Téma týdne 23 - Zmrtvýchvstání

Pilní Snílci

[Vlasta] [Krvesajka Anna] [Zdenka M.] [Maglaiz]

Zdravím, Snílci,

po delší odmlce je tu nové Téma týdne, tentokrát se jeho smysl hodí hned dvakrát. Nejen, že témata znovu vstanou z popela, ale i slavení Haloweenu, Samhainu, Keltského konce roku, máme čerstvě za sebou. Osobně jsem se snažila dostat zpět na nohy, abych byla zase ready pro práci. Nemoci jsou nepříjemné, snad jste vy všichni ostatní zdraví jako řípy a užíváte si krásný podzim, který já sleduji za okny. Listí padá, nádherně zbarvené, příjemný chladný vítr je rozfoukává po ulicích, slunce svítí a obloha je jako vymalovaná. Něco takového tu nezažijeme každý rok - myslím tak poklidné podzimní počasí.

Nu, jdeme se zamýšlet nad Tématem, tedy, pokud ještě máte zájme. Téma je tu pro každého, kdo rád neustále tvoří a vymýšlí, co všechno skrývá jednoduché spojení slov.

> Zmrtvýchvstýnání <

Může se to zdát lehce morbidní téma, ale myslím, že je aktuální. Můžete se s námi podělit o zážitky z Haloweenu /Samhainu, psát básně, příbehy, drabble, nebo poslat fotky. Nebo se zaměřte na přesný význam slova a napište něco pěkného o nemrtvých, zombie, nebo třeba popište velmi zajímavé kouzlo, které by dokázalo oživit mrtvé. Vyjímkou samozřemě nejsou ani upíři, kteří musí vstát z hrobu, znovu se zrodit, aby mohli páchat nepravosti (a cucat krev, samozřejmě)

Nechám to na vás, doufám, že se zapojíte, a pomůžete mi to tu rozjet přinejmenším do starých kolejí. Však o tom je Snílkovství - snít a tvořit, neustále :)

Minulé téma se zřejmě líbilo, tak sice se zpožděním, ale mám tu pro vás ukázky od pilných Snílků.

Krvesajka Anna - Babí léto

Listí ve větru poletuje,

slunce ještě trochu hřeje,

krvesaj čeká na slunce západ,

aby ukojil svůj žíznivý hlad.

Chce tepnu prokousnout,

svou oběť vycucnout,

jenže z toho nebude nic.

ZdenkaM. - Procházka po parku

Zdeňka nám poskytla článek plný fotek k Babímu létu

Maglaiz - Zkratkou

Maglaiz nám přiblíží své rozličné zvířectvo :)

Nebezpečně se k nám plíží čas čajů, dek, praskajících polínek v krbu a zabořených těl v ušácích s knihou na kolenou. Tedy alespoň to tvrdí kalendář. Při pohledu z okna a ještě zděšenějšího kouknutí na teploměr se nechce věřit ani tomu, že jest už září. A pěknou řádku dní už ono září hezky září. Pročpak se asi říká babímu létu babí, čtenáři? Že by snad postarší ženy si mohly léta užívati až na podzim? To víš, že vím. Ale pojď si, převzácný čtenáři, alespoň na chvíli hrát. Nechat se chytnout snad posledním jižním vánkem a stát se na jeden drobný okamžik zase dítětem.

Jak vidím, valný zájem není. Dobrá, provedu tě tedy tajnou zkratkou. Bude to kraťoulinká procházka, při níž se pokocháš zvířectvem a možná i něco víc.

Vlasta - Babí léto

Nohama lehce nad zemí

a s hlavou sklopenou,

s očima plnýma drahokamů,

které blíž poutníky vábí,

čeká překrásné stvoření,

svou náruč má plnou

posledních lučních květů, pokladů,

symbolů křehkého mládí.

Královna všech květin léta,

dítě, které nedoroste,

rozsypává kvítky naděje,

aby provoněly srpnový svět,

pocitem, co neodkvétá,

láskou od vší zášti prosté.

Kdo se na podzim pousměje,

svůj svět barvami léta zbarví hned.

Pěkný týden přeje Dragita