Hola hej!
Drahé osazenstvo snílčího koutu webosvěta, poněkud mne rmoutíte, že jste honbu za limy a bludišťáky tak rychle vzdali. Ostatně je mi líto i toho, že i přes takovouto krásnou motivaci nejste sto ze sebe vypravit báseň, krátkou povídku či úvahu. Jak Vám mám jít ještě vstříc? Co byste ještě chtěli, abych dělala? Stojku či výmyk nechtějte, zle by to dopadlo. Musím se přiznat, že mi již dochází nápady. A co Vy? Mezitím než Vaše makovičky mi vyjeví své šílenosti, byste mohli svůj zrak přenést k jedinému výtvoru tohoto týdne.
Pozoruhodná, do temna laděná Slovenka Elizabeth se odvážila vyloupnout ze své slupky a na svých dlaních Vám předložila působivou báseň. Snová nálada se snoubí s měkkostí slovenštiny. Nenechte si tento kousek ujít.
Na námestí
tam kde sa cesty rozchádzajú
a dlaždice rozbil mráz,
kde všetky svetlá jasne žiaria.
Tam túlavé topánky zaviedli ma.
Toľko ulíc, toľko ciest...
Ktorou sa vydať?
A kam ma budú viesť?
Ktovie na čo žiaria
svetlá,
z diaľky ani perličky?
Azda mi ukážu
koniec slepej uličky,
či most cez jazierko,
v ktorom hmla utopila svoje túžby?
Ktovie...
či ma ulice zavedú
aj do zákutí bez svetiel.
Možno tam pochopím,
že tma svetlo potrebuje.
Autor: Matthias-HakerElizabeth je sice nováčkem, ale věřím, že takto talentovaná a ambiciózní slečna není v Imaginariovi naposledy.
Úsměv na tváři Vám vinšuje
Vaše tetka Maglaiz
Určite to nie je posledný príspevok do Imaginaria... :)
OdpovědětVymazat