Rozhovor se spisovatelkou Dark Angel - Slash

Dnes mi na otázky odpovídala Dark Angel z blogu http://nostalgia.blog.cz/  

Rozhovor jsme věnovali Slashi, kteří píše naprosto bravurně viz. ukázka pod rozhovorem. Upozorňuji jen, že dodatek (+18) tam není pro nic za nic. Pokuste se na tento věk alespoň tvářit stejně jako já.

1.) Nejsložitější otázkou začneme. XD To jen pro ty, kteří zatím nevědí, co slash vůbec je. Co bys odpověděla, kdyby se tě na to zeptal naprosto neznámý člověk?

Pokud bych měla slash popsat tak, jak se má, vzala bych to odborně :-) Slash je literární žánr nejčastěji užívaný v povídkách a fanfiction. Jedná se zejména o literární (ale i grafickou) tvorbu s homosexuální tematikou, přičemž slash označuje pár mužského pohlaví a femslash pár ženského pohlaví. Anglické slovo "slash" znamená v překladu (mimo jiné) lomítko - a právě lomítky se v úvodech k povídkám označuje, že dvě postavy mají k sobě vztah (např. Sirius Black/Remus Lupin).

---

2.) Ve varování uvádíš, že by každému, kdo Tvé stránky navštěvuje mělo být +18. Byla jsi už dospělá, když jsi začala psát slash?

Popravdě řečeno, nebyla. Když jsem poprvé četla slash, bylo mi asi patnáct. A psát jsem jej začala jen o pár měsíců později, takže stále ještě daleko pod hranicí plnoletosti. Ovšem to je přece rizikem každého jednotlivce, jestli chce na stránky vhodné až od osmnácti vstoupit již dřív - pak totiž dotyčný nemůže říct, že nebyl včas varován a chyba není na straně autora. Na druhou stranu autor blogu nebo webu musí před erotickým obsahem svých stránek pochopitelně varovat, jelikož jinak se vystavuje značným rizikům, obzvlášť, pokud se jeho stránky dostanou do povědomí většího počtu čtenářů.

3.) Když jsem bloudila ve tvém archivu, narazila jsem v úplně prvním článku na zmínku, že už jsi jeden blog měla. Už tenkrát jsi psala slash? Teď následuje hloupá otázka - Jak tě vůbec napadlo nebo co tě inspirovalo k tomu, začít si takhle s postavami ,,hrát"?

První blog jsem zakládala asi před čtyřmi lety. To ještě neměl blog každý a mít ho bylo něco mimořádného. Zpočátku jsem se věnovala zejména básnické tvorbě a heterosexuálním povídkám, ale během poměrně krátké doby (čímž myslím měsíce) jsem přešla ke slashi. První slashovou povídkou, kterou jsem napsala byl Motýlův křik, povídka na pokračování. Text vznikal v průběhu přibližně dvou let, ale první kapitoly byly zveřejněny ještě na mém starém blogu. Ten je dnes již dávno zrušený a všechna tvorba z něj je přesunutá na mých současných stránkách, které fungují od ledna 2009. Motýlův křik je teď ovšem ze stránek pryč, protože jsem se rozhodla povídku přepracovat (přece jen jsem dneska už trochu jinde a doufám, že textu zvládnu pomoci k lepší úrovni). Inspirací k "hraní" s postavami mi byla autorka, která už v té době jako jedna z prvních u nás slash psala. Ale to tak trochu souvisí s další otázkou.

4.) I když takhle si ,,hraje" spoustu lidí. Byl mezi nimi nějaký Tvůj první vzor?

Ta, která mě přivedla ke slashi byla autorka, která si říká Blanch. Myslím, že nejsem jediná, kterou do světa slashe uvedla právě ona a pochybuji, že ve slashové komunitě u nás se najde někdo, kdo by ji neznal a alespoň jednou nečetl. Ona byla takovou "průkopnicí", jednou z prvních, kdo slash psali. Vzorem mi sice přímo nebyla, protože každá píšeme úplně jinak a na spoustu věcí máme jiný pohled, ale byla tou, která mě k tomuto žánru přivedla a představila mi jej.

