27. června 2014

Týden sto dvanáctý - Omluva

Kdo se minule zapojil?

Zdravím Snílci,

Omlouvám se všem - zejména účastníkům minulého tématu, že jsem článek nevyvěsila hned v pondělí. Trochu jsem se pochroumala ve cvičení (za honbou vidiny letních šatů). Nic vážného, naštěstí, neodhadla jsem, co má nemocná páteř snese. Ale díky tomu tu píši až teď. Na zbytek týdne nemá cenu vystavovat nové téma. Spíše se s Vámi podělím o ukázky dvou Snílků, kteří nezaháleli a tvořili.

Jako i dodatečnou omluvu, že tu neměli prostor celý týden, budou odkazy na jejich díla i v týdnu příštím. Protože bych chtěla ocenit snahu, s jakou články stvořili.

Auril - úryvek z jejího velmi výstižného díla s názvem Dialog s...

"Ach jo."
"Co vzdycháš?"
"To myslíš vážně?"
"Co?"
"No, že se ještě ptáš."
"Hm... ano."
"Pche... jasně, přisyp sůl do otevřené rány. Posluž si."
"Tak promiň, jen mě zajímalo, co se stalo."
"Nic! A to je právě ono… NIC! Však to moc dobře víš, tak buď té lásky a přestaň s tímhle divadýlkem!"
"Dobře, vím, ale..."
"Ještě abys nevěděla, když za to můžeš!"
"Já?"
"A kdo jinej asi tak?"
"Lenost holčičko, L E N O S T!"


Maglaiz se s námi podělila také o velmi trefné dílo: Jak chytit múzu?
Jednoho večera chytla mne příšera. Příšera hrozná zvaná nuda, šeredná a olezlá. Prý, že dlouho jsem s ní nebyla, tak aby zase chvíli pobyla. Copak já však stála o její návštěvu? Uplácela jsem ji čokoládovou knihou, nabízela pavučinu ke hraní, však ona jako ze spaní křičela, že chce jen mne ku hraní. Co jsem mohla dělat? Tak tedy jsem si sedla zpátky do svého rudého křesla, ponořila se do něj zavřela oči a ani nehlesla. Nuda na mne zkřehotá, že jí bylo smutno. Smutno po společných večerech, kdy zněla jen hudba a my dvě seděly mlčky ani nedutaje. Prý to byla idylka.
Autorem nejsem pouze já, ale s Múzou jsme pár.

Doufám, že se Vám ukázky líbily a zmíněně Snílky navštívíte. Stojí to za to :)

Přeji krásný víkend a pokud budete mít náladu, zahlasujte v pozdní anketě.

Dragita

1 komentář: