Principia - Nočný Splín

Už se v knihovně téměř začínal usazovat prach, když ho náhle rozvířila další návštěvnice.

Tou nebojácnou duší se ukázala býti Elizabeth.

A co víc - přinesla s sebou ukázku svého umění.

Vypravíme se s ní do říše Poezie. Konkrétně na rozhraní kraje Volných veršů a Smutných básní.

Tak co, těšíte se?

---

Nočný Splín

Všade prázdno

holé steny a ani to málo

čo mám

čo držím v rukách roztrasených

mi nechcú nechať.

Všade ticho

ktoré hučí v ušiach

ako hluk nejakého blázna

v mojej hlave.

A nočný splín

v mlhách padá na moje viečka

a ako slzy našli si cestu

k zemi.

A keď sny

mlčky odišli v diaľ

nechali ma v hluku

bláznovho náreku

(Tak mlč!)

blúdiť v bludisku stratených.

Nočný splín

ma nechal v kúte sedieť

keď svetlo celkom zaniklo v tme

Kam ísť?

Som stratená

a on neprestane nariekať

v objatí vína.

Taký býva

môj nočný splín.

Jak na vás dílo působí?

Kdo další doplní řady odvážných a pokousí se zaplnit nikdy nekončící regály knihovny?

(Již obsazené poličky.)

(Čím zaplnit ty prázdné.)