Konec Druhého duelu

Ahoj Snílci!

Dneškem mělo začít druhé kolo, čili druhý duel, ale stala se taková malá, nepříjemná věc. Jedna ze zúčastněných mi předem řekla, že je na tom časově špatně a neví, zda-li to stihne. Moje nejhorší očekávání se naplnilo. Dostala jsem jen jeden e-mail. Co teď? No, nejspíš to nebudu odkládat. Zezačátku jsem psala, že pokud jeden ze zúčastněných nestihne povídku poslat, druhý vyhrává automaticky. A to se také stalo.

Jelikož dnes nebude anketa, která byla minule, můžu Vám prozradit, kdo je jejím autorem. Někdo ji zná, někdo ne, je to naše drahá Feé. Gratuluji k vítězství, i když bych byla radši, kdyby normálně probíhal duel, a v něm by jsi vyhrála.

Strachu neunikneš (věčný vnitřní dialog)

Bojíš se?

Neodpovídáš. Kolem úst ti hraje posměšný úsměv a oponuješ taktéž otázkou: "A ty? Ty se

bojíš?" s ironickým podtónem.

Máš pravdu, bojím se. Nevím proč. Odjakživa jsem strašpytel a ty to víš! Jenže... Já za to

nemůžu. Když pominu ty povrchní strachy, nebo spíše nepříjemné pocity (z výšek, malých

uzavřených prostor, ze smrti a dalších), bojím se jen té věci. A o druhé, neúspěchu, ty normální

obavy, které provází každého člověka.

Vrtíš hlavou. Zase a znova mě chceš přesvědčit o tom, že jsem hloupá. Jako bys nebyl jiný!

Všechno víš až moc dobře. S přimhouřením očí se mi dál vysmíváš: "Strach není normální," šeptáš.

Nechci tě poslouchat. Z tvého hlasu mi hučí v uších. Přestaň už! Strach JE normální. Provází

každého člověka, neexistuje nikdo, kdo by se aspoň jednou za čas nebál. Stejně tak i ty, možná

tomu nevěříš... Já tomu věřím, chápeš? Víra je silnější než ty!

A ty se na mě podíváš, pohrdání z tvého pohledu přímo odkapává. Ptáš se: "K čemu je víra

když strach je silnější?" a nedovoluješ mi odporovat. "Ano, je. Vždyť si vzpomeň, jak ti je pokaždé,

když vidíš ty věci!"

A já si vzpomínám. Je to hrozný pocit. Vidím to a všechno se uvnitř mě chvěje. Nemůžu

udělat žádný pohyb kupředu a bojím se otočit. Musím alespoň vědět, že je to pořád tam. Jenže to

nechápou ani rodiče. Posledně mi řekli, že jsem hysterická, husa, hloupá a tak. Neopovažuj se nic

říct! Celou tu dobu jsi se mnou a víš stejně dobře jako já, že je to silnější než já. Proč se bojím?

Nevím, co to vyvolalo a nevím, jak tomu zabránit. Pořád doufám, že to časem vymizí stejně tak, jak

se to poslední dobou utlumilo. Minule jsem přece zvládla tu věc dát pryč. Jen se teď bojím dotýkat

se těch samých věcí co ona.

Zase se mi směješ.

Ukaž mi člověka, co se nebojí ničeho! Proti tomu je takováhle obyčejná 'věcofobie' naprosto

obvyklá věc.

"Jenže ty to nechápeš, strach je zbabělství," prskáš.

Takže jsem zbabělá? A je zbabělství si strach přiznat? Snažit se s ním žít? Překonávat ho den

ode dne?

Nejprve neodpovídáš. Přemýšlíš. Nakonec se opět ironicky usmíváš: "Jenže jste všichni moc

pohodlní na to, abyste strach překonali!"

Nejsem pohodlná. Vím, že mít 'věcofobii' je trochu omezující. Ale vždyť právě proto se s ní

snažím žít a překonávat ji! A propos, je tu další aspekt. Strach tě posouvá dopředu.

"A jak asi?" ušklíbáš se.

Kdyby nebylo překážek, nebylo by lidí, kteří je překonávají. Plní si sny, učí se z chyb. Strach

ti ukazuje, že máš city. Protože ať si říkáš co chceš, to že máš srdce si dokážeš jen tehdy, když je tvá

drahá osoba v nebezpečí. Miluješ-li, bojíš se o svou polovičku den co den. Bojíš se i o váš společný svět, který si budujete. Tohle je zdravý strach!

"A ta tvá 'věcofobie' je nezdravý strach?" teď už se mi přímo vysmíváš.

Ale jistěže. Dokládá to, že mám v sobě základní pud, který má každý. Pud sebezáchovy.

Třeba je to prostě připomínka minulých životů, nebo mám nějakou potlačenou zlou zkušenost z

dětství, která se mi zakódovala do mozku.

Netváříš se zrovna přesvědčivě, avšak už tušíš, že nevyhraješ. Naposledy tvou potměšilou

tvář zalije kousavě ironický škleb.

"Sežvýká tě zaživa, poddáš se mu jako ostatní. Strachu neunikneš!

Můj komentář:

Tvoje povídka se mi opravdu líbila. Četla jsem ji asi čtyřikrát, a ještě mě to neomrzelo. Líbí se mi, jak debatuješ se svým vnitřním JÁ. Nebo tak to aspoň chápu já =) A kdybys mi neřekla, čeho se vlastně bojíš, nepochopila bych to.

(Zadání do příštího duelu bude zítra.)