Týden šedesátý osmý - Sůl

Když si pročtete všechny příspěvky, které jste mi, milé dámy, poslaly, všimnete si, že je spojuje pochmurná myšlenka smrti, kterou evidentně všichni trpíme. Leč tohle zrovna není to, co jsem očekávala a chtěla. Tematika tohoto rčení měla býti dle mého názoru chápána spíš více abstraktně, ironicky a úvahově. Nechci, abyste mysleli na smrt, když je život ještě před námi. Všichni se jí sice bojíme, neb netušíme, co nás potká, ale to neznamená, že by se nám měla vkrádat do myslí. Ale uznávám, že na pochmurná témata obecně se píše mnohem lépe...
Každopádně. "Výherním" příspěvkem se stává báseň od [Zdeniny]. Musíte uznat, že se stále zlepšuje ve skládání veršů a to je jen dobře. Dále se mi odvážila poslat [Berenika] svou krásnou povídku, vyjádřivše lehké znepokojení nad občasnou nefunkcí jejího serveru. Musím ujistit, že mně funguje bez problémů a zároveň podpořit v rozhodnutí o poslání staršího dílka. Sama všechny vybízím, abyste mi posílali jakákoli díla, na "věku" přeci nezáleží, není třeba čekat na nové téma. [Vivienne] mi svěřila svou velice naturalistickou báseň, která mě okouzlila. Jednoznačně stojí za přečtení. A nakonec, jako třešničku na dortu, mi poslala svou povídku [Maglaiz]. Konečně to stihla, (taky aby ne, že..?) a výsledek rozhodně stojí za to, "leč neuraz se, ale nikdo ti do hlavy nevidí, tudíž nemůžeme naplno uhodnout tvé myšlenkové pochody..."

Jsem vskutku překvapena, že se mi sešly dokonce i dvě povídky a nikoli "jen" básně, (nemělo to vyznít tak neuctivě a nevděčně.) a velmi vám všem děkuji.

Říká se, že je sůl nad zlato. Obsahuje mnohé, leč koho by zajímala její chemická stránka. Stačí, že ji potřebujeme k životu. Lásku ale také potřebujeme k životu a nedá se koupit v kilových balíčcích. V tomto komerčním a zkaženém světě je toho tolik zvláštního a nepochopitelného, že i pouhý osolený chléb s máslem/sádlem/cokoli-si-chcete-mamazat je tak zvláštní kousek domova, kousek ztraceného dětství, trocha lásky rozsypaná na másle/sádle/čemkoli-co-jste-si-namazali...

Úryvek básně od Zdeniny:

Hostina

Havran vysedává na stromě,

kočka se protahuje na okně,

náhle se v dálce zableskne,

v potoce se voda leskne.

Vrána letí na hostinu,

v rákosí objeví mršinu,

napůl zetlelá tam leží

zajíc okolo vyjeveně běží.

...