5.) Na druhou stranu tu existuje i jakýsi ,,slash pro náctileté" jako preslash. Pokud se nepletu je v něm pouze náznak slashe, ale nakonec k ničemu nedojde. Byl tohle i Tvůj začátek?

Nevím, jestli bohužel nebo bohudík, ale já začínala s psaním právě Motýlovým křikem, který za preslash rozhodně není možné považovat. Jedná se o povídku s tematikou Harryho Pottera, v níž se během dlouhých let od studií až po zralý věk rozvíjí vztah Severuse Snapea a Rema Lupina. A rozhodně nekončí jen u vodění za ručičky :-)

6.) Neznám moc spisovatelů, kteří by dokázali jednoznačně odpovědět na následující dotaz a přesto se zeptám - Jaký je Tvůj nejoblíbenější pár? A samozřejmě i proč.

U mě je to velice jednoduché. Nejoblíbenější pár mám jasný, jsou to Severus Snape a Remus Lupin. Jejich osudy se také zabývá většina mých povídek. A proč právě oni dva? Proto, že je tak nesnadné je dát dohromady, proto, že jsou tak odlišní, že vedle sebe jen těžko mohou být a zůstat šťastní. Potrpím si na tragiku a v tomto duchu se také nesou téměř všechny konce mých příběhů. A mimo to jsou
tihle dva mimořádní kouzelníci mými oblíbenci proto, že mě okouzlují. Remus svým nešťastným osudem a láskou ke všem bližním a Severus svou tajemnou nedostupností.

7.) Často narážím na povídky ze světa Harryho Pottera. Však je také sama píšu. Ale málokdy narazím například na slash o Doktoru Houseovi nebo na tématiku Červeného trpaslíka. Prozradila bys nám, co bylo první a jako vždy i proč?

Harry Potter. Vždy a všude u mě vládla posedlost kouzelnickým světem z díla JKR. Doktor House a Červený trpaslík tvoří jen minimální část mé tvorby, ale světem Harryho Pottera žiji. Ráda se vracím jak ke knihám, tak i k filmům a každá novinka ohledně tohohle fenoménu mě naprosto uchvátí. Líbí se mi, že než kouzelnické společenství ohrozil Voldemort, musel ten svět být blízko ráji. Jen si vezmi, kdo z nás by nechtěl žít ve světě, kde se tvůj svetr sám na přání uplete, nádobí se samo umyje, stačí mávnout hůlkou a všechno je spravené, hotové, na svém místě... Sovy nosí poštu až domů na stůl. Na cestování máš Letax. A navíc chodíš sedm let do nádherné školy, kde je možné téměř cokoli. Tohle všechno se mi líbí - a prostřednictvím svých povídek to můžu i prožít.

8.) Kdybys bývala mohla něco na svém psaní, blogu nebo ostatních věcech, jež se týkají internetové tvorby, změnit... - Ať už teď nebo dříve, co?

Hlavně bych bývala začala s psaním dřív :-) A kdybych mohla změnit ještě něco, tak bych ráda navýšila své znalosti počítačové grafiky. Na psaní bych potřebovala změnit akorát jedno - přimět svoji múzu, aby nebyla tak přelétavá a pokud možno zůstala stále sedět co nejblíže u mě.

9.) Kdybys měla ztratit jednu z nabízených věcí, která by to byla?

       a.) Severus Snape nebo doktor House?

Doktor House. Jistojistě, i když je mi to líto. Severus je největší vášeň, jakou jsem kdy měla a bez něj už by to nikdy nebylo ono. Nesmírně obdivuji jeho charisma, intelekt a především šarm, který je u něj neopakovatelný. Nedokážu si představit, že bych o něm už nikdy nemohla napsat - přece jen je postavou, které se ve své tvorbě věnuji nejvíc.

      b.) Povídky nebo básně?

Básně. Dnes už se veršování skoro nevěnuji, jen zcela výjimečně ze mě vypadne nějaký ten rým. Zato povídky jsou můj život. Snažím se jim pokud možno věnovat alespoň chvíli každý den, i když ne vždy se mi to daří.

        c.) Internet nebo kniha?

Tak tohle je opravdu těžké. Tady nedokážu jasně rozhodnout. Nejspíš bych ale lépe přežila bez internetu. Knihy pro mě mají mimořádný význam jako hmotné zdroje informací, zábavy, vědy... Ráda se k nim vracím a ráda je i kupuji a sbírám. Voní mi, líbí se mi, když je kniha velká a těžká, hezky vázaná. Internet je naproti tomu bez jakékoli hmatatelné reálnosti. Ale i tak je pro mě místem, kde můžu potkávat lidi zaměřené na stejné koníčky, jako mám já. Zejména autorky slashe (a nejen slashe), mezi kterými jsem již našla i několik opravdu výjimečných osobností (nebudu jmenovat, abych náhodou na někoho nezapomněla :-)). Navíc nebýt internetu, nebylo by kde se dělit o mou tvorbu a získávat motivaci ke zlepšování a dalšímu psaní. Pochybuji, že bych ještě psala, kdybych své texty měla skladovat v šuplíku a nikdy je nikomu neukázat. Nejspíš jsou pro mě internet i knihy stejně důležité.

10.) Desátá a poslední otázka. Slash je podle mě téma samo pro sebe, ale spoustu lidí ho má rádo. Kdybys měla těm zbývajícím něco říct, co by to bylo?

Pro ty, kteří mají slash rádi není co vzkazovat, protože si dobře uvědomují, jak krásný a vzrušující žánr to umí být. A pro ty, kteří slash rádi nemají... Těm bych řekla jen to, že je to jejich názor a určitě jim jej nebudu vyvracet. Ale mrzelo by mě, kdyby takové názory vznikly na základě homofobních postojů, které i v dnešní informované společnosti stále ještě mnoho lidí má.

O prázdninách (+18 )- Povídka od Dark angel

Kdysi mi říkali Náměsíčník. Jo, to byly časy slávy a štěstí. Vzpomínám si, jak jsem si před léty stěžoval, že nedělám nic jiného, než že žehlím průsery za své drahé kamarády. Někdy mě stáli až moc, ale já to obětoval rád. Nikdy před nimi třemi jsem nepoznal lidi, kteří by pro mě znamenali tolik a pro které bych i já byl nepostradatelný (a nejen proto že jsem byl prefektem a mohl jsem je krýt).

Peter potřeboval nás všechny, abychom mu pomáhali. Snad možná proto mu později tolik zavoněl falešný pocit moci. James měl rád, když za ním stáli lidé, kteří s ním souhlasili. Možná to zní divně, ale bylo to přesně tak. Byl ve své podstatě pohodovým klukem, ale tou frajeřinou, kterou předváděl celému okolí jen kryl svou skutečnou citlivou povahu. A Sirius... Musím se usmát při každé vzpomínce na něho...

Jednou večer, koncem šestého ročníku, to nám bylo všem čerstvě kolem sedmnácti, jsem zalezl do postele s domácím úkolem z lektvarů. Bylo to neobyčejně nezáživné, ačkoli by mi tento názor nikdo z mých přátel nevěřil. Byl jsem pověstný svým zápalem pro studium a i když na tom něco bylo, tahle esej mě nezaujala ani trochu. Rád jsem se dozvídal nové věci, ale v tomhle nic nového nebylo.

Škrábal jsem brkem po pergamenu složeném na učebnici Péče o kouzelné tvory a co chvíli jsem okusoval špičku toho nejobyčejnějšího brku, který se dal sehnat v Prasinkách a který jsem si jako jediný tenkrát mohl dovolit.

Kroutil jsem smyčky pečlivých písmen, ale úkol stejně nevypadal tak, jak jsem si představoval ani vzhledem, díky několika škrtancům z nepozornosti, ani obsahem, jelikož jsem na práci v nejmenším nemyslel. Můj mozek byl zcela vyčerpán myšlenkami na věci krásné, příjemné, a možná právě proto zakázané...

Jak jsem se tak vznášel ve svých vlastních světech, málem jsem utrpěl zástavu srdce, když se rozletěly dveře a do místnosti vtrhnul Sirius. Vmžiku byl u mě, skočil mi na postel, rozvalil se u protějšího čela, než jsem seděl já a natáhl mi dlouhé nohy přímo pod nos.

"Všichni už odjeli, Reme. Zůstali jsme tu na prázdniny jen my dva," začal a mně se sevřelo srdce.

"Jak to, že jsi nejel na prázdniny s Jamesem?" Obvykle tomu tak vždycky bývalo, chtěl jsem dodat, ale raději jsem si to nechal pro sebe. To jen já jsem neměl peníze na to, abych jezdil každé prázdniny domů.

Znovu, tak jako tisíckrát dříve, jsem si uvědomil svůj otrhaný hábit, špatně ostříhané vlasy a zjizvenou tvář naproti Siriusově dokonale padnoucímu oděvu, dlouhým vlnitým kadeřím a hladké pleti s rašícím strništěm.

"James jede s rodiči na dovolenou. Nemohl jsem jet s nimi a na Grimmauldovo náměstí by mě nikdo nedostal," mrkl na mě spiklenecky. Ale ovšem, věděl jsem, jak moc nenávidí svoji rodinu a jak oni nenávidí jeho.

"Tak co podnikneme?" ozval se znovu Sirius, když už bylo ticho příliš dlouhé.

Rychle jsem odtrhl oči od jeho tváře a pokrčil rameny: "Co já vím? Můžeme jít v noci do Prasinek. James tady nechal plášť. Nebo do Věže."

Sirius se znuděně zamračil, složil ruce za hlavou a zadíval se na strop: "To všechno jsme už dělali stokrát. Chci něco nového, Reme! Ten stereotyp už mě unavuje..."

Zadíval jsem se do podlahy. Zamrzelo mě, že si myslí, že je se mnou nuda: "Tak řekni, co bys chtěl dělat."

Sirius se začal v myšlenkách propadat mimo tento svět: "Chci dělat něco zakázaného, něco, co nedělá každý..." Na vteřinu na mě mrkl, myslel, že ho nevidím. Pak pokračoval: "Řekl bych, že zatím ti neřeknu co... Ještě to pořádně nevím. Začneme tím, že se opijeme." Nahlas se zasmál, vyskočil z mé postele, popadl mě za ruku a táhl mě ven. Popadl jsem neviditelný plášť a nechal se jím táhnout pryč z pokoje, přes společenskou místnost a ven na chodbu.

***

Sirius mě vedl do Komnaty nejvyšší potřeby. Věděl, co chce, a tak dveře otevřel on. Vstoupil první, a já ho následoval.

Vydechl jsem úžasem. Tohle bylo, jako kdyby mi dal dar k narozeninám. Místnost byla příjemně prostorná, ale ne moc velká, ani malá. Tak akorát, aby se sem vešly dvě obrovské postele potažené v nebelvírských barvách, na zem hromada polštářů a kolem každé postele několik stolků s vybraným pitím všeho druhu.

"Co tomu říkáš?" zeptal se Sirius a okamžitě se rozvalil na jednu z postelí. Za záda si načechral hromádku polštářů a spokojeně po mně pokukoval.

Chvíli jsem hledal slova. Díval jsem se na něj, jak si tam pohodlně leží, prohlíží rozličné lahve a karafy, cinká sklenicemi a náhle jsem zatoužil přiblížit se k němu a dotknout se ho. Byl tak okouzlující! Štíhlé tělo, svalnaté ruce, dlouhé vlasy a oči, které by uhranuly i samotné bohy.

Místo toho všeho jsem popadl několik polštářů z podlahy a praštil sebou na druhou postel: "Je to báječné, Siriusi!"

Posadil jsem se a naklonil se k jednomu ze stolků. Vedle obyčejného máslového ležáku tu stály prvotřídní brandy, vodky a dokonce několik lahví ohnivé whiskey.

Sirius nalil do dvou sklenic něco z láhve, kterou jsem neviděl a jednu sklenici mi vzduchem poslal. Pozvedl svoji a já v odpověď pokynul hlavou a usmál se.

"Na naše soukromé party, Remusi." To řekl a naráz do sebe hodil čirou tekutinu. Udělal jsem totéž a vmžiku mi připadalo, že se mi útroby prožerou z těla ven.

"Co-to-je?" zasýpal jsem se slzami v očích.

Sirius se rozesmál a neodpověděl zcela jasně. Řekl jen: "Uvidíme..."

