Týden 21 - Vzdušné zámky

Další týdny uběhly jako voda a nic. Již minule jsem zmínila, že se nám Lenny přestěhovala a i já jí teď bohužel mám o mnoho dál než dříve. Proto stávkovalo i Téma týdne.

Dalším tématem se stávají "Vzdušné zámky" Jsem velmi zvědavá, co vás napadne.

Články na minulé téma "Rudá stuha"

Tajemná M - Labanda - Neferet

Ukázky

Balada o červené stuze od Tajemné M

Její pravé jméno se nikdy neobjevilo. Každý ji znal jako Dívku s červenou stuhou. Každý věděl, že získat ji není snadné. Jen ona rozhodla, komu povolí vstoupit, a kdo zůstane navždy stát za jejími dveřmi. Jen ona a její červená stuha, kterou věčně nosila uvázanou na ruce.

Našli ji mrtvou se stuhou v ruce a s popsaným papírem vedle sebe. Ležela v kaluži vína ale stejně vypadala pořád krásná. Pak ji ale zbavily stuhy a před očima všech se Dívka s červenou stuhou proměnila. Už nebyla krásná, byla jen zničená. Místo nejkrásnější dívky v Japonsku, které si vážil sám císař, před nimy ležela jen troska.

Na papíru byla napsaná krásným písmem báseň, která je dodnes uchavána v knihovně vládců Japosnka a předává e z generace na genereaci. Byla nazvána Baladou o červené stuze, ale pouliční vypravěči ji přezdívají jen jako Červenou. Skládají o ní básně a zpívají o ní písně. O ní a o její červné stuze.

Nikdo neví, proč skončila svůj život. Podle tehdejšího lékaře byla uškrcena. Mohl ji zabtí kdokoliv, muž, kterému nepovolila vstoupit, žena, kterou opustil její drahý. Ale všichni vědi, nebo tuší, že červená stuha je strůjcem toho všeho. Že právě ona mohla za smrt své paní. A nebo spíše, své otrokyně.

Baladu najdete na stránkách autorky...

Zázrak zažívám od Labandy

Mé srdce svázala rudá stuha.

Já každý den zázrak zažívám.

Ty jsi mého srdce věčná touha.

Tohle tajemství víc už neskrývám.

Každý večer s Tebou kouzla se dějí.

Tvůj smích mě přes bolest přenáší.

Bez Tebe pluji ve věčné beznaději.

S Tebou krásu mi život vždy přináší.

Rudá stuha od Nefertet

Za celou svoji kariéru vyšetřoval nespočet případů vražd a násilí. Za celou tu dobu zatkl desítky zločinů. Mladých, starých, mužů i žen. Pochopil jejich smýšlení, jejich pohnutky a postupy. Ale nikdy se nesetkal s něčím takovým.

Deset mrtvých a těla téměř každý den přibývala. Lišila se od sebe jako den a noc. Když se díval do spisu, připadal si jako by byl opět tím mladíkem, který začínal svojí dráhu detektiva. Bylo to tak dávno, že téměř zapomněl na to jaké to je být v koncích. Nikde neviděl žádný řád. Šlo o ženy i muže různého věku, postavení a stavby těla. Byli hezcí i oškliví, mladí i staří, tlustí i hubení, na pohled bohatí i chudí.

První oficiální obětí byla mladá žena. Pohledná dvacetiletá žena s kaštanovými vlasy lemující jí bledý obličej s rudými rty. První oficiální, tak jí říkali, protože byla první oběť, která je přivedla na to, že něco není v pořádku. Proto a také z toho důvodu, že za ten měsíc nezvládli zjistit její jméno. Ale už dávno nebyla tou první, při dalším vyšetřování se objevovala další a další těla. Muž kolem padesátky, mladá dívka, obtloustlý stařík, těhotná žena… ta byla nejhorší. Nikdy za celý svůj život se s něčím takovým nesetkal.

Případ mu přidělili, protože podle svých nadřízených byl na to nejlepší. Vždyť vyřešil tolik případů vražd, že zaplnil zločinci jedno malé křídlo místní věznice. Ale při návštěvě márnice se v něm probouzela touha utéci a schovat se někde v koutku oddělení a doufat, že už ho nikdo nikdy nenajde, protože by musel připustit, že neví nic. Neví jak dál ani nevědí, kdo všechno tohle páchá, jestli muž nebo žena.

Každý den obcházel všechny své kontakty v "podsvětí", informátory i přátele a pokládal stále jednu a tu samou otázku. "Víte něco nového?" Všichni věděli, na co se ptá, nejen protože sami věděli dřív jak policie, že se děje něco zlého. Že něco temného prochází jejich ulicemi a bere si jejich životy.

Začínal ztrácet veškerou naději a přemýšlel zrovna nad tím jestli by neměl složit svoji funkci a jít do důchodu. Jistě by někdo mladší měl větší úspěch, když mu jeden z informátorů předal vzkaz…

Zbytek povídky najdete na jejích stránkách...