Iluze pro Theodora

S maringotkou až na konec světa a ještě dál.

[]

Imaginarius chvíli hleděl za větví a čekal, až se provazový žebřík přestane tak moc houpat. Nechtěl stromu připomínat svou přítomnost, tak nějak tušil, že na listnatého elegána neudělal nejlepší dojem. Kapitán pohlédl vzhůru, aby zjistil, zda vůbec má možnost se po zbytek cesty rozhořčenému listnáči vyhnout. Naštěstí žebřík vedl kolmo, nikde se nezachytil, a vzdálenost mezi ním a větvemi byl tak akorát, že i kdyby se provazy pod svižným Imaginariovým šplhem rozkymácely sebevíc, stále by se kapitán stromu ani vláskem nedotknul.

Cíl byl ještě v nedohlednu. Jak asi jsou ty stromy vysoké? Imaginarius se tedy rozhodl pro krátký trénink. Zavřel oči. Svět zmizel, tedy jeho viditelná část, ale namísto něj se Imaginariovi otevřel svět zvuků, materiálů a pachů. Hučení větru se nyní rozložilo na tisíc drobných zvuků: šumění listí, praskání větviček a vrzání větví, křik posledních Dalekozrakých. Kromě nich však zachytil ještě jiný zvuk. Dutý, dunivý a přitom hrčivý. Zvláštní, velice zvláštní. Kapitán se zamračil, ale nepřestával postupovat. Dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo... BUCH! Imaginarius narazil hlavou do něčeho tvrdého, až to zadunělo. Přikrčil se a křečovitě sevřel dřevěnou příčku. Otevřel oči. Vzhlédl. Na malý okamžik zapochyboval o svém duševním zdraví, protože nad ním byl dřevěný poklop až příliš se podobající poklopu z Aberratio, který spojoval sklad s palubou. Na sucho polkl a pak se odhodlal. Levicí nadzvedl poklop a postoupil o jednu příčku výš, aby se rozhlédl.

"BACHA, STAŘÍKU!" zaječel soprán.

Imaginarius se přikrčil, ale už nestihl poklop uzavřít, a tak již mu známý dutý, ale hrčivý zvuk náhle ustal. Na jeho místo nastoupil jiný, méně pravidelný za to dosti rytmický zvuk. Bum, bum, bada bum, bum, bum, bada bum, bum, badabadabadabadabada bum. Kapitán okamžitě poklop rozrazil a konečně se rozhlédl. Poklop ústil na širokou dřevěnou cestu, která byla kousek za Imaginariem probořená. Nemusel dlouho přemýšlet nad tím, kdo to má na svědomí.

Stanul na cestě. Poklop nechal pro jistotu otevřený a jal se zjistit, co to bylo za zvuky, kdo to křičel a kam vede ta dřevěná cesta. Asi sto metrů před sebou zahlédl černou postavu. Nehýbala se. Ačkoliv nevěděl, zda ona osoba v předu je přítel či nepřítel, instinktivně se k ní rozeběhl poskytnout případnou první pomoc. Myslí mu nevířily žádné myšlenky, jak tomu bylo jindy. Akorát na prsou cítil jakousi úzkost, vědom si toho, že vzniklou situaci zavinil on sám.

Když už byl od ležící osoby jen pár metrů a uvědomil si, že jeho vina je ještě větší, jelikož před ním ležela dívka svírající v náručí plachtu z Aberratio. Všiml si, že dýchá.

"J-jste v pořádku?" vyhrkl ze sebe.

Dívka z ničeho nic vyprskla a počala se smát. Kroutila se na zemi a chechtala se jako smyslů zbavená. Kapitán zaváhal, zda je dívka vůbec při smyslech.

Děvče se náhle přestalo smát, prudce se zvedlo a prohlásilo: "Neměj starost, staříku. Sice to byl slušnej držkopád, ale já něco vydržím. Ne jako ta cuchta vod Feraxů."

Imaginarius si oddechl.

"Ale koukám, že tebe to nějak vzalo. Slabej na srdce nebo na mozek? Kerej blb ještě leze starejma cestama? Jak ti vůbec říkaj, dědo?" řekla dívka, přimhouřila oči a změřila si Imaginaria od hlavy až k patě.

Imaginarius se obřadně uklonil, kdy se dotkl konečky prstů středu čela a hlavou pak pronásledoval prsty téměř až ke kolenům. "Jmenuji se..."

---

Dobrý večer vzácní přátelé,

nějak se nám ten týden opět obrátil a minulý pátek nám ukázal svá záda. Ještě že se na nás kření ten současný pátek. Neměla bych vám to říkat, ale za ním už pomrkává ten příští. Snad bude stejně milý jako ten dnešní. A co nám pan Pátek přinesl v brašně? Samé hezké věci!

Například jako první vytasil tuto zajímavou maringotku. Jeli byste s ní? Kam? A co byste si do kufru zabalili jako první, druhou, třetí, čtvrtou a pátou věc? A jaké by to vůbec bylo cestování?

^{Autorka: Foxfires}

Sotva jsem si stihla prohlédnout onen pozoruhodný dopravní prostředek, přitáhl pán Pátek za ruku tuto dívku. Snad indiánku, snad nomádku podobnou cikánům z nějaké daleké země. Nechám na vás, jakou identitu této slečně přisoudíte. Pokud se vám nehodí do psacího krámu, pak klidně vyslovte svou hypotézu v komentářích jako inspiraci pro jiné, kteří by o ní chtěli psát, ale ještě netuší co.

náhradní zdroj

^{Autor: Paindude - převzato z původního zdroje}

Předem prosím za odpuštění, že v této Iluzi na vás naložím dvojnásobek všeho, jenomže u této hudební skupiny mám vždy těžký výběr, jelikož mají jen málo písní, které bych ráda nikdy neslyšela. Víceméně si obvykle téměř celý jejich repertoár pohvizduji (ano i ta kytarová sóla).

Jestli jste si hledali tuto skupinu na internetu a zdál se vám onen kučeravý kytarista nějak povědomý, pak vězte, že je to zakládající člen Deep Purple, ano, TĚCH Deep Purple.

Pokud to ještě nikoho nenapadlo, tak vám může sloužit jako inspirační zdroj i malá průpovídka vždy otevírající naše Iluze.

Vaším novým úkolem jest: Jak by vypadala naše země, kdyby byla stále monarchií? Diskutujte v komentářích

ODMĚNA: 2 bludišťáci jsou již jistí, bonus halí listí

Tabulka lovců a jejich úspěchů

Výzva všem:

Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.

V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!

Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:

Hoj ahoj!

Vaše tetka Maglaiz

Předchozí Iluze