***

Z dalších dlouhých hodin si pamatuji jen velmi, velmi málo. Jsou to barevné, rozmazané záblesky, hlasitá hudba, létající polštáře, hromady vysypaného peří na zemi, v postelích i ve vlasech, rozesmátý Sirius a spousta drahého pití.

***

Když jsem procitl, nemohl jsem věřit vlastním očím. Ležel jsem na jedné z postelí (čert ví, která z těch dvou to byla), příšerně mě bolela hlava, na obličeji jsem měl hromadu peří a chtělo se mi kýchnout.

Kýchl jsem a peří se rozletělo na všechny strany. Pak mi došlo, proč se nemohu ani hnout. Byl jsem úplně nahý a na mém nahém těle ležel stejně nahý Sirius.

Jeho bílá kůže zářila dopadajícím světlem (Kde se tu vzalo? Ještě včera místnost neměla okna!), jeden paprsek mu přetínal záda přesně uprostřed a jemné chmýří vedoucí dolů po Siriusově páteři zářilo jako cestička sypaná z diamantů. Černé vlasy mu splývaly částečně přes obličej. Viděl jsem jen nádhernou linku lehce se usmívajících úst. Jeho pravá ruka lehce spočívala na mých prsou a levá mě tlačila do zad, jak ji měl pode mnou složenou.

Zatočila se mi hlava (alkoholem a náhlým vzrušením). Zadoufal jsem, že můj spolunocležník si nevšimne penisu, náhle tvrdě tlačícího na jeho stehno, pohodlně uložené mezi mýma nohama. Ten mizera mi slintal na hrudník a spokojeně se zavrtěl, jak se ve spánku pohodlněji ukládal.

Ztěží jsem se nadechoval a opět vypouštěl vzduch z plic. Nechtěl jsem, aby se cokoli změnilo. Byl tak nádherný. Dlouhé černé vlasy plné bílých pírek, bílé tělo, vystouplé lopatky a oblý zadek.

Odkudsi zvenčí se dovnitř prodraly další sluneční paprsky. Jistěže, nebyly skutečné. Tahle komnata neměla okna. Ale teď tu byla a jasný sluneční paprsek rozzářil zlatým světlem jemné a neskutečně dokonalé rysy Siriusovy tváře.

Díval jsem se, jak záře putuje přes jeho obličej a snažil jsem se pochopit, co se to v noci vlastně dělo. Netušil jsem, kolik je hodin. A bylo to vcelku jedno - nikdo nás nebude postrádat - jsou přece prázdniny. Ale i tak... Jak jsme se dostali do téhle situace a jak to, že nevím, co se dělo? Jen pár záblesků se mi míhá před očima, nic víc.

***

Byl jsem zmatený a slunce zatím doputovalo přes Siriusův obličej až k očním víčkům. Jakmile na ně dopadla záře, černovlasý nebelvír zamrkal, zívl a protáhl se. Nevěděl jsem, jestli raději honem zavřít oči nebo jestli raději říci obvyklé "dobré ráno" a tvářit se, že se nic neděje. Místo toho všeho jsem jen dál zíral na jeho dokonalé tělo.

Podíval se na mě. Usmál se. Naprosto bezstarostně. Měl bych ho praštit, napadlo mě v tu chvíli. Jeho nikdy nic netrápí. Položil mi dlaň na hrudník a na hřbet ruky si položil bradu jako nějaká koketa. Zadíval se na mě hladově a zavrněl: "Dobré, Reme." Nepřestával se usmívat, parchant jeden. "Do-dobrý, Siriusi," zívl jsem okázale, aby to snad nevypadalo, že jsem nervózní.

Díval se na mě. Neotočil se ani o milimetr. Znervóznilo mě to ještě víc. Co jako čeká, že řeknu? Nebo udělám? "Nechceš mi něco vysvětlit?" zeptal jsem se a snažil se, aby to znělo výhrůžně.

Znělo to ztraceně. Měl bych si nafackovat.

Sirius se usmál a odvalil se ze mě stranou. Jediné, co teď čnělo do výšky byla má erekce. Marně jsem se pokusil to rychle zakrýt. Sirius se pobaveně zašklebil.

"To spíš ty bys tady měl vysvětlovat."

