Klub Snílků: Iluze pro Diviše

Občas je dobré umýt okna - i ta vedoucí do duše.

V poničených korunách stromů to zapraštělo a ulomené větve zachycené svými bratry či se držící své domoviny již jen silou vůle počaly padat dolů. Listovím to zašumělo, jak jím projel neviditelný hřeben kadeřníka přírody. Náhle všechen hlomoz prořízl zděšený řev několika mužů. Vědomí Dalekozrakých, ještě před chvílí si poklidně podřimujících v různých krkolomných polohách na ramenech strnulých pánů džungle, jaksi zjistila, že jejich těla už nějakou tu vteřinku zapřičiněním větru jsou táhnuta k zemi gravitační silou G.

"K zemi!" zavelel stále přeskakujícím hlasem Kurňajs a skácel se k zemi pod náporem padlého Dalekozrakého.

Posádka přesvědčena příkladem nadřízeného majzla sebou na zem jako zkušení kaskadéři. Jediný, kdo zůstal stát, byl Imaginarius. Zprvu chtěl padnout jako poslední (kapitán má přece vždy dělat vše jako poslední), ale když se rozhlížel po mužích ležících na zemi, všiml si, že se přes ně prohnal nějaký velký stín. Vzhlédl. Na nebi rajtovala tam a zpět plachta. Tenhle kus látky by poznal kdekoliv na světě. Nadýchaný oblak protknutý naostřeným bažantím brkem, z něhož ukapává inkoust. Poznávací znamení Aberratio. A hle, z plachty se táhnou čtyři provazy, z té výšky viditelné pouze jako tenké nitě. Plachta se nejspíše uvolnila - a kde je plachta, tam je i...

Imaginarius se vyhnul větvi, která by pravděpodobně zasáhla jeho levé rameno. Oči mu těkaly z jednoho torza stromu na druhé a pokusil se v pádech větví a Dalekozrakých nalézt nějaký rytmus. Sice tam nebyl, ale za to si všiml jiné věci. Vyrazil. Skákal přes mohutné kořeny, podbíhal ztrouchnivělé, věkem zkroucené padlé kmeny, uhýbal tu na jednu, tu na druhou stranu padajícím předmětům či bytostem, až se dostal do míst, kam nemohl spadnout ani lísteček, natož velká větev. Vyskočil na kmen stromu, který kdysi vyvrátila asi vichřice. Koruna toho stromu se tehdy zaklesla do jiného velikána, a tak se kapitán pohodlně ocitl v říši opic, ptáků a veverek. Už se chtěl Imaginarius radovat nad tím, že za stejnou chvíli, jako byl v koruně stromu, bude i na jejím vrcholu, jenomže v tu chvíli se větev, jíž se při skoku zachytil, pohnula a mrštila s ním o patro níž.

Dobrý večer,

dámy a pánové, máme se u Imaginaria nač těšit. Přesto by mne zajímalo, zda už nyní máte nějaké nápady, vize, co asi Imaginarius uvidí, pokud se dostane až nad vrcholky stromů. Jen se nebojte komentovat, jelikož dnešní Hon na bludišťáky bude naprosto úkolový, ale za to slušně odměněn.

zdroj

^{Autor: Kekai Kotaki}

Abyste věděli, tak vás až příliš rozmazluji, proto si tento pátek přežvýknete jen jeden obrázek a jednu melodii. I tak si myslím, že pod vlivem dnešního upršeného a umlhovatého počasí je tato Iluze krásným doražením v podobě opravdu emocionální dardy.

Pokud to ještě nikoho nenapadlo, tak vám může sloužit jako inspirační zdroj i malá průpovídka vždy otevírající naše Iluze.

Měli bychom se vrhnout na odpověď na minulou otázku. Milá dítka, Pepek námořník ve svých prvních krátkých filmech z let 1936, 1937 a 1939 se setkal hned třikrát s postavami z pohádek Tisíce a jedné noci. 1) potkal Sindibáda (1936), 2) zachraňoval Olive před 40 loupežníky, ergo stal se tedy Ali Babou (1937) a 3) nakonec se stal obětí červenoknihovní mysli své Olive Oylové, která mu přisoudila filmovou roli Aladina a vrazila mu do ruky kouzelnou lampu (1939).

Bonus získal ten, kdož mi řekl, že věčným Pepkovým sokem je Bluto/Brutus a hamburgry rád baští jeho přítel J. Wellington Wimpy.

Mí drazí, dávám vám za úkol toto: Najděte kapitánovi Imaginariovi křestní jméno. Vymýšlejte, hledejte v kalendáři i na webu. Diskutujte o jménech v komentářích.

Tabulka lovců a jejich úspěchů