1. Duel v roku a vyhlásenie víťaza predošlého

Vážení a milí,

aj tento rok sa k vám vraciam ako správkyňa rubriky Aurora a s potešením vám predstavujem príspevok, ktorý cez prázdniny dorazil na klubový mail, a ktorý jeho autorke zabezpečil víťazstvo a (v blízkej budúcnosti) taktiež miesto vo Aurorinej sieni slávy.

Avšak než predstavím víťazný príspevok, tak vám oznámim stručné informácie, čo sa najbližšieho duelu týka.

Zadanie:

- tento krát pôjde o príspevok písaný formou úvahy na tému: "Keby som sa na chvíľu stal/a správcom."

- to či sa už budete zamýšľať nad možnými vylepšovákmi, alebo sa celkovo zamyslíte nad tým čo by ste nerobili keby ste boli správcami akéhokoľvek klubu/webu, alebo snívate trebárs o tom, že si raz založíte svoj vlastný, je len a len na vás a ako vravievam, fantázii sa medze nekladú.

- príspevky do súčasného duelu sa posielajú najneskôr do 3.2.2015 (4.2. dojde k uverejneniu ankety alebo automatickému vyhláseniu víťaza)

(poznámka: osobne by som bola vďačná, keby sa niekto zameral napríklad aj na to, čo mu prekáža v súčasnom chode rubriky Aurora, pretože milí snílkovia, je to aj váš klub a obrazne povedané, "nemému dieťaťu ani vlastná matka nerozumie")

Ako vždy, aj tento krát sa teším na vaše príspevky. :) No ako to už zvykom býva, predstavujem vám víťazný príspevok zaslaný na tému: Nový rok

Tea a jej novoročný príspevok:

V roce 2013 mě potkalo mnoho a mnoho nových věcí.

Potkalo mě obrovské štěstí ve sblížení s první nejlepší kamarádkou, procestované víkendy na bombastických koncertech, vůbec první příležitost být při natáčení videoklipu, poprvé jet do Bruntálu na křest toho videoklipu, kde jsem postupem času začal poznávat další lidi, kteří jsou teď mými nejbližšími a Bruntál je místo, kam můžu přijet a vím, že tam nejsem sama.

Minulý rok měsíc před Vánoci, jsem takhle šťastná rozhodně nebyla.

Ztratila jsem v té době lidi, na kterých mi taky hodně záleželo a najednou jsem se cítila sama, než nikoho, kdo by mě podržel.

Příchod Nového roku jsem tam proseděla a propila sama v baru, jen abych se nemusela před rodiče stydět, že jsem doma a nemám s kým slavit.

Proto bylo od začátku mým největším přáním a nadějí, že tento rok to tak rozhodně nebude, že mám jistotu, s kým společně strávím Silvestra.

Nejvíc jsem si přála prožít tenhle den v Bruntále, kde jsem se cítila, jako doma, ale věděla jsem, že okolností tomu nedovolují.

Né, že by někdo nechtěl, ale nebyla možnost, aby druhá nejlepší kamarádka měla volný byt, takže bych u ní nemohla zůstat přes noc a tím pádem se rozhodla jet ke svému příteli do Krnova.

Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, nevadí, oslavíme to dodatečně jiný víkend, jak odjedou na chalupu a bude volný byt, však vím, s kým budu..

To se ovšem pět dní před Silvestrem úplně změnilo.

Z minuty na minutu jsem se dozvěděla, že ta má jistota, která počítá se mnou, stejně, jako já s ní, se rozhodla pro svůj program, do kterého já nezapadám.

V tu chvíli jsem se nezmohla jediného slova, jen jsem potřebovala se z toho vybrečet a nebýt na to sama.

Nechápala jsem, co jsem sakra udělala, že na mě někdo nedokáže myslet, tolik, jako já.

Proč mám opět další rok zůstat úplně sama a nemít s kým být, s kým se bavit a oslavovat.

Byla jsem zklamaná a proklínala jsem den, který měl už za pět dní přijít.

Každý den, každou chvíli jsem byla bez nálady, neměla nejmenší chuť se s někým bavit, nesmála jsem se, nebylo čemu.

Mé představy a plány a dokonalém Silvestru byly fuč, jako balíček z karet.

Přišlo datum 31.12.2014

Nechtěla jsem být celý den jenom v bytě s rodiči, tak jsem alespoň dopoledne šla za kamarádkou na kafe a frisco, popovídat si, než odjede taky se svým přítelem na chatu.

