Rozhovor s básnířkou Mil

Dnes tu pro vás mám rozhovor s výbornou básnířkou Mil z blogu http://mil01.blog.cz/

---

1. Ukázka z díla

Ty jsi

Ty jsi mé modré nebe,
já chtěla stát vedle tebe.
Ty jsi louka plná sluníčka,
Ty jsi sen, co krade se pod víčka.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší.

Ty jsi mi kus srdce vzal,
vůbec ses mě nezeptal.
Ty jsi letní vánek,
Ty jsi můj neklidný spánek.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší.

Ty jsi můj velký stesk,
co sebou si musím nést.
Ty jsi má kniha milovaná,
Ty jsi písnička obehraná.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší.

Ty jsi můj den i noc,
chtěla bych tě opravdu moc.
Ty jsi můj skřivánek na niti,
Ty jsi sluce, co všechno rozsvítí.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší.

Ty jsi mi vzal můj klid,
já chtěla bych ho zpátky mít.
Ty jsi vzduch, co dýchám,
Ty jsi ten, o kom jen slýchám.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší.

Ty jsi má vráska uprostřed čela,
já tady mít bych tě chtěla.
Ty jsi propast veliká,
Ty jsi  čas, co mi utíká.

Ty jsi má bolest na duši,
stěžovat si se však nesluší…

1.) Na Tvém blogu jsem jako první objevila básničku s datumem 30. června 2010.
     Smím vědět, jak dlouho ležela ve tvém šuplíku?

     Nebo jsi začala skládat teprve minulý rok?

Ano, máš pravdu. Začala jsem skládat teprve minulý rok. A musím tě opravit, protože já svá první dílka rozhodně nepovažuji za básničky, natož básně nebo poezii. Jsou to spíš takové říkanky pro pobavení. Já nikdy na básničky nebyla. Až jednou mi má kamarádka napsala dopis, byl celý rýmovaný a tak veselý, že mi to nedalo. Chtěla jsem jí odpovědět ve stejném duchu a najednou se to v mé hlavě líhlo jako houby po dešti.


2.) A jak probíhá Tvé psaní? Někdo rád kávu, jiný by se neobešel bez hudby. Co ty?

Já zastávám názor, že nejdřív musím vědět, co chci psát. Musím mít myšlenku v hlavě, musím vědět, co chci vyjádřit. Například když píšu na téma týdne, musím si dané téma promyslet a pak už stačí si někam zalézt a mít klid, to je pro mě nejdůležitější. A hudba dokáže hodně pomoci, to je jisté.
Jindy, a to mám teď takové období mě tíží mé srdce tak, že si ho prostě vyliju na papír.

3.)Co tě na psaní baví víc? Poezie nebo próza?

Na tuhle otázku se věru těžce odpovídá.
Básničky jsou většinou takové rychlé, až krátké věci, které zrcadlí mé myšlenky, co se mi právě honí v hlavě.
Próza oproti tomu se u mě rovná román čili příběh, který začnu se svými hrdiny prožívat se vším všudy. Je to stejné jako u čtení, najednou mě to tak vtáhne, že chci vědět, co bude dál, jak to bude, a že to mnohdy vzniká takříkajíc za pochodu. Jindy si postavy začnou dělat a říkat sami co chtějí. Je to zkrátka proces, sice poněkud zdlouhavý, ale mě nevýslovně baví.

4.) Existuje spoustu básníků a myslím, že každý v nás by našel alespoň jednoho,

      kterého by si oblíbil. Máš ty nějaký vzor nebo jen oblíbence?

Mám, klasiku, Máchův Máj. Ač já osobně mám problémy se zpěvem a rytmus mi příliš neříká, tak tady ho slyším i já. A musím říct, že je to něco dokonalého. Pak také Jaroslav Seifert. Miluji jeho poezii. Tak to jsou spíš mí oblíbenci, já moc velké vzory nemám, vlastně v ničem.

5.) V předchozí otázce jsem myslela na básníky bez anonymity. Co v našem virtuálním světě?
     Nějaký vzor?

Moc se mi líbí poezie od Moon:
http://moon-lustre.blog.cz/
Sice toho nepíše moc, ale co napíše, je podle mě úžasné a myslím si, že tahle mladá slečna má obrovský talent.

6.) Už jsem si zvykla dávat do rozhovorů tuhle zákeřnost... Kdybys měla ztratit jednu z nabízených věcí, která by to byla?

      a.) Poezie nebo próza
Tak na tohle se opravdu nedá odpovědět. Kdyby mě chtěl někdo vzít psaní, tak ať mi raději sebere tužku i papír a pro jistotu uřízne i hlavu. Jinak to nevidím. Tím chci zcela neinteligetně říci, že raději obojí když si musím vybrat.

      b.)Volné básně nebo vázané?
Já píšu tak nějak pocitově. Nikdy ne že bych si to předem zadala, takže bohužel. No asi spíš ty vázané, těch asi moc nemám...

      c.)Blog nebo vlastní kniha?
Tak tyhle otázky jsou dosti zákeřné, máš pravdu. Vem si to všechno a do týdne jsem mrtvá steskem. :-)

7.) Spoustu básníků si prošlo takovým zvláštním obdobím, kdy se mu zdá, že je vše černé. Pak u nich vidím spoustu smutných básní. A vůbec převažují. Hlavně první. U Tebe jsem narazila spíš na takové, které vlévají krev do žil. Čím to?

Nemyslím si, že jsou moje básně vyloženě veselé, ano někdy jsou i takové. Jsem svou podstatou veselý člověk, a co by byl svět bez humoru, že?  Přesto si myslím, že na básních, ve kterých se píše o nenaplněné lásce, touze po někom koho nemůžeš mít, zas tolik veselých věcí není. Ale asi máš pravdu v tom, že nedokážu být vyloženě negativní nebo vidět svět pouze a jen černě. Vlasně pořádně nevím čím to je.

8.) A máme tu poslední otázku. Kdybys měla říct, proč vlastně pořád píšeš, co bys odpověděla? Co tě nejčastěji motivuje?

Musela bych přiznat, že mě žene nějaký vnitřní motor, touha, ale kde se bere nebo co jí způsobuje? Tak na to nejsem s to odpovědět.

2. Ukázka z díla

Chmurná nálada

Je to něco do čeho se propadám,
něco co absolutně nezvládám.
Vím neměla bych to chtít,
přesto chci, a nechce to odejít.

Chmurným náladám propadám,
vyléčit se nezvládám.

  
Nějaká nemoc nebo virus snad,
začínám se toho  dost bát.
Láska prý je požehnání,
mě slzy do očí vhání.

Chmurným náladám propadám,
vyléčit se nezvládám.

Co sakra dělat mám,
ano já to prostě nedávám.
Smutek a stesk jsou mí hosti,
život, vleče se mi bez radosti.

Chmurným náladám propadám,
vyléčit se nezvládám.........

Zaujal Vás článek? Pak mi také napište na e-mail Elfka.upirka@sezname.cz a pošlete mi nějaké své dílko na ukázku. Může to být povídání o oblíbeném žánru, můžete mě upozornit na některá svá dílka a já s Vámi napíšu rozhovor nebo Váš příspěvek zveřejním zde, na stránkách klubu. Teď se můžete těšit na další rozhovory. Těšte se na Lady Dariel.