějakém sudu, nebo něčem takovém. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposled něco jedla. Bude to nejspíš tím, že už je to hodně dlouho. Nedokázala jsem se ani udržet na nohou.

"Notak dělej, odpověz mi!" zase na mě zařval a tentokrát mnou prudce zatřásl. "Tohle není žádná noclehárna, slyšíš mě?!"

Podlomily se mi nohy a já se svezla po zdi na zem. Myslím, že jsem se i bouchla do hlavy, ale tím si nejsem jistá. Chvíli se na mě jen díval, ale pak mne zase vytáhl na nohy a tentokrát mnou smýkl doprostřed místnosti. Do té největší kaluže, co ve sklepě byla. Bylo mu to jedno. Roztrhal na mne cáry hadrů, co jsem měla místo oblečení a odhalil tím mé na kost vyhublé tělo.

"Za všechno se dnes musí platit..." poznamenal s krutým podtónem v hlase. "Chtěla by sis zase pohrát s taťkou..? Hm? Co říkáš?" zeptal se. Zákeřnost v jeho hlase nebyla nepostřehnutelná. Zvolna si začal rozepínat kalhoty. Věděla jsem, čeho je schopen, ale nemyslela jsem, že by kdy zašel až tak daleko… Kalhoty mu spadly ke kotníkům, pod nimi nic neměl. Zřejmě se na to připravoval. Jeho úd se v celé své úctyhodné délce tyčil do výšky. Poklekl ke mně a surově mi roztáhl nohy. Chvilka zaváhání a pak do mne hrubě pronikl. Nabodával mne na své kopí a současně mne fackoval, štípal a kousal. Slané slzy se mi koulely po tvářích a z úst mi uniklo jedno tiché "Ne." Pak jsem znovu upadla do bezvědomí. Již jsem nevěděla, co se mnou provádí a ani kdy dokončil svou potřebu. Prostě nic. Temnota se přikradla do mé mysli a uhnízdila se v mých snech. I to bylo ale dobré. Nemohlo se mi znovu zdát o minulosti.

Přála jsem si, abych se neprobudila. Stále jsem byla ponořená do vody. Tentokráte ale jí bylo více. Alespoň jsem měla ten pocit. "Ne, to bude jen blouznění," řekla jsem si. Neměla jsem sílu ani otevřít oči, abych se podívala, kde to jsem. Zdálo se, že voda rozehřívá mé tělo a kolem voněla vanilka. Tedy alespoň myslím, že to byla vanilka. Už je to dlouho, co jsem ji cítila naposledy. Jemná záře trochu prostupovala přes má víčka. Zničehonic na mne jemně sáhla něčí ruka. Lekla jsem se a skoro i vykřikla, kdyby mi známý hlas nezašeptal do ucha konejšivá slova.

"Opři se, lásko. Umyju tě. Jsi příliš slabá." zašeptal. Ten hlas jsem znala. Odněkud mi byl známý. Poslechla jsem. Majitel hlasu udělal přesně tak, jak řekl. Měla jsem i čisté vlasy. Ve vaně jsem znovu usnula. Probudila jsem se v obrovské manželské posteli s nebesy. Bylo mi krásně teplo. Muž, o němž jsem se správně domnívala, že mne umyl, vedle mne ležel a pozoroval mě. Všimla jsem si, že se na mne usmívá.

"Dobré ráno, miláčku. Jak se cítíš?"zeptal se. Měla jsem slepené rty a pálilo mne v krku, takže jsem nemohla mluvit. Jen jsem ze sebe vydala jakési zachrčení.

"Ššš. Nenamáhej se. Chceš se posadit?" odtušil. Přikývla jsem. Pomohl mi do sedu a podložil mne spoustou polštářů, abych měla pohodlí. "Chceš něco k pití?" Znovu jsem přikývla. On na chvíli odešel a přinesl mi sklenici chladné vody s brčkem. Můj vděčný pohled svědčil za vše. Opatrně jsem do sebe pomocí brčka vpravila dostatečné množství vody. Po pár hodinách začal můj žaludek dokonce vyznačovat pocit hladu.

Celý den se o mne krásný neznámý staral a snesl by mi modré z nebe.

"Proč to děláš?" zeptala jsem se k večeru ještě trochu chraplavým hlasem.

"Protože máme výročí," odtušil a na chvíli odešel. "Mám pro tebe překvapení." řekl se zvláštním výrazem ve tváři, když se znovu vrátil a položil mi do klína podnos s poklicí. Když ji odklopil, dívala jsem se na krásně zdobený nugátový dort se šlehačkou.

"Dělal jsem ho sám," poznamenal. Podívala jsem se na něj s díky v očích.

"Je nádherný," jevila jsem se nad ním. Nakrojil ho a kousek dal na talíř.

"Chceš pomoct, nebo to zvládneš sama?" zeptal se s vlídným úsměvem.

"Zvládnu to." odpověděla jsem a on mi podal onen talířek a přidal k němu lžičku. Rozklepanou rukou jsem kousek odkrojila a ochutnala. Byl vážně výtečný. Nabídla jsem mu, ale odmítl, takže jsem ho snědla sama. Zbytek dortu uklidil, aby se neroztekl. Sedl si vedle mne na postel a já se mu schoulila do náruče. Dívali jsme se na nějakou hloupou romantickou telenovelu, ačkoli jsem je nikdy neměla ráda.

"Miluju tě, Kyle."

"Já tebe," odpověděl. Po nějaké době mé tělo znovu uchvátilo bezvědomí. Tentokrát už navždy. Účinky arzenu byly vysvobozující. Mé tělo je přímo žádalo.

"Promiň, musel jsem... Zabíralas´ místo jiné."

***

A já připomínám, že stále ještě můžete posílat své práce do třináctého duelu! Více zde =)