Ona mě pocity chápala, vlastně taky počítala s tím, že budeme všichni společně a hodně ji naštvalo, jak to dopadlo, jak se někteří rozhodli, bez nás.

Po cestě domů jsem se zastavila pro svůj nejoblíbenější višňový Cider, abych měla u té televize aspoň co pít a domů dorazila opět s náladou na bodu mrazu.

Po pár minutách jsem slyšela, že mi zvoní mobil, nebyla to moje melodie, kterou mám nastavenou a neznámé číslo mě nejprve též vylekalo, ale zvedla jsem to a vykuleně začala stát, když se na druhé straně začalo ozývat: ,,Zlato, nemůžu dlouho mluvit, takže jenom zkráceně ti chci říct, že nakonec na poslední chvíli se rozhodli odjet na chatu a já do Krnova nepojedu, protože jsem si uvědomila, jak by mi bylo smutno nebýt dneska s Vámi všemi, kteří mi jste nejbližší, takže vysyp svou pokladničku, zjisti autobus a přijeď jasný?!"

Zůstala jsem v šoku, přišlo to z čistého nebe a já tomu nemohla za žádnou cenu uvěřit, vážně jsem se právě dozvěděla, že se mám okamžitě sbalit svých pár věcí, peníze a jet tam? Do Bruntálu?

Byl to, jako sen.

Splněný sen.

Najednou jsem nebrečela smutkem a beznaději, ale štěstím, že zázraky se ději a mně se právě jeden ten největší stal.

Začala jsem pobíhat po bytě, vyřvávat, jak jsem šťastná, nevěděla, co mám dřív dělat, jestli se chystat, nebo hledat spoje autobusu i vlaku zároveň, abych zjistila, jak nejdřív můžu odjet.

Stejně, jako minule, z minuty na minutu se změnil celý zbytek dne, všechny mé pocity.

Byla jsem zachráněná od toho, být celý večer doma, nudit se, uvnitř se trápit, o půl noci koukat z okna, jak míří rachejtle do nebe a já bych to jen se slzami v očích sledovala a záviděla všem, kteří nejsou sami, jako já.

Najednou jsem za dvě hodiny seděla v autobuse, měla v uších sluchátka a pozorovala zatmívající se okolí a stále tomu nemohla uvěřit.

Byl to nejkrásnější a nejkouzelnější, co kdy pro mě mohl někdo udělat.

Už nebyly žádné obavy o tom, jestli někomu vážně na mě záleží, jestli by pro mě byl někdo schopný udělat, co já.

Tohle byl skutek, který nepotřeboval žádná slova.

Po mém příjezdu bylo neskutečně nádherné sledovat, jak moje dušička přes silnici za mnou běží, jen aby mě konečně objala a řekla, jak je nejvíc ráda, že to takhle nečekaně dopadlo, jaké překvapení to pro mě bylo, že místo u svého kluka v Krnově se rozhodla, abychom tenhle večer byli všichni společně i s jejím klukem, aby přijel on, nebyl problém.

Velkým překvapením bylo, když později dorazili i kluci, pomalu jsme popíjeli, pořád se mě ptali, jestli jsem šťastná, že jsme všichni spolu a já to nedokázala v tu chvíli přede všemi říct, ale úsměv a lesk v mých očích to musel dávat najevo.

Před půl nocí jsme odešli na náměstí, kde úderem půl noci vybouchlo šampaňské, všichni jsme se začali silně objímat a řvát si do uší: ,,Pořád spolu!"

Koukali jsme na překrásný ohňostroj, procházeli se po náměstí několikrát dokola, koho všechno potkáme a pozdravíme se a popřejeme do Nového roku.

Já očima hledala dva lidi, které jsem chtěla moc vidět a pozdravit a připít, ale v tomhle jsem štěstí bohužel neměla.

Nakonec jsme se rozhodli jít do baru Chína, které se nachází necelé tři minuty od náměstí, tam si dali drink Sex on the beach a zůstali tam až do druhé hodiny.

Zatoužila jsem jít se podívat do naší hospůdky Africy, kde, jak jsem správně tušila, byli ti, které jsem na náměstí nepotkala, ale byl správný čas jít už domů.

Přesto všechno jsem nemohla vůbec ničeho litovat, stal se pro mě zázrak, že jsem celý večer a noc strávila v Bruntále s přáteli, na které nedám dopustit a věřím, že opravu pořád spolu budeme, v dobrém i ve zlém, v radostí i v hádkách, ale pořád budeme držet spolu.

Jak na Nový rok, tak už po druhý celý rok, přece.