Zdravím veškeré Snílstvo!
Možná se vám zdá, že slečna Principia tento měsíc opustila své komnaty nečekaně brzy. Není se však čemu divit. Ze zajetí měkkých podušek a polštářů ji vylákal medailonek nadějné snílčí autorky.
Dragita nám dnes, kromě představení své osoby, dá nahlédnout i do fantasy trilogie Síla duše, který se odehrává se ve světě bytostí zvaných ještěři. Právě pro tento příběh se momentálně snaží sehnat vhodného nakladatele.
Tak co, budeme jí držet palce?
Info o Dragitě
Narodila se v červenci roku 1988 v Brně. Během studia na Střední zdravotnické škole Merhautova 15, oborem Dietní sestra, začala propadat kouzlu knih, především fantastice, scifi a hororům.
Ke čtení ji přivedly díla J.R.R. Tolkiena a Stephena Kinga. O psaní se pokusila až několik let po té, když zatoužila vytvořit vlastní světy a příběhy.
Napřed jen pro svou vlastní potěchu, ale potom v ní narůstala touha podělit se s ostatními. A tak stvořila civilizaci, hluboko skrytou uvnitř té naší. Své bytosti, připomínající člověka i draka zároveň, pojmenovala ještěři. Není před nimi úniku, jsou všude, v každé vrstvě naší společnosti.
Psaní se věnuje již osmým rokem, ale naplno do toho šla až poslední tři.
Blog: dragg.blog.cz
Goodreads: https://www.goodreads.com/book/show/18301255-s-la-du-e
Facebook stránka: https://www.facebook.com/siladuse
Ke čtení ji přivedly díla J.R.R. Tolkiena a Stephena Kinga. O psaní se pokusila až několik let po té, když zatoužila vytvořit vlastní světy a příběhy.
Napřed jen pro svou vlastní potěchu, ale potom v ní narůstala touha podělit se s ostatními. A tak stvořila civilizaci, hluboko skrytou uvnitř té naší. Své bytosti, připomínající člověka i draka zároveň, pojmenovala ještěři. Není před nimi úniku, jsou všude, v každé vrstvě naší společnosti.
Psaní se věnuje již osmým rokem, ale naplno do toho šla až poslední tři.
Blog: dragg.blog.cz
Goodreads: https://www.goodreads.com/book/show/18301255-s-la-du-e
Facebook stránka: https://www.facebook.com/siladuse
Anotace Síly duše:
Jedna noc, jedno rozhodnutí a Janin život se obrátí vzhůru nohama. Neexistuje cesta zpět. Co ji čeká uprostřed nové společnosti? Jak se vyrovná se změnami, kterým nemůže zabránit?
Jana bude muset najít sílu uvnitř sebe, jinak ji události strhnou sebou. Naštěstí nikdy nebude sama.
Lidé na naší planetě žijí v iluzi vlastní jedinečnosti. Nikdo za celá staletí neodhalil svět, skrytý za pláštěm naší nevědomosti. Denně ho máme na očích a přesto jej nevnímáme. Lidstvo jde tak snadno oklamat.
Jana bude muset najít sílu uvnitř sebe, jinak ji události strhnou sebou. Naštěstí nikdy nebude sama.
Lidé na naší planetě žijí v iluzi vlastní jedinečnosti. Nikdo za celá staletí neodhalil svět, skrytý za pláštěm naší nevědomosti. Denně ho máme na očích a přesto jej nevnímáme. Lidstvo jde tak snadno oklamat.
Ukázka
Stala se ze mě nestvůra.
Utíkala jsem lesem a prodírala se křovisky, jako by mě honila hladová smečka vlků. Nevnímala jsem větvičky šlehající mou nechráněnou tvář, ani slzy deroucí se na povrch. Napínala jsem svaly, dech se mi krátil, ale stejně to nestačilo, nikdy to nebude stačit. Nemohu utéct sama před sebou.
Už nejsem člověk. Nejsem normální. Co teda jsem?
Pod nohy se mi pletl šupinatý ocas a drobné ostny na jeho hřbetě mi cupovaly hnědé kalhoty, až byly děravé jako řešeto. Snažila jsem se na to nemyslet. Chtěla jsem ovládat nové části svého těla, ale jako by měly svou vlastní hlavu. Připadaly mi cizí, děsivé… Nepřirozené. Běžela jsem stále dál a neohlížela se. Jestli zastavím, všechno na mě dolehne, všechno to bude pravda!
Přeskočila jsem spadlý kmen stromu a při doskoku zavrávorala. Suché větvičky zakřupaly. Když jsem konečně zase vyrazila vpřed, uvědomila jsem si, že vůbec nevím, kde jsem. Jak jsem se sem vlastně dostala? Mraky se nade mnou divoce honily, vítr nabíral na síle. Slyšela jsem burácení vzdálených hromů, které hlasitostí předčilo jen bušení mého srdce. A ty barvy, co jsem viděla… bože, všechny mi připadaly tak ostré a jasné.
Vzápětí jsem zakopla o kořen a sletěla na zem. Vykřikla jsem a narazila si už tak odřená kolena. Bezděky jsem zaryla rozechvělé prsty do hlíny a naplno se rozbrečela. Mé slzy kanuly na vysušenou zemi a vítr rozezpíval větvoví stromů tklivou melodií meluzíny. Neslyšela jsem okolní zvěř ani žádné kroky. Klečela jsem tu sama, ve zbytcích zetleného listí, a snažila se nepropadnout panice.
Chtělo se mi křičet, chtělo se mi přímo řvát až do ochraptění, ale nedovolila jsem si to. Co kdyby mě někdo uviděl? Co kdyby mě tu někdo našel? Strach mě svíral ocelovými kleštěmi. Sama jsem cítila váhu nových křídel na svých zádech a kdesi v koutu své mysli jsem si uvědomovala, že do tohoto lesa jsem musela doletět po svých. Jak jsem vůbec přistála? Proto mám tak odřená kolena a lokty? divila jsem se.
Rty jsem měla rozedrané od ostrých tesáků, chuť krve mi dráždila prázdný žaludek. Mé vzpomínky byly kluzké a zahalené mlhou zděšení.
Už nikdy nebude nic jako dřív.
Nikdy se nevrátím domů!
Štkala jsem do tvrdé zeminy, bušila do ní pěstmi, ale nebylo mi to nic platné. Jsem stvůra… a přitom to všechno začalo tak nevinně.
Jak se Vám líbilo představení? Zaujal Vás příběh Síly duše?
A co ukázka?
Zdraví zvědavá
Dragilia
Ps: I nadále na hloubavé Snílky čekají dračí indicie.
Pss: Oddračená oddělení se těší na další tvorbu Snílků. :-) A čím, že je vlastně zaplnit?
Psss: Pokud jste odvážní a nehořlaví, můžete se mezi draky vydat taky. :-) Kdo další se vypraví pro nápovědy?
Žádné komentáře:
Okomentovat