Resty a tresty

Ó sahib, ó efendi, ó já bloud a to vel!

V prach Vašich nohou se nořím, máslo na hlavu krájím. Snídali jste? Sůl do ran sypu a písek do očí házím. Já bídák prachbídná. Myslela jsem si, že jsem zapomněla jen jednou uveřejnit Vaše iluzivní skvosty. Och, já skleróza! Při Osirisovi a Ápisovi jsem šváb.

Ich mache mich lernen am Sonntag zur Aufgabe. Ja, das ist eine grausame Strafe, aber ich muss. Bei Osiris und bei Apis, ich bin ein Böhme.

Kdo nepochopil celou jazykovou hříčku, nechť se ozve do komentářů. Ráda vysvětlím souvislosti.

---

Protože už máme srpen, dovolila jsem si tedy veškeré neuveřejněné iluzorní drahokamy z minulého týdne a později vložit do jednoho článku, pokud by však někdo skutečně chtěl samostatný článek (například z důvodů náboženských), vyhovím mu příští týden.

Jako první se nám uhnízdila ve Sbírce Iluzí M. Phoenix s Orlími jezdci:

Ať zvoní zvony
když orlí jezdci přilétají
my máme meče
a ty se nelekají

Začíná úsvit
den summitu se blíží
ti jezdci už přilétají
a meče brzy zkříží

. . .

Ctěná Vivienne se nám za červenec vyznamenala hnedle třikrát, my zde uveřejníme jen dvě, jelikož třetí Iluze se narodila tento týden. Podívejte se na její Mobilní střípečky a O zlaté rybce.

Srdce mrtvé,
jak z kamene by bylo,
tužby kruté,
hříšné v sobě skrylo.

Pravdu tu nikdo nezná,
skrytá je,
pod rouškou panny čisté,
skrývá se harpyje.

. . .

Všichni jistě známe pohádku o zlaté rybce, která splní rybáři tři přání za získanou svobodu. Ale co když to celé bylo trochu jinak?

Vodní hladina v lidech vzbuzuje úžas, neboť v sobě skrývá mnohé. A ani jezírko, o kterém teď bude řeč, nebylo výjimkou, a pod rozkvetlými lekníny ukrývalo tajemství. Zlaté květy budily pozornost a tak poutníci s úžasem hleděli na hladinu.

Krom leknínů to byly i zlaté rybky, které vábily pohledy lidí. A tak procházela léta a generace lidí s obdivem obdivovaly krásu jezírka a nikdo z nich nezahlédl jeho tajemství. Každou noc bez jediné kapičky měsíčního svitu děly se podivné věci. Ona totiž není ryba jako ryba.

. . .

Další pátračkou po stopách kapitána Imaginaria, kterouž lapila Iluze a mučila tak dlouho, dokud nesepsala haikuidní báseň, jejíž haiku mohou existovat samostatně, ale spolu dotváří atmosféru, je V. a její Let:

rychlé stoupání
až k nebeským výšinám
vzhůru do oblak

zalehlé uši

tvář strnulá úžasem

let pampelišky

kouzlo pohledů
závratná troposféra
ptačí perspektiva

. . .

Snová Ellnesa se pro Váš drobný úsměv ponořila až do nejtemnějších hlubin Vesmíru, aby vynesla na světlo sedmi sluncí prastarý příběh Vran:

Mám strach.

Kroutí se to kolem mě, poleptává to trávu nebezpečně slizkou barvou.

I když jsem si celkem jistá, že to barva není.

Cítím tu sílu zlou.

Obloha začíná sama sebe zahalovat do temnoty příkrovu.

A já se bojím, protože je teprve poledne.

Slizké pařáty mě shazují k zemi.

Kdo mě teď zvedne?

. . .

Poslední hrdinkou tohoto článku jest naše drahá sestra ze Slovenska Elizabeth, která jak slíbila, tak splnila. Takových více! Ačkoliv se neplavila a ani nepotápěla tak hluboko jako Ellnesa, Elizabeth pro změnu doplula k Nekonečnu:

Pozri

na tie klbká nekonečných ciest,

ktoré nikdy nikam

nemali viesť

Tie nerozmotá ani hravé mača.

Vravel si mi,

že jedna jediná z ciest,

vedie ďaleko,

tam,

kde padá hviezdny dážď.

Tam,

kde kvety voňajú

(ne)skutočnou vôňou,

kde luna

viac jak slnko svieti.

Myslím, že všechny dnešní Heráklesky si zaslouží dát klobouk dolů. Tři, dva, jedna, včil! Smekáme dámy a těšíme se na další porci Vašich Iluzí.

Na Tebe, ano, koukám se přímo na Tebe, človíčku, na Tebe a Tvou poezii, prózu či úvahu čekám taktéž netrpělivě. Pevně věřím, že mne nenecháš dlouho čekat, zvláště když Tě za Tvé úsilí odměním dvojnásob. Dostaneš grátis reklamu článkoidní a ještě navrch jsi automaticky počítán k soutěžícím a dostáváš limo za svůj příspěvek do Sbírky Iluzí.

Ještě se uvidíme!

Vaše tetka Maglaiz