Týden osmdesátý - Když hvězda padá

Po předlouhém čekání je tu nové TT.

"To ti to trvalo Clare..."

Drahá [Maglaiz] mě nezradila a poslala mi k předchozímu tématu povídku, jejíž úryvek tu jako obvykle vyvěsím, aby zářil jako velká žárovka..

Říká se, že když hvězdy padají, máte si něco přát. Kdo tomu ale skutečně věří?

Zamilovaní lidé, kteří si přejí, aby jim vztah vydržel do konce života?

A co je na tom vlastně tak neuskutečnitelného?

Je to přeci kouzlo padající hvězdy.

Dilema přítelovo

od Maglaiz

Obláček páry se zvolna vznášel k mokrému stropu vězení. Vlhko a pach plísně mísený s krví kontaminoval vzduch. Kašel z vedlejší kobky vytrhl mladého muže ze zamyšlení. Byl neobvyklým jevem. Bolestné sténání a řev muž už ani nevnímal, ale ten kašel ho znepokojil. Zařinčely řetězy a mladík se železnou koulí v ruce přitiskl špinavou tvář ke zdi. Zatajil dech a naslouchal. Kuckání nabralo intenzity a rychle se měnilo v dávivý kašel.

Je mu zle. Nemělo to až tak daleko dojít. Měl ho zastavit. Ten blázen věděl, že to nemá cenu, že to nemůže vyjít, přesto se o to pokusil. Pošetilec! Je starší, měl být ten, který má rozum.

Mladý muž se odtrhl od stěny. Nemohl už dál poslouchat, jak se jeho přítel trápí. Obrátil zrak k zamřížovanému oknu. Tma již byla na ústupu a šero přinášelo příslib úsvitu. Příslib nového dne. Kolikátého už? Sám neví. Dny míjejí. Tady se den stává nocí a noc dnem tak pomalu, že přestal mít pojem o čase. Čas? Kolik ještě zbývá do vypršení lhůty? Strachoval se chvíle, kdy přijde a on MU bude muset říct svůj verdikt. Mráz mu proběhl po zádech, když jen na to pomyslel.

...