Číslice na displeji zatím v nikom inspiraci neprobudily... a vážně nikdo nezkoušel rozlousknout otázku poštovních schránek? Ne? Nikdo nechce bludišťáka?
Milí Snílci,
přemýšlela jsem, jaké téma zvolit novému týdnu. Něco aktuálního, říkám si, něco, co už zkřížilo cestu každému, co je známé...
Víte vy co?
Tenhle týden bude téma Ostružiny.
Protože je velice aktuální. A veskrze letní. A mňamózní :)
Napovídat vám snad ani nebudu, však už to znáte. Fotky, kresby, básně, povídky, sochy, recepty, úvahy, písně, všechno bereme, všechno se cení!
Na odkazy se já i všichni Snílci budeme těšit v komentářích, případně na klubovém mailu klub.snilku@email.cz.
Pokud byste se raději dali do některého ze starších témat (zejména po tomhle týdnu - ještě jednou se omlouvám za technické potíže a vzniklé zpoždění minulého článku), vrhněte se na něj! Mail pro zaslání příspěvku zůstává samozřejmě stejný, odkaz, prosím, vložte pod nejnovější Téma týdne, ať se mi lépe hledá.
Mějte krásný týden!
Alissa
Post scriptum:
Já a číslice na displeji... Moje první asociace je displej telefonu. Ve tmě. Na nočním stolku. Když se vzbudím bez sebemenšího odhadu, kolik je hodin, šmátrám po telefonu a vroucně doufám, že mám před sebou ještě pár hodin spánku.
Jednou jsem takhle vstávala na zkoušku, kterou kdosi dal od sedmi ráno. Od sedmi! I když jsem to měla do školy kousek pěšky, znamenalo to vstávat v šest, což nám sovám zrovna moc k duhu nejde.
Nevím jak vy, já toho zpravidla v noci před zkouškou moc nenaspala. Tahle noc nebyla žádná výjimka. V jednu chvíli jsem se s trhnutím vzbudila do tmy - kolik je hodin? Kdy je ta zkouška? Mám ještě čas?
Hmátla jsem po telefonu, rozsvítila displej - ...:16!
No nazdar! Panika! Zaspala jsem! Čtvrt hodiny zpoždění mě bude stát snídani a hlavně kafe, to budu vypadat, v sedm ráno bez kafe!
Skáču rovnýma nohama z postele, rozsvěcím a honem hledám hřeben a kartáček na zuby, když se na ten telefon podívám znovu.
02:16.
(Spolubydlící naštěstí spala tvrdě...)
Žádné komentáře:
Okomentovat