Rozhovor s básnířkou Dragitou

V historicky prvním rozhovoru této rubriky mi na dotazy odpovídala skvělá básnířka Dragita.

Snílek, který k nám patří spolu s blogem http://dragg.blog.cz/

1. ukázka:

  Den za dnem

Den za dnem kolem mě chodíváš
Den za dnem na mě hledíváš
Den za dnem ptám se já
Proč musím být tak stydlivá

Den za dnem potkávám tě
Den za dnem utápím se v samotě
Den za dnem chvěji se
Co když na rohu objevíš se?

---

1.) Jaké pocity jsi měla, když jsi začala skládat první básně? Vím, že je to těžké, ale člověk prý

většinou začne skládat díky nějaké události, díky smutku nebo naopak z radosti.

Jak to bylo u tebe? Provázela to třeba nějaká vyjímečná situace/událost?

To je přesně můj případ. Psát básně jsem začala na začátku roku 2007, bez předchozích zkušeností. Ten rok byl tenkrát vážně dost přelomový. (2 nešťastné lásky a pak jedna šťastná, která ještě trvá) Začalo to neopětovanou láskou. Byl to spolužák ze základky. Kdysi se mi dost líbil, byli jsme přáteli. Potom jsme se 3 roky neviděli. Na jaře 2007 jsem na něj měla snad zvláštní štěstí nebo co a potkávala ho všude(pokaždé si mě nezapoměl prohlédnout) - a tím se vzbudily i dávné city. Samozřejmě byly neopětované-šla jsem narovinu a sehala si jeho icq. Verše mě prostě napadaly samy od sebe - samozřejmě pokaždé smutné. Všechny své básničky jsem napsala mezi půlnocí a druhou hodinou. Jsem noční pták a v noci hodně přemýšlím, když nemohu usnout. Pak stačí jen obyčejná tužka a bloček

2.) Pamatuješ si první báseň? Jak na ni reagovalo okolí? Jak realita a jak virtuální svět?

Řeknu ti, že když jsem si přečetla tuto větu, nevzpomněla jsem si. (fakt, mám děravou pamět) Pak jsem ale projela seznam mých básniček (které na blogu nejsou až na poslední chronologicky) a poznala jsem ji. Ta úplně první se jmenovala >>Den za dnem<<. Je to právě o tom, jak jsem tenkrát neustále potkávala svého bývalého spolužáka(nutno podotknout, nebyl ze stejné třídy) a byla z toho zoufalá. Něco ze stydlivosti mi však stejně ještě zůstalo do teď a zřejmě se toho jen tak nezbavím.
Básničku jsem dala na liter.cz , kde mám všechno, co jsem kdy napsala. A ohlasy? Nabádaly mě poslat mu ji Jenže na liter, jsem ji dala asi půl roku potom, kdy už jsem věděla na čem jsem.
 Z okolí jsem ji dala tenkrát přečíst jen kamarádce a hnedka věděla o kom píšu - poradila mi, sehnat si na něj icq a promluvit si (podržela mě i přes to, že ho nesnášela)

3.) Myslíš, že se postupem času Tvůj styl psaní nějak mění/vyvíjí nebo zůstává pořád stejný?

Tím, že jsem měla v psaní dlouhou pauzu, si myslím, že mám pořád stejný styl. Ráda bych se ještě více rozvinula a zlepšila. Hlavně si chci ještě více rozšířit slovní zásobu abych mohla lépe vyjádřit jak to cítím. Poslední dva roky jsem četla jen Kinga, Tolkiena a Meyerovou, takže letos mám naplánované i jiné autory a žánry. Také čím dál raději čtu básně ostatních, ať už na jakékoliv téma, jen mám problém je občas okomentovat aby z toho nevyšlo jen, pěkné, krásné, a tak dále

2. ukázka:

Jsi

Jsi můj život
můj svět
Jsi moje múza
můj vzácný květ
Navěky lásko budu pět
Že milovat tě budu
dokud existovat bude svět

4.) Jaký ,,styl" básnění je ti nejbližší. Psala jsi o limeriku, ale já zahlédla spíš delší volné básně,

i když sama nemám takové znalosti, abych to mohla posoudit.

No to jsme si možná nerozumněly. O limeriku jsem psala, že mě zaujal článek o něm na snílcích(možná jsem to napsala trochu zmateně, to se mi stává.) Předtím jsem ani nevěděla, že něco takového existuje Jsem laik, neznám moc odborné názvy, ale nejraději mám básně, které se rýmují. Ať už stylem AABB, ABAB, nebo AABBC, nebo podobně. Zkoušela jsem číst i básně, které se nerýmují a musím říct, není to můj šálek kafe. Mám ráda pocitové i s příběhem. Občas napíšu volné básně, občas vázané, většinou jak mě to napadne. Nejlépe nad horkým voňavým čajem (Roiboss Capetown, Magic Aloe -navečer uklidňují)

5.) Co máš raději...
     

     a.) Povídky nebo básně?

Težká otázka, mám ráda oboje. Ale momentálně zvolím povídky. U povídek se jako kdyby více začtu. Někter básně mě ale tak zaujmou, že si je čtu i několikrát. Mám ráda dlouhé povídky i ty krátké. Musím však říct, že to u mě střídá dle nálady. Jednou radši čtu jen básně a podruhé mám chuť jen na povídky. Snad jsem to napsala srozumitelně.

      b.) Volné básně nebo vázané?

Také bych řekla dle nálady, ale poslední dobou vedou vázané, více mě lákají

      c.) Film nebo kniha?

Hej, tak to jsi mě připravila před obrovské dilema, fakt Abych to vysvětlila, jsem hodně filmová osoba, ale zároveň i knihomil. A vzájemně se to propojuje. Když přečtu knihu, hned se podívám jestli není zfilmovaná a naopak, když je film podle knihy, neodolám a musím si ji přečíst. S knihou jsem zatím byla spokojena vždy, ještě se mi nepodařilo narazit na špatnou knihu, která by mě nebavila (nepočítám sem některou povinnou četba), kdežto u filmů se mi to stalo už hodněkrát - zvláště u zfilmovaných knih (mrzí mě, že domrvili co mohly na většině Kingových děl, Eragonovi a stmívání 2,3) Pokud to vezmu obecně, je to remíza, miluju filmy stejně jako knihy(jelikož jsem nikdy nebyla v kolektivu oblíbená, byli to moji nejčastější společníci a začalo to filmy a až pak jsem se dala na čtení). Ale pokud to budu brát jestli kniha anebo její filmová verze, budu vždy volit knihu

6.) A když se vrátím k básním... Máš nějaký vzor?

Musím se přiznat, nemám. Skoro v každé zálibě, kterou dělám ráda, mám nějaký vzor. Ale v básních žádného. Než jsem sepsala své první, vůbec jsem je nečetla (ani jsem nevěděla kde). Jediné co jsem četla podobného, byly Slezké písně od Bezruče a Máj od Máchy. Teď ráda čtu básně na literárních serverech nebo blozích, každá má něco do sebe

7.) A poslední otázka, kterou jsem si nemohla odpustit. Dokázala by jsi mít blog bez svých básní?

Řeknu ti, že nedokázala. Můj blog je mé osobní místo (a vždy bylo, i když jsem byla neaktivní), kam jsem dávala vše, co jsem stvořila a básně přece nemohou chybět.

Jsou mou součástí, když si je čtu zpětně, připomenou mi co všechno jsem zažila, cítila a abych na to nezapomněla

Děkuji za rozhovor

3. ukázka:

  Nalezené štěstí

Mé tělo se chvěje jak v zimnici
Když tu sedíš vedle mě
Pak ucítím tvůj letmý dotek na své líci
A doufám že se zem pode mnou nepropadne

Mám hlavu v oblacích
Slova se mi pletou
Když má kůže touží po tvých dotecích
A rty po polibcích prahnou

Co ještě u Dragity?

Recenze knih:

http://dragg.blog.cz/rubrika/knihy
Básně:

http://dragg.blog.cz/rubrika/basnicky
Příběhy

http://dragg.blog.cz/rubrika/jesteri-kapitoly
                http://dragg.blog.cz/1101/naya-d-moaq
   Kresby:

http://dragg.blog.cz/rubrika/me-kresby

Zaujal Vás rozhovor? Pak mi také napište na e-mail Elfka.upirka@sezname.cz a pošlete mi nějaké své dílko na ukázku. Může to být povídání o oblíbeném žánru, můžete mě upozornit na některá svá dílka a já s Vámi napíšu rozhovor nebo Váš příspěvek zveřejním zde, na stránkách klubu. Teď se můžete těšit na další dva rozhovory. Příště se podíváme na Drak Angel.