Týden sedmdesátý devátý - Zrada

Nečekaně se mi sešlo několik upršených děl. Inu...znovu se zapojila [Teia], která mi svěřila do rukou svou další povídku, pak se přidala i [Maglaiz] se svou rýmovačkou, již doplnila o dešťovou fotografii, kterou si dovolím přiložit a nakonec přibyla ještě [NikaRoovy] se svou básní. Všem Vám mnohokráte děkuji a doufám, že na TT nezanevřete v průběhu školního roku.

Zrada. V čem vlastně ten podlý čin spočívá? Nemůže být zrada někdy k vyššímu dobru a uzpůsobena tak, že nikdo nebude nenávidět? Proč se vše pojí s nenávistí?

Déšť

od Teiy

Natálie

Prší. V mých snech vždycky prší. Voda by měla zastavit oheň. Tak proč neuhasíná? Stravuje vše okolo. Ale mě ne. Mě se nemůže ani dotknout. Vím to, tak se ani nesnažím utéct.

Hladina stoupá. Déšť sílí. Oheň postupuje. A když se konečně dostane až ke mně, svět zahalí tma.

Vzbudila jsem se ve své posteli. Otevřeným oknem dovnitř foukal lehký vánek.

Otřásla jsem se a otřela si zpocené čelo. Téměř automaticky jsem našla gumičku a chystala se dát vlasy do culíku, ale nahmatala jsem pouze polodlouhé mikádo. Jak jsem mohla zase zapomenout.

Hodiny ukazovaly půl čtvrté ráno. Vstala jsem z postele a krátkým poskakováním po bytě jsem si protáhla nohy. Poté jsem se oblékla a vyšla do chladné noci.

Lehce mrholilo. Pokusila jsem se pročistit si hlavu krátkou procházkou, ale když jsem opět ulehla do postele, zachvátil mě přesně ten stejný sen.

...

a také

doprovodná fotografie

od Maglaiz