Dobré odpoledne Snílci,
opět se hlásím o slovo a to s druhým Vivieniným příspěvkem, který můžete naleznout zde. V této Iluzi si pro nás Vivienne připravila dvojitou dávku drabble. Prosím, vyjádřete se k dnešním příspěvkům. Každá z přispěvatelek si dala na svém textu či básni záležet a chtěla by slyšet nějakou zpětnou vazbu. Já sama si kousek času na jejich dílka našla a ještě najdu. Je víkend, myslím, že Vás neinhumuje pověnovat trochu času, bez tak jinak promrhaný bezcílným bloumáním internetem či facebookem, lidem, kteří si to bezpochyby zaslouží.
Seděla na té židli, kam až její paměť sahala. Nemohla se pohnout, i když nebylo zřejmé proč. Neměla na sobě žádná viditelná pouta, ani zranění, které by jí neumožňovalo vstát. A přece tam seděla a krom drobného chvění nejevila žádné známky života.Mnozí z těch co ji spatřilo srdce sevřela bolest. Ale co se skutečně dělo v ní samotné? Necítila své tělo, kterému stejně nevládla. Ale hřejivé sluneční paprsky hladící její tvář, cítila.
Kdysi dávno její mysl byla obrovskou úrodou zemí, ale i tam přišla neviditelná pouta a duševní svoboda umírala. Uvědomovala si blížící zánik zbytku sebe samé. Chtěla se osvobodit. Bylo to jediné po čem toužila. Už dávno ztratila kontrolu nad svým tělem a teď ztrácela tu nad svou myslí. To nesměla dopustit.
A nakonec když už nedoufala, našla cestu ven. S vypětím všech zbývajících sil to dokázala. Odpoutala zbytky své duše od těla. Opanoval ji děs a hrůza z toho co dělala, ale nemohla jinak, neexistovala jiná cesta. Necítila již hřejivé slunce, pouze chlad prázdnoty, ale ač by snad chtěla nemohla zastavit. překročila mrazivá pole, brodila se močály bolesti až nakonec se to stalo. Byla volná. Navždy…
Nad bezvládným tělem poletovaly barevní motýli, kteří se vydaly vstříc svobodě…
Rozhodně byste se neměli vyhnout její minulé práci [Příběh z Tenthu].
Mně se to líbí, ale je tam spousta překlepů a i pár nepěkných hrubek. Chtělo by to víc si to po sobě kontrolovat. Jinak příběh je to příjemný
OdpovědětVymazat