Zapojily se...
Zdravím Snílci,
sice pozdě, ale přece tu je nové Téma týdne. Už jsem zase zpátky doma a mohu se plně věnovat všemu, co je potřeba.
Minulého Tématu se zúčastnily dva Snílci - Zdeňka a Marja Virtanen, děkuji za vaši píli a zájem.
V tomto týdnu to vypadá, že ještě léto neskončilo, takže se ještě můžeme nechat unášet na vlnách lehké fantazie a snít, co je nám libo, protože slunce prosvětlí každý náš den.
Proto jsem zvolila téma Sny a přání.
Jsem zvědavá, jakým způsobem téma uchopíte - můžete psát úvahy, vyprávění nebo básně. Mohou to být vaše sny a přání, nebo jen příběh o komkoliv jiném, třeba i smyšlený.
Pokud píšete, mohou to být sny a přání vašich postav, nebráním se ničemu :) A pokud rádi kreslíte, pochlubte se výtvorem, ráda jej tu uvidím.
Ukázky tvorby Snílků z minulého Tématu:
A jak jsem přišla na nápad psát Deník krvesaje? Vlastně mi k tomu přivedla povídka Týden v neživotě, kterou napsal David Schow, kde lovec krvecucáků vypráví deníkovou formou jeden týden svého života. Do deníku zapisuje nejen své zážitky, ale i pocity, které jsou občas zvrácené - třeba když zabije upírku a pak si s jejím tělem užije...
Po přečtení mě napadl nápad k napsání příběhu, který povedu jako deník, ale nebude to z pohledu lovce upírů, nýbrž právě naopak, tedy z pohledu upíra. Tenhle pohled je dost zanedbávaný. Obvykle vidíme příběh očima odvážného a hrdinského lovce upírů nebo bezbranné a ublížené oběti, ale co upír? Je to skutečně on, kdo je tu zloduch? Ono totiž záleží na úhlu pohledu, z kterého se na příběh podíváte. Krvesaj (jak upíra nazývám já) je vlastně oběť. Copak on může za to, že ho někdo proměnil? A to že zabijí lidi a vysává jim krev? Nějak se přece musí krmit, ne?
Deník krvesaje je takový můj hold legendárním upírům, kteří dnes už příliš populární nejsou. I když i já si je trochu poupravila. :-)
1. září nastupuji do čtvrtého ročníku na té své střední škole. Říkám si, vydržela jsem to tam tři roky, vydržím tam i čtvrtý. I když mou maličkost čeká strašák všech středoškoláků - a tou je maturita. Všude slýchávám samé: "To zvládneš, to bude dobré, já to taky dal/a, tak ty to dáš také, ..." Ano a stejně jako polovině maturantů, i mně začínají být tyto věty pomalu nepříjemné. Jenže se mnou to ani nějak "nehýbe". Zatím jsem prostě v klidu. Připravuji si věci, začnu s opisováním maturitních témat, dočítám povinnou četbu, ... taková lehká příprava na začátek. Chci se vidět, jak s maturitní prací začnu hned ten den, kdy dostanu zadání, jak jsem si slíbila. Jak se znám, tak alespoň jedno odložení nastane.
To je pro tento týden vše,
mějte se, Dragita
Žádné komentáře:
Okomentovat