Ukončení čtvrtého kola + Zadání pátého duelu

Zdravím Vás, Snílci.

Velice se omlouvám, že jsem zde včera nebyla. Nebyla jsem doma, takže to za mě převzala moje drahá Sussanah. Tímto Ti velice děkuji, Suss. No… asi se na to vrhneme, ne?

Oba dva obrázky jsem si pečlivě prohlédla, a zamýšlela se nad nimi. Jeden byl dokonce s básničkou, za kterou autorku chválím, avšak nebyl v popisu práce.

Oba dva obrázky byly vskutku nádherné. Sama jsem si určila, který se mi líbí více. Jelikož jsem nehlasovala, mohu to říci. Byl to ten druhý, jelikož… no, zdál se mi více snový, a propracovaný. Druhý s básní byl také krásný, ale jako kdyby autorka spoléhala na báseň, nikoliv na kreslenou tvorbu.

Nebudu to zdržovat. Vyhrál obrázek číslo jedna, tudíž ten s básní. Dosáhl počtu dvaceti sedmi hlasů. Jeho autorkou je  Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri. *Uff, snad jsem to napsala dobře. xD* Gratuluji, můžeš na sebe být pyšná. Obrázek se ti povedl - další člověk co kreslí líp než já. Ano, závidím. 

Pro připomenutí zde máte jak obrázek, tak báseň.

Ten sen přicházel,
každý lichý pátek:
podvědomí zavelel,
když utichl šum zátek
a skončil večírek
dlouhý, na oslavu týdne konce
a já už ukryt do dvou dek
vyčkával půlnoci zvonce...

Začíná v poušti,
kde skrytý v houští,
draka si pouští
Äros (éros to šti).
"Večer hezký,
třesky plesky,"
blekotá si pro sebe,
a když kouknu na nebe,
slunce žhne;
"Večer, kde?"
já na to řeknu.
I pocítím že měknu,
rozpadá se horizont,
letím - v dáli - lesklý iont
a kraj roste,
ukrojený však,
posypaný koláč -
všude mák!!

Vzhůru do žaludku temnoty,
hudba skřípá bez noty,
hledám sebe, nemám nic
a náhle ozve se to: PIC!
Vyskočím, vylekán,
dekám svým sbohem dám,
neb škeble na přímořském molu,
kankán bujarý pospolu
začínají tančit -
nejde se mračit!

V zápětí - cítím se jak hadr na podlahu,
utírám a leštím,
ku všeobecnému blbů blahu...
Neuniknu kleštím!
Zase jinam zmítán
vlnami moře snění,
múzami-prostitutkami líbán,
a to moře žluté? Pění...

Vidím před sebou strouhu,
luhuji se v louhu,
jak pytlík čaje -
angličan mě saje!
Pět hodin, jistojistě,
chtěl bych být
pit na jiném místě,

než na tomhle dýchánku...
Zachránil mě! Chán"Kchu"
utíká se mnou v laloku
k dalšímu, barevnému potoku;
já kouknu po něm (po oku)
a on po mě -
celkem rovně.

Propustka skrz pláň,
nastavuji dlaň -
hrst lentilek,
žádný strach, žádný lek,
třepetavý motýlek
odlétá; po mé úplatě...
Tělo téměř nehnutě
mění umístění kamsi,
žádná lentilka - prázdné kapsy!
Zase jinam unesen,
pokračuje živý sen...

Roste tu dub,
místo větví nohy se košatí,
jakýsi kloub křup
jan tancují prstové plešatí.
A dál, rampouchy,
zmrzlinářská čepice,
slzící sopouchy,
prastaré jepice...

Myšlenky nenormální jistě,
však už jsem na jiném místě.

A ultralenivý mrož
fialové barvy,
pohladil svoji brož,
kde hráli v kostky larvy.
Bachratec motaje se k louži,
knír dlouhý po zemi se plouží,
zbortil při tom vázu (dynastie Ming);
v oáze nachází se energetický drink.
A tak zvířeti, hltaje z toho zřídla,
narostla; nachově fialová křídla.

"Je můj, je můj a nesněný,
ten kraj jejž obletují mroži,
nad vodami a kameny..."
hlesl básník - Seifert - naposled,
než zavalil ho těch vlasteneckých savců slet.

Opodál kyselil se citronu plátek,
v ten pátek,
snů
a bláznů svátek...
No a já
a sen?
Už jsem
(možná) probuzen. :)

Krásná báseň, opravdu :)

A teď k zadání na příští duel. Jelikož nechci, aby se pokaždé téma opakovalo, rozhodla jsem se potěšit lidičky, co pracují s foťákem. Takže proto se proto v příštím duelu bude jednat o fotografii, na témaNěco jedinečného.

Požadavky:

-          Byla bych ráda, kdyby jste fotku nijak neupravovali.

No… a to je asi všechno. Jsem na Vás zvědavá, co tentokrát vymýšlíte. Beru dva Snílky + Náhradníka.

Začínáme! :)