24. září 2014

Photo - plyšák výletník

Photo je přístavem pro všechny Snílky, kteří rádi fotí! Nechte se unášet sněním a zachycujte kouzla okamžiků...


Drazí Snílci!
Abych napravila svou lenost a nic nedělání, tak tu pro vás mám dneska ještě jednou Photo a to rovnou ve velkém stylu, protože Maglaiz se rozšoupla a poslala celou sérii fotografií s výzvou Plyšáci na cestách. A to je poslední příspěvek do letní výzvy, takže doufám, že se stejnou vervou zapojíte také do podzimní výzvy na verše.

Ale než přenechám slovo Maglaiz, tak mi ještě dovolte maličké shrnutí letní výzvy Plyšáci na cestách. Moc bych chtěla poděkovat všem, kteří se do ní zapojili společně se svými plyšovými kamarády. tedy jmenovitě
Takže se do výzvy zapojilo šest Snílků, za což jim moc děkuji. A za vaši odvahu bych vás chtěla něčím malým odměnit, vybrat nejhezčí fotografii nedokážu a tak rozhodne náhodný los. Kdo se tedy může těšit na drobný dáreček? Chvilka napětí... A je to Annika! Gratuluji!

A nyní už přenechávám místo pro tetku Maglaiz, která již netrpělivě přešlapuje a chce se ujmout slova.

Zdravím!
Tak i Maglaiz přispívá. Doufejme, že žádnému monitoru neuženu újmu, neb jsem si vědoma své neestetičnosti.

Každopádně fotografie pochází z Boskovic, Telče, Jihlavy a Třebíče. Velice starých, židovských a krásných míst.
Doporučuji navštívit boskovickou synagogu a mikve (přírodní koupelna určená k rituální očisťovací koupeli), taktéž velice poutavým místem jest boskovické muzeum, v němž nalezne potěchu jak přírodovědec, tak historik či nadšenec techniky 19. století.
Telč snad není třeba představovat. Pohádkové místo z úspěšných pohádkových filmů Zdeňka Trošky. Historie, koupání, střílení z luku a kuše. Vše na plácku, jenž lze projít pěšky a snad i za jeden den. Přesto bych doporučovala se v Telči ubytovat a chvíli na tomto půvabném místě pobýt. Nebudete litovat.
Jihlava, město tajemna, gotických domů na náměstí i neblahé výstavby socialistického realismu. Rozhodně byste neměli zapomenout na pověstné podzemí se svítící chodbou.
Třebíč. Snad asi největší koncentrace židovské komunity na Vysočině. Kromě Izraele je v Třebíči největší a nezachovalejší židovskou čtvrtí na světě a věřte mi, křivolaké uličky s různým stoupáním a malými domky jsou skutečně půvabné a kdo je neviděl, jako by nežil. Totéž mohu tvrdit i o skutečně velkém židovském hřbitově, na něm naleznete židovské náhrobky různých druhů od těch klasických, stavěných do nohou mrtvého, až po novodobé náhrobky Židů zemřelých za 2. světové války. Stejně působivá a majestátní je bazilika svatého Prokopa, v jejímž podzemí se i natáčel známý televizní dvojfilm Ďáblova past.

Na první fotografii můžete vidět Zdeniččin dar. Vévoda Fridolín Jean-Marie de Grand Jeu jest skutečný plyšový dobrodruh, jelikož s Maglaiz jako pravý francouzský gentleman přežil i dvouhodinovou cestu v koloně, aneb chcete-li se dostati z Moravskoslezského kraje do Jihomoravského, čiňte tak po vodě či ve vzduchu, rozhodně ne po silnici. První portrét vévody de Grand Jeu byl opatřen na první zastávce na cestě do Telče, resp. v Boskovicích v působivé kavárničce Kakabus, v níž se rozhodně nikdo jako kakabus netvářil.

V židovském městě Boskovic by byl hřích se s milým plyšovým vévodou de Grand Jeu nevyfotit.

Cíl Telč dosáhnut, ergo kladívko, vévoda se opět vyprsí před objektiv. Tentokráte si vykřičel kašnu v telčském zámeckém parku. Prý si musíme také jednu pořídit domů. Omlouvám se za výraz, ale zrovinka mne do zadních partií bodalo jakési roští.

V Jihlavě jsme se poflakovali celý den a dokonce na konci procházky Masarykovým náměstím se k nám přidala naše hostitelka z Telče. Toto setkání nemohlo dopadnouti jinak, než-li fotem na popud vévody Fridolína.

Poslední zastávkou byla Třebíč. Působivá to stará dáma, v níž dýchá starobylý život s tím moderním. Přijeli jsme zrovinka před velkou událostí oživlé židovské čtvrti s kejklíři a různými dalšími středověkými dobovostmi. Vévoda již trochu mručel, že chce již domů, proto jsem neváhala a jeho lenost ztrestala kousnutím do... ehm... do patřičných míst. Do pozadí zasazen portál baziliky svatého Prokopa. Chodník, po němž jsme kráčeli, byl původně až do asi osmdesátých let zcela zasypán a sám portál byl objeven taktéž ve 20. století, neb byl zastavěn a v něm zřízen pokojík pro kostelníka.


Obávám se milí, zlatí, že tím naše dobrodružství končí. Nastal čas zamávat prázdninám a vrhnouti se na učení. Ovšem ty vzpomínky, ta prostá radost z objevování nových míst. To vše zůstává a činí dny slunečné.

Vaše tetka Maglaiz

Tak a to je pro dnešek všechno, mějte se krásně a příští středu naviděnou u dalšího Phota, které je tu jen pro vás. Odhodlejte se a pošlete na klubovém emailu klub.snilku@email.cz své fotografie, téma i počet záleží pouze na vaší fantazii. Do předmětu pište Photo a k fotografii připojte název s popisem (hlavně se nezapomeňte podepsat a přiložit odkaz na blog).
Mějte se krásně,
Zdeňka M.

Žádné komentáře:

Okomentovat