Principia - Žlutá jest barva naše?

Máme tu první odvážnou duši, která se vydala mezi nekonečné knižní regály - Maglaiz.

Nezalekla se šustění stránek, ani hrozivého klapání pevné vazby.

A tak si dnes můžeme přečíst její příspěvěk.

Maglaiz s námi zavítala do tajemných vod symbolismu. Pro mnohé to bývají velmi nebezpečná a zrádná místa. V doprovodu zkušeného lodivoda však nemusíme mít strach. Proto se rovnou pusťme do významů žluté barvy.

Jak se z barvy králů vlastně stalo označení malomocných?

---

Žlutá jest barva naše?

Mnohým asi bude vrtat hlavou, proč se zamýšlím nad takovou hloupostí jako je žlutá barva a vztah lidí k ní. Nu, kdybyste studovali historii, literaturu či mezilidské vztahy, nepřišlo by Vám to tak divné, zvláštní a zbytečné. Většinou si ani neuvědomujeme, že naše myšlení ovlivňují stereotypy, které mají svůj původ například ve starověku.
Vezmeme si na pomoc pohádkovou princeznu. Drtivá většina si mladou aristokratku z těch nejvyšších kruhů představí ve zlatých šatech, či aspoň se zlatými šperky. A proč také ne, že? Zlato je nejvzácnějším kovem, kterého mají dostatek bohatí, a tudíž i mocní lidé. Obyčejné asociace, ale kde se vzaly?

Vše je zakódováno ve žluté barvě. Již od počátků byla symbolem Slunce. Boha, jenž dával život. Největším bohatství pro pravěké i starověké lidstvo byla možnost přežít. Když jsem Slunce klasifikovala jako boha, je zde již jen krůček k faraonům a celkově k vládnoucím osobám, jejichž odznakem moci, světe div se, byla žlutá a zlatá. Perští a babylonští vládci dokonce neustále chodili ve žlutých nohavicích, což byl právě odznak jejich královské moci. Žlutá se pojí s posvátností. Což nám dokazují hábity buddhistických a lamaistických mnichů. I voda v jejich klášterech bývá žlutá (barvena šafránem).

Ve středověku získala však dvojí význam. Stále se držela královského majestátu a posvátnosti, ale již byla i barvou hanby. Tento fakt mne donutil uvažovat nad tím proč. Otázka proč je typická pro historika. Historik totiž chce pochopit uvažování tehdejších lidí, aby chápal i jejich jednání. Tím se však nepovyšuji na historika, pouze na zvídavého studenta.

Žlutou barvu nosívali ve středověku opovrhovaní Židé, ale i prostitutky, svobodné matky, žebráci a malomocní.

Rozhodla jsem se odpíchnout od Židů, abych nalezla nějaké pojítko a opodstatnění. Od dob Karla Velikého a u nás od dob Přemysla Otakara II. se Židé stali výhradně majetkem panovníka, tzv. regálem. Pouze panovník mohl vybírat od Židů daně, ale i výjimečné daně, a nakládat s nimi, jak se mu zlíbí. Z toho si tedy mohu odvodit, že Židé se oblékali do žluté, aby tím dali najevo, že jsou majetkem panovníka a vzhledem k tomu, že byli Židé opovrhovaným národem přidružily se k nim svým oděvem i prostitutky, svobodné matky a další. Ovšem tuto teorii mi narušuje ustanovení IV. lateránského koncilu (1215), kde se ve spojení se žlutou hovoří jen o židovské izolaci.

Další možností, proč byla žlutá barva prostitutek, spočívá ve faktu, že ve středověku byla nepřímo zřizovatelem "veselých domů" církev a papežský stolec, jak je nám známo, má také žlutou barvu ve svých atributech. To jsme se vrátili k významu posvátnosti. Čili prostitutky nosily žluté šaty jen proto, aby daly najevo své odlišení od ostatních žen a zároveň to bylo poznávací znamení "pasáka". Totéž bychom mohli uplatnit na žebráky, jelikož církev byla povinována se starat o chudé, a tak tím dávali žebráci najevo "starejte se o mne".

Malomocní nosívali žlutou barvu pravděpodobně z důvodu, že Židé byli častokrát považováni za malomocné a když ne, tak aspoň za ty, co malomocenství způsobují. Jednoznačné varování. Pozor Žid, nebo se ho Žid dotkl.

Avšak stále nám do konceptu nezapadají svobodné matky. Zde bych se mohla odrazit od faktu, že žlutá byla symbolem manželské lásky, ale i nevěry, která zpřetrhává ony závazky. V tom případě svobodné matky nosívaly žlutou barvu buď z důvodu označení za poběhlici a nevěrnici, kterou manžel odvrhl či se spustila ještě před svatbou, nebo aby se dalo světu najevo, že již má za sebou zkušenosti s manželstvím a "je opět k mání".

Samozřejmě, že mé teorie jsou jen dohady, ale řekněme si na rovinu, že to takto mohlo být. Uznávám, že mohlo, ale nemuselo. Záleží jen na Vás, zda na to přistoupíte či nikoliv. Každopádně by mne zajímala Vaše úvaha či poznatky z této oblasti.

Tak co? Jak se stavíte ke žluté barvě teď?

A najdou se i další odvážlivci, kteří se s námi pokusí zaplnit nikdy nekončící regály knihovny?

(Již obsazené poličky.)

(Čím zaplnit ty prázdné.)