Dnes večer, anděli, nezabíjej

Dnes tu máme básničku od Emi (http://michinoankoku.blog.cz/1003/dnes-vecer-andeli-nezabijej)

---

´

Dnes večer, anděli, nezabíjej

Od klekání do klekání,

lůna se sluncem se střídá,

za nářku a v zapomnění,

padlý anděl slané slzy stírá.

Ptám se Tebe, zlomený anděli noci,

čí jen propadla si temné moci?

Kdo donutil Tě bílá křídla v krvi smáčet?

Kdo naučil Tě výčitky svědomí snášet?

Jak velká, anděli, je Tvá zloba?

Po nocích nad vlastním hrobem bdíš,

pro neuroněné slzy, nevyřčená slova,

hříchy o jejichž napravení tajně sníš.

Jak velká, anděli, je Tvá zášť?

Na věčnost schovaná v noci temnotě,

jež oblékla Tě v černočerný plášť,

jež odsoudila Tvůj smutek k němotě.

Jak hlasitý, anděli, je Tvůj pláč?

V křeči smrtelné na schodech kostela,

ač krutou daň za věčnost dávno znáš,

víš, že toužilas po tom, cos nechtěla.

Jak velká, anděli, je touha Tvá?

V mrtvém srdci ji před sluncem skrýváš,

každý již ostří špičáků Tvých dobře zná,

jak do ucha obětem sladkou píseň zpíváš.

Ptám se Tebe, anděli, co zůstalo z člověka?

Dívka, která ďábla neskonale milovala,

pro jeho náruč porušilas pravidla odvěká,

pro jeho polibek života s nevinností ses vzdala.

Jdeš sama pustou krajinou v doprovodu měsíce,

a lesy klaní se před Tebou, nejkrásnější z krás,

ruku v ruce se smrtí jež přinášíš nemrtvá hříšnice,

dnes prosím Tebe, anděli, nezabíjej zas.

***

Zaujal Vás článek? Pak mi také napište na e-mail klub.snilku@email.cz a pošlete mi nějaké své dílko na ukázku. Může to být povídání o oblíbeném žánru, můžete mě upozornit na některá svá dílka a já s Vámi napíšu rozhovor nebo Váš příspěvek zveřejním zde, na stránkách klubu. Teď se můžete těšit na další rozhovory. Budu tu soutěž se scénáři. Návrhy? Sem s nimi na klubový e-mail! )