Na vandr
Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly ouško šálku cibulového vzoru. Vůně jasmínového čaje se v podobě mléčné mlhy proháněla hrudním košem kostlivce. A za zvuku vrzajících pantů dveří hrobky, jež vydávala kmitající hnáta položená přes druhou, zaznělo do éteru hlasem těžkým jako kamenné víko sarkofágu ŽE JÁ TI ZASE SKOČIL NA LEP?!
Přenádherný večer vinšuji,
ano, je překrásný, jelikož Vaše tetka Maglaiz zítra už nebude usínat sama, ale s novou psí radostí. Ano, musela jsem se pochlubit! Ne, nemohla jsem Vás toho ušetřit. Proč? Protože Vás mám ráda, nebo se mi to alespoň tak jeví. Jak jste prožili onen týden?
Pojďme se nyní odprostit od hrůzností, které otřásly Paříží a pak i světem. Ale jak? Nu, já bych jeden recepis měla. ILUZE!
Autor/ka: nelze přesně určit
Hůemýžď s domečkem na vandru je pěkná věc. Taková pohádková, vskutku snílčí. Ale co je uvnitř toho domečku? Třebá... třebá... třebá... by tam mohlo být todlensto. Co myslíte?
Autorka: Kanehira; zdroj
Nu, s Vašimi odpověďmi jsem nebyla ouplně tak spokojená, ale čekala jsem to horší. Řekněme si tedy, jak to mělo být správně (přihodím i zajímavost) a ceny udělíme až zítra.
Bohemiae Rosa, mapa, kterou nakreslil slezský kartograf Christopher Vetter a zhotovil mědirytec Wolfgang Kilian, nemá přesníé datum vzniku, jelikož její první publikovanou verzi známe až z roku 1668 (kdy již oba autoři byli po smrti) z Epitome historica Rerum Bohemicarum Bohuslava Balbína (BOHUSLAV BALBÍN SI TUTO MAPU NEOBJEDNAL, POUZE JI OTISKL!). Jako další kartografické kuriozity můžeme například uvést svět ve tvaru trojlístku Heinricha Büntiga, Evropu coby Pannu Marii (Čechy má v žaludku, Slovensko ve střevech, Ukrajinu a Rusko v ... radši nemluvit) nebo mou (po Vetterově růži) oblíbenou pegasoidní Asii, taktéž publikovanou Heinrichem Büntigem.
Zabrousíme dnes do zoologie a zároveň zůstaneme v domácích vodách. Ptám se Vás na Českého strakatého psa. Co, kdy, kde, proč a jak (dobře jak nemusíte, obscénostem se vyhněte), ale chci vědět, jak to je dnes se "strakáčem". Odměnu si ještě rozmyslím.
Dnes jsem se musela prodírat hustým porostem hudebního hvozdu, ale nakonec se mi povedlo na kus špeku nalákat jednu příjemnou melodii. Doufám, že náležitě oceníte to, že jsem vzdala kusu žvance, který stejně nejím.
Výzva všem:
Pokud máte nějaký návrh, připomínku, jste s něčím nespokojeni nebo spokojeni ohledně Imaginaria či Klubu Snílků, prosím, dejte nám to vědět buď zde v komentářích, na facebookové stránce, nebo na klubový e-mail. Předem děkujeme za všechny podněty a upozornění. Jsme také jenom lidé a chybujeme.
V ÚVAHU BEREME I ÚVAHY!
Odkazy, řádně označené, na své Iluze prozaického, básnického či úvahového charakteru, uctivě prosím, račte vkládati do:
A jsme kde? Ticho! Nic neříkejte! Já Vás znám, Vy jste staří sprosťáci. Raději to řeknu za Vás. My jsme... my jsme... my jsme... Kdežeto jsme? Ah, tady! Jo, přesně tadyhle jsme a to neznamená nic jiného než si podat ruce. Nebo raději ne, Vy jste se určitě nemyli. Tak po eskymácku. To taky radši ne. Mno, co teď? A víte co? Žádné netradičnosti.
Hoj ahoj!
Vaše tetka Maglaiz
Oh, takový štěkavý úkol. Doufám, že ale nakonec bude vrtět ocáskem Český strakatý pes se původně jmenoval "Horákův laboratorní pes", neb byl vyšlechtěn pro vědecké účely (zkoumání farmak, genetické testy , transplantace atd.). Ke svému novému názvu přišel, když se z laboratorního zvířete rozšířil i mezi chovatele - tedy v 80. letech.Toto plemeno vzniklo zkřížením kříženců ve vlastnictví ústavu (Československé akademie věd v Praze), později "dokříženo" s německým hladkosrstým ohařem. Jeho počátky se tedy datují od 50. let, zapsání do oficiálních listin pak od let šedesátých. Za jeho otce můžeme považovat pana Františka Horáka, podle něhož získal své původní pojmenování.A jak vlastně vypadá? Má okolo 50 cm v kohoutku, sklopené uši a tříbarevnou srst. Ta může být dlouhá či krátká a, jak již název napovídá, bývá strakatá. Povahy je pak nekonfliktní, přátelské, vyžaduje však velké množtví pohybových aktivit. (Takže žádný polštářek na gauč!)Tímto jsem doufám, zodpověděla otázky co, kdy, kde i proč. Formulku jak myslím rozvádět netřeba.Haf na rozloučenou.
OdpovědětVymazatTedy Maglaiz, ty si na nás vymýšlíš samé lepší úkoly. Co, kdy, kde, proč a jak o Českém strakatém psovi... No, snad jsem to všechno dohledala. Český strakatý pes, který měl původně název Horákův laboratorní pes, se začal šlechtit v 50. letech 20. století pro potřeby Fyziologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Za účelem lékařského a genetického výzkumu - studium epilepsie, dědičnost chybění zubů. Tento pes byl také prvním tvorem, na němž byla v Československu ověřena transplantace ledviny. Z genetického hlediska byla také sledována dědičnost založení strakatého zbarvení.Šlechtění započalo v roce 1954, kdy František Horák spářil dva ústavní psy (křížence) - vlkošedou fenu Rigu a tříbarevně strakatého psa Míšu. 4. srpna 1954 se narodilo 9 štěňat, z nichž 2 (Míša 1 a Dáša 6) byli tříbarevní strakáči s tečkovanými bílými plochami. Další chov pokračoval na těchto dvou jedincích, protože kromě toho, že předběžně odpovídali představám tvůrce plemene, nesli zajímavé a líbivé zbarvení. Spojením Míši 1 a Dáši 6 byl v roce 1955 získán vrh devíti tříbarevných a tečkovaných štěňat. Byly podniknuty i další pokusy o zlepšení vlastností plemene křížením s ovčákem, bullterierem a pointrem, ale jejich potomci do chovu nakonec nezasáhli.
OdpovědětVymazatZáměrem šlechtitele bylo tedy vytvořit jednotný ráz psa s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročnou na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním.Standard plemene byl schválen roku 1960 a současně bylo plemeno zaneseno do knihy Československého svazu chovatelů drobného zvířectva jako Horákův laboratorní pes. V tu dobu nebylo plemeno veřejnosti prakticky vůbec známé, neboť psi sloužili výhradně potřebám ústavu. První veřejné představení proběhlo až 27. 8. 1961 na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze.V průběhu 60. let si strakáči zahráli i ve filmu, v trilogii Dýmky a v Obchodu na korze.Na počátku 80. let 20. století pod novým názvem Český strakatý pes (ČSP) bylo několik jedinců předáno pár nadšencům. První vrh mimo ČSAV se narodil 10.9.1981. Po několika letech však nastal útlum, díky němuž se český strakatý pes ocitl na pokraji vymření. Důvodem byl jednak malý zájem veřejnosti, tak i problémy při odchovu štěňat. Na počátku 90. let se však nezdary podařilo překonat a plemeno se začalo rozšiřovat.Český strakatý pes je středně velké plemeno. Psi dosahují výšky v kohoutku 45 – 53 cm, feny 43 – 51 cm. Stavba těla je harmonická a nepříliš těžká, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima. Vyskytuje se jak krátká, tak dlouhá varianta srsti. Srst je vždy tříbarevná, a to ve dvou rovnocenných typech zbarvení, černožlutobílém a hnědožlutobílém. Poměr mezi tmavou (černou či hnědou) a bílou částí těla je 1:1, přičemž základní barva je tmavá se žlutými znaky. Bílá pole jsou tečkovaná v oblasti žluté barvy žlutě a v oblasti tmavé barvy tmavě. Tečkování je výrazně jednotlivé a nemá vytvářet dojem melírovaného zbarvení.Povaha českého strakatého psa je přátelská, neprojevuje sklony k dominanci, což je dáno původním účelem, za kterým byl šlechtěn. Jako laboratorní pes se měl dobře snášet jak s lidmi, tak s ostatními psy ve smečce. Pokud je přivykán od mládí, bude se dobře snášet i s jinými domácími zvířaty. Český strakatý pes je velmi společenský a se svým majitelem si vytváří silné pouto. I přes svou nízkou míru agresivity je dobrým a spolehlivým hlídačem, který vetřelce označí štěkotem, aniž by ho napadl. Je aktivní a vytrvalý, miluje pohyb, při kterém je velmi temperamentní a neúnavný. Vyniká v agility a dalších kynologických sportech, díky přátelské a přístupné povaze nachází uplatnění i v canisterapii.Sakra, nějak jsem se rozepsala... snad nevadí tato slohová práce a bude uznána jako odpověď. Je to moc krásný pejsek.
dříve Horákův laboratorní pes označovaný běžně jako strakáč, je středně velké, společenské plemeno psa, pocházející z České republiky.V současné době je stále málo početné, přesto se chovatelská základna postupně rozšiřuje.Plemeno českého strakatého psa vzniklo v 50. letech 20. století ve fyziologickém ústavu ČSAV v Praze. Jeho tvůrcem byl kynolog František Horák, odtud pochází i jeho původní název „Horákův laboratorní pes“
OdpovědětVymazatPlemeno vzniklo za účelem lékařského a genetického výzkumu. Jedním z hlavních cílů bylo studium epilepsie, zejména mechanismů vyvolání záchvatu. Druhým těžištěm práce ve výzkumném ústavu bylo sledování dědičnosti chybění zubů. Tento pes byl také prvním tvorem, na němž byla v Československu ověřena transplantace ledviny.