Photo - rozhovor s Maglaiz

Zdravím Snílci,

dneska je Photo speciální, protože tu neuvidíte žádnou fotografii, ale jen rozhovor se Snílkem, který v minulosti přispěl. To víte, rozhovor s Maglaiz je velkolepý zážitek, tak musíme být odlišní než obvykle.

Její fotografie jsou ve Photu - Rozkvetlá zahrada.

Maglaiz

(maglaiz.cz)

Ahoj, můžeš se nám krátce představit?

Krátce představit? Maglaiz je osoba plná rozporů, jež se zhmotnily do podoby mých schizofrenních já Kunhuty, Waltra a Pepy. Čokoláda je přítel, špenát nepřítel na život a na smrt. Pěstuje si mátu do čaje. Maglaizíček o sobě ráda hovoří ve třetí osobě, zní to méně egoisticky. Snaží se o vždy perfektní práci, leč někdo jí to vždy kazí, většinou ona sama. Největší nepřítel člověka je on sám. Šéfuje Imaginariu v Klubu Snílků, na což je hrdá. Studuje češtinu a historii, a proto nesnáší gramatické chyby a historické nepřesnosti. Howgh, domluvila jsem.

Jaké máš zájmy?

Naprosto nezáživné. Četba, psaní, sledování filmů, občasné básnění, spaní, velice řídké kreslení, pletení, poslech hudby, starost o zvířectvo přezdívané raťafák a psím (jsem na štíru, co se týče toho, zda je občankou, jelikož volit nešla) jménem Wendulka. Samozřejmě k mým zájmům patří i zájem o chod Klubu Snílků a rubriky Imaginarius. Momentálně narůstá vášeň pro sběr knih (čím starší, tím lepší) a informací ohledně psaní a k psaní. Nu, možná tu bude i lehce "netradiční" zájem, a to zájem o okultní vědy.

Na svém blogu máš zