Sólo pro V.

Zdravíčko!

Milí zlatí, minulé týdny jsem neuveřejňovala tvorbu Snílků hned z několika důvodů. Za prvé byla jsem skutečně v presu, a tak jsem šťastná, že se mi podařilo vydat včas alespoň samotné Iluze, za druhé byl zde nevyřešený případ V., za třetí byl problém vybrat od V. reprezentativní příspěvek, jelikož toho za posledních pár dnů skutečně uveřejnila dosti. Avšak upozorňuji, že drtivá většina děl pochází z jejího původního stanoviště, a tudíž již měly své místo v Imaginariovi.

Proto věřím, že se na mne nebudete hněvat ani Vy a ani V., když dnes Vám v plném znění představím jednu originální tvorbu ze současnosti a v pouhých odkazech zrekapituluji všechny příspěvky drahé V.

Vzkaz pro V.: Pokud si budeš počítat lima z ledničky, je jich málo proto, že drtivá většina Iluzí byla už zaregistrována pod starou přezdívkou ještě před honem, tudíž je nelze počítat mezi soutěžní příspěvky. Doufám, že chápeš tento pokus o rovnostářský přístup.

---

Věnováno sté dvacáté deváté iluzi

Zamrzlé vzpomínky

Je příjemné vzpomínat na hezké věci,

ráda vracím se do krajiny minulosti.

Těžko přecházím přes hranice času,

špatně jde se mi vstříc přítomnosti.

Zamrzá svět našich věčných slibů,

přátelství oddává se mrtvému chladu,

jako by zapomenuto bylo číslo

společně překonaných pádů...

Toužím se vydat zpět v tu dobu,

verši z Kytice si odvahu dodávám,

úzko mi je, že pořád nevycházím,

své city k ní snad postrádám...

"Hoj, mne půlnoc neleká,

ani liché Vědy:

půjdu, vezmu sekeru,

prosekám ty ledy"

Říct bych to chtěla odhodlaně,

napsat pár řádků do zprávy,

vím, že mé sliby vůči sobě,

chybu mou strašnou nespraví.

Svítím si rokem odloučení

na přátelské kvítky zamrzlé,

záře lucerny náklonnosti

zhasíná nicotou den ode dne.

Možná, že usíná rozsvícená,
možná, že čeká na znamení,
které však nikdy nepřichází,
naděje v očích zhasínání...

Květinky sněhových šeříků nesu,

snad vykouzlí jí v tvářích dolíčky,

snad mi promine mou sobeckost,

snad vzplanou ty poslední jiskřičky.

Kéž s dopisem Ti porozumím,

kéž jsou Tvé dny v duši slunné,

kéž nalezneš, co srdcem hledáš,

má milovaná, ztracená Luné...

Nezapomeňte si zalistovat i těmito Iluzemi: [Konec starých časů], [Všem zraněným duším], [Ticho je vzduchoprázdná věčnost], [Souhvězdí sněžného vlka], [Day becomes night], [Zastavte mě], [Příběh planety], [Půlnoční slunce], [Probuzená melancholie]

Snění zdar!

Vaše tetka Maglaiz