Anne Eyre - Nevinnost bílé múzy (Iluze 125)

Dobré odpoledne,

dnes se nám ve Sbírce Iluzí sešly dva příspěvky, tudíž oba dostanou krásný samostatný velký článek. Nyní dovolte, abych Jim představila první odvážnou duši.

Neohroženou Anne Eyre, jež Jich plísní a chválí v Repetitiu, se Jim nyní dává na pospas. A musím uznat, že s hrdostí a kvalitou jí vlastní.

---

Po dlouhé době jsem měla chuť na své malé poetické pokusy a Iluze 125. jako by mě chtěla ještě povzbudit. Z několika slok byl najednou dvojnásobek a pak jedna delší. A i když jsem se to snažila rozvést a propojit i s druhým obrázkem Iluze, nepodařilo se mi to tak, abych nezkazila svůj dojem z první části. Chtěla jsem nechat závěr otevřený, nepsat poslední sloku, která mi připadá velmi kostrbatá. Ale přece jen je v básni určitá nepravidelnost a já se rozhodla alespoň naznačit závěr. Dokážete s příběhem pokračovat ke druhému obrázku z Iluze? Tušíte, jak jsem ji chtěla ukončit?

Chodívá po tichých domech,

skrytá v proměnlivých stínech.

Když snese se noc

a světla zhasínají.

Když snese se noc

a děti usínají.

Přicházívá bez pozvání

tichá s hlavou skloněnou.

Přicházívá bílá paní

vyděšená ozvěnou.

Dveře vrzly kdesi v domě,

couvá, rozhlíží se.

Kroky blížící se ve tmě...
"Kdo je?" kdosi ptá se.

Odchází hned bílá paní,

dnešní noci štěstí není.

* * *

Utekl den, snesla se tma,

bílá paní - poučena

tiše oknem se naklání,

opatrně chlapce budí.

"Jen pojď se mnou," šeptá

tichým, hebkým hlasem.

Chlapec jde! Ani se neptá,

následuje ji okouzlen.

Vrací se ven bílá paní

tak, jak byla přišla.

Možná brání chlapci spaní,

možná neví, co ho čeká.

A tak ihned, bez váhání,

tam, kde paní byla prošla,

projde i on - teď se leká.

* * *

Zhasly lampy, noc skončila,

chlapec pod oknem svým leží.

Kam zmizela paní bílá?

Co se stalo s jeho duší?

Autorka: cucuzi

Ochutnají i její předchozí práce: [99.], [76.], [68.]

S veškerou ouctou

Vaše Maglaiz