Posadil jsem se, přehodil přes sebe deku a podíval se na něj. Ležel rozvalený na zádech, ruce jako vždy pod hlavou a víčka měl zavřená. Ani trochu se nesnažil zakrýt své nahé tělo. Merline, jak byl nádherný. Nedokázal jsem se odvrátit, i když snaha byla velká. Klouzal jsem očima přes jeho hrudník, břicho, kolem pupíku až dolů k penisu. I on byl vzrušený, a tak nádherně pevný, dlouhý a silný. Šílel jsem už jen z toho pohledu. Jak proboha může chtít, abych se s ním jen tak bavil, když mi tohle dělá?!

A navíc se nesnažil slabošsky zakrývat tak, jako já. "Siriusi, já si z té noci skoro nic nepamatuji! Jak bych mohl něco vysvětlovat, když nevím, co se stalo!"

Otevřel oči a zamrkal: "Tak ty nevíš..." a rozesmál se na celé kolo: "No to je nádhera!"

Styděl jsem se. Co je na tom nádherného?

A Sirius pokračoval: "Víš, Reme, tys ještě nikdy nezkusil drogy, že ne?"

"Drogy, Siriusi?" zděsil jsem se.

"Ano, Reme, drogy. To, co bylo v tom pití byly drogy. Víš, kouzelníci nejsou tak nevědomí jako mudlové, aby si museli drogy píchat do žil nebo je šňupat. Tohle byl jeden z nejsilnějších omamujících prostředků v kouzelnickém světě. Díky téhle komnatě jsme ho zkusili spolu. Ale tobě jsem nejspíš dal víc, než aby sis včerejšek pamatoval."

"Siriusi, ty bereš drogy?" ptal jsem se zděšeně, aniž bych si uvědomoval, že jsem je vlastně bral taky.

"Ne, Reme, neberu. Tedy, ne pravidelně. Do včerejška jsem je vyzkoušel jen asi třikrát v životě. Ale tohle..." ukázal na malou lahvičku čiré tekutiny na jednom ze stolků: "Tohle jsem ještě nezkusil."

Pak mi vysvětlil, že to, čeho jsme si minulý večer hojně užívali, je droga vyvolávající extatický stav, uvolňující mysl a bořící zábrany. "Takže jsi mi včera ukázal, po čem skutečně toužíš," usmál se Sirius, odhodil z mého tvrdého penisu deku a něžně jej pohladil rukou: "Byl jsi k nezastavení," ohodnotil pak zasněně.

"Siriusi, já..." vykoktával jsem ze sebe: "Já tohle nikdy... běžně... obvykle..." Neměl jsem ponětí, co bych měl říct nebo udělat. První, co mě napadlo bylo ucuknout jeho ruce. Ovšem to pokušení cítit jeho dlaň...

... prostě jsem neuhnul.

"Jo, neděláš. To si umím představit. Ale myslíš na to. Každou vteřinu svého života na to myslíš." Hladil Remův penis, svíral ho v dlani. Chvíli pevně a pak zas lehounce: "Myslíš na to, jak se mě dotýkáš, jak hladíš moje tělo, jak mě lížeš a něžně saješ až k samotnému vrcholu."

Zachvěl jsem se a Sirius pevněji stiskl. Můj penis pulzoval touhou jako nikdy dřív. Cítil jsem, jak mě opouští sebeovládání - v tuhle chvíli už nebyly drogy potřeba. Pohnul jsem boky proti Siriusově ruce. A pak znovu a znovu...

"V každé své myšlence toužíš cítit mě uvnitř sebe a každou noc se ti zdává, že je tvůj penis sevřený uvnitř mě. Vím o tom, Reme, vím po čem toužíš a chci ti to dát."

***

V následující vteřině jsem vydechl úžasem. Sirius se bez sebemenšího náznaku studu zvedl na všechny čtyři a nastavil se mi tak, abych do něj mohl okamžitě proniknout. Zatočila se mi hlava, až mě napadlo, že omdlím. Sirius, ten nádherný Sirius, idol většiny dívek ve škole, ten, který by mohl mít kohokoli na celém světě... Tahle ztělesněná dokonalost se mi tady nabízí, ponižuje se přede mnou, vlkodlakem, jako bych se mu snad mohl rovnat.

Zaplašil jsem tu protivnou myšlenku. Kdyby po mně netoužil stejně, jako já po něm, nikdy by to neudělal. Na světě nebylo většího paličáka, než mladý Black.

A tak jsem se k němu přiblížil. Opatrně, zvolna, jako by to bylo poprvé, i když jsem okamžitě z jeho uvolněné pozice poznal, že díky minulé noci to poprvé nebude. Přiložil jsem špičku svého penisu k jeho otvoru a trochu přitlačil. Jen trochu. Zasténal, což vyvolalo úsměv na mé tváři. Zdálo se, že se mu to líbí.

Uvolnil jsem tlak a položil dlaně na jeho boky. Znovu jsem přitlačil a když se z jeho úst vydral tichý vzdech, opět jsem se odtáhl. Sjel jsem dlaní dopředu, k jeho penisu a stiskl jej. V tu chvíli mi hlavou proletěla myšlenka, jak moc chci i já cítit jeho uvnitř sebe.

Zavřel jsem oči a naplno do něj pronikl. Zároveň jsem stiskl jeho penis u kořene a sjel rukou až k jeho špičce. A zase zpátky. V rytmu svých přírazů jsem přejížděl po jeho napjaté chloubě.

"Ach, Reme! Ano!" sténal přesně tak, jak jsem si to představoval celá léta. "Ještě!" povzbuzoval mě hlasitě.

Opájel jsem se jeho hlasem, vzdechy, tím jak mi vycházel vstříc, jak se pod mýma rukama třásl. Pak jsem si uvědomil, že do jeho hlasitého sténání a výkřiků i já sám hlasitě vzdychám. Líbilo se mi, jak jsme hluční. Líbilo se mi to tak moc, že jsem začal definitivně ztrácet smysly.

"Siriusi, křič!" přikázal jsem, chytil jej volnou rukou pevněji a možná trochu drsně do něj vrážel. Stále rychleji.

A on poslechl.

Křičel tak hlasitě, že nebýt to v Komnatě nejvyšší potřeby, slyšel by nás celý hrad. Křičel takové věci, že bych se červenal nebýt zrovna celou svojí délkou ponořený uvnitř jeho těla. Křičel a já se opájel tím zvukem. Bral jsem si ho s celou vášní za léta nastřádanou.

A pak jsem naposledy pevně stiskl jeho penis, přirazil do něj jak nejhlouběji se dalo a s hlubokým uvolňujícím stenem jsem se do něj udělal. Ve stejnou chvíli jsem ucítil, jak mi dlaň zalilo jeho horké sperma. Roztřásl se a pomalu klesl na postel. Klesl jsem s ním. Stále jsem zůstával uvnitř něho, hladil jsem teď jeho záda a zahrnoval je polibky.

"Miluju tě, Siriusi. Možná se to pro nás dva nehodí, ale je to tak." Musel jsem to říct. Cítil jsem to tak už příliš dlouho, než abych ta slova mohl dál dusit v sobě. Ne po tom, co se právě stalo.

Chtěl se zvednout, a tak jsem z něj lehce vyklouzl a odsunul se trochu stranou. Otočil se a přitáhl mě k sobě. Chytil moji hlavu do dlaní a donutil mě tak, abych se mu zpříma podíval do očí. Cítil jsem, že i přes všechnu tu blízkost se trochu červenám. "Reme, jestli se to nehodí, tak ať mi celý svět vleze na záda. Tohle všechno by stálo i za tisíc prokletí."

Usmál se na mě a přiblížil své rty k mým. To byla novinka. Ne ta živočišná vášeň, ale naprosto něžná záležitost.

Budeme to umět?

Když se jeho jazyk dotkl poprvé mého, pochopil jsem, že ano. Budeme to umět, protože tohle je to, po čem jsme oba toužili...

Volné pokračování u Dark angel - tentokrát bez věkového omezení: Canis Major

Zaujal Vás rozhovor? Pak mi také napište na e-mail Elfka.upirka@sezname.cz a pošlete mi nějaké své dílko na ukázku. Může to být povídání o oblíbeném žánru, můžete mě upozornit na některá svá dílka a já s Vámi napíšu rozhovor nebo Váš příspěvek zveřejním zde, na stránkách klubu. Teď se můžete těšit na další rozhovor. Vyzpovídám Mil.