K tomu, co a kde je vlastně doma, se zatím nikdo nevyjádřil.
Milí Snílci,
někdy o sobě říkám, že myslím na papíře. Když si proud myšlenek zapisuju, často se mi povede dotáhnout ho dál a k zajímavějším výsledkům, než pokud ho jen přemílám v hlavě. A občas z toho vyjde zajímavé literární cvičení.
Pro tenhle týden vyhlašuji téma Úhel pohledu.
Pro fotografy je to možná celkem návodné zadání, zatímco v literatuře nabízí různé možnosti zpracování. Obracení problému ze všech stran bývá jádrem úvahy. Základním prvkem románu je vývoj postavy, bude tedy stejné věci vidět různým pohledem na začátku a na konci. Na jednu postavu budou mít pravděpodobně různí lidé různé názory, a to samé beze zbytku platí v reálném životě - kolemjdoucí, který vás uvidí trhat v parku šeřík, si o vás bude myslet něco výrazně jiného, než nemocná a květiny milující kamarádka, které ten šeřík přinesete k posteli.
A hru na radost znáte? Ta pochází z knížky Pollyanna od Eleanor H. Porter a je vlastně naprosto jednoduchá - dát si tu práci a najít na každé, úplně kždé situaci něco, z čeho lze mít radost.
Napište mi, co se vám honí hlavou, nebo ty úvahy přesuňte do hlavy literárního hrdiny. Zkuste v příběhu ukočírovat dvě různé postavy a jejich pohledy. Vyfoťte sérii fotek. Nebo si zahrajte Pollyanninu hru. Zkuste to.
Na všechny vaše myšlenky a tvorbu k tématu se těším v komentářích pod článkem nebo na klubovém mailu klub.snilku@email.cz.
Máte pocit, že vaše myšlenka na celý článek nevydá? Podělte se o ni v komentářích!
Napadlo vás něco k některému ze starších témat? Jen se do toho dejte! Odkaz na vaši tvorbu vložte, prosím, k nejnovějšímu Tématu týdne - zajistíte tím, že ho nepřehlédnu.
Mějte se fajn!
Alissa
Post scriptum: Vím, že podle vlastního předsevzetí bych teď měla předložit nějakou nosnou myšlenku k otázce, co je to doma. Není to snadné, protože patřím k tomu druhu lidí, kteří mají doma v několika exemplářích.
Od vysoké funguju v režimu minimálně dvou doma, to jest ve svém téměř rodném domě a souběžně na koleji/v novém bytě/v novém městě. K tomu je nutno připočítat naše tábořiště, kde jsem každý rok znovu útulně doma momentem, kdy shodím z ramen batoh, a klubovnu, kde mám po kočičím způsobu jisté místo u kamen. A když v supermarketu bedlivě studuju složení a původ potravin a nosím ovoce vratce uložené v náruči, abych si nemusela brát igelitový sáček, považuju za doma celou planetu, které tímhle snad alespoň úplně malilinkato prospívám.
A pak zabrousíme do vod snivých a fantazijních a to už je úplně konečná, protože moje myšlenky se nerozpakují spokojeně hřadovat hned v hostinci U skákavého poníka, hned v castelgrandeské lékárně nebo v jeskyni v Slaithenských horách.
(Myslíte, že by profesora Tolkiena potěšilo, že někdo považuje jeho svět za domov?)
Dnes zazní fanfáry pro dvě Snílky. Zato ale budou vytrubovat několikrát. Za odhalení autora si je zaslouží:
