Aurora - Konec čtvrtého kola

Zdravím Snílky! Jakožto dospělý zástupce správců, který byl zrovna po ruce (rozumněj on-line v příhodnou dobu), byla jsem vybrána jako dosti kompetentní pro tento úkol =)

Do duelu kreslícího dorazili oba obrázky, i když jeden až od náhradníka. Což ale nemění nic na tom, že je duel a že na konci článku můžete hlasovat =)

K jednomu obrázku byla dodána i básnička, nemůžu dát odkaz, protože by to tak nějak podkopalo anonymitu soutěže, takže tak.

1) soutěžní příspěvek (ten s básničkou)

Ten sen přicházel,

každý lichý pátek:

podvědomí zavelel,

když utichl šum zátek

a skončil večírek

dlouhý, na oslavu týdne konce

a já už ukryt do dvou dek

vyčkával půlnoci zvonce...

Začíná v poušti,

kde skrytý v houští,

draka si pouští

Äros (éros to šti).

"Večer hezký,

třesky plesky,"

blekotá si pro sebe,

a když kouknu na nebe,

slunce žhne;

"Večer, kde?"

já na to řeknu.

I pocítím že měknu,

rozpadá se horizont,

letím - v dáli - lesklý iont

a kraj roste,

ukrojený však,

posypaný koláč -

všude mák!!

Vzhůru do žaludku temnoty,

hudba skřípá bez noty,

hledám sebe, nemám nic

a náhle ozve se to: PIC!

Vyskočím, vylekán,

dekám svým sbohem dám,

neb škeble na přímořském molu,

kankán bujarý pospolu

začínají tančit -

nejde se mračit!

V zápětí - cítím se jak hadr na podlahu,

utírám a leštím,

ku všeobecnému blbů blahu...

Neuniknu kleštím!

Zase jinam zmítán

vlnami moře snění,

múzami-prostitutkami líbán,

a to moře žluté? Pění...

Vidím před sebou strouhu,

luhuji se v louhu,

jak pytlík čaje -

angličan mě saje!

Pět hodin, jistojistě,

chtěl bych být

pit na jiném místě,

než na tomhle dýchánku...

Zachránil mě! Chán"Kchu"

utíká se mnou v laloku

k dalšímu, barevnému potoku;

já kouknu po něm (po oku)

a on po mě -

celkem rovně.

Propustka skrz pláň,

nastavuji dlaň -

hrst lentilek,

žádný strach, žádný lek,

třepetavý motýlek

odlétá; po mé úplatě...

Tělo téměř nehnutě

mění umístění kamsi,

žádná lentilka - prázdné kapsy!

Zase jinam unesen,

pokračuje živý sen...

Roste tu dub,

místo větví nohy se košatí,

jakýsi kloub křup

jan tancují prstové plešatí.

A dál, rampouchy,

zmrzlinářská čepice,

slzící sopouchy,

prastaré jepice...

Myšlenky nenormální jistě,

však už jsem na jiném místě.

A ultralenivý mrož

fialové barvy,

pohladil svoji brož,

kde hráli v kostky larvy.

Bachratec motaje se k louži,

knír dlouhý po zemi se plouží,

zbortil při tom vázu (dynastie Ming);

v oáze nachází se energetický drink.

A tak zvířeti, hltaje z toho zřídla,

narostla; nachově fialová křídla.

"Je můj, je můj a nesněný,

ten kraj jejž obletují mroži,

nad vodami a kameny..."

hlesl básník - Seifert - naposled,

než zavalil ho těch vlasteneckých savců slet.

Opodál kyselil se citronu plátek,

v ten pátek,

snů

a bláznů svátek...

No a já

a sen?

Už jsem

(možná) probuzen. :)

´

2) soutěžní příspěvek (ten bez básničky)

"Nakreslila jsem kouzelnou vílu, která mi noc co noc plní v mých snech má nejtajnější přání. Mám problém s pozadím, tak to podle toho vypadá. Měla být kolem ní kouzelná mlha a magická aura. Malováno celé akvarelovými barvami - někde rozmázlé, jinde nechané jako tužka.

Obrázek je vyfocený."

Sama nevím, jak a jestli vůbec budu hlasovat, ale můžu myslím říct, že se mi líbí oba příspěvky =)

(Sussanah)

***

Aurora je každý týden nová, takže pokud se jí chcete účastnit, sledujte rubriku vždy v neděli ve 20:00 ;) Chvilku před tím končí možnost hlasovat pro práce z předešlého týdne, tak nezapomeňte dát hlas tomu, kdo podle vás lépe vystihnul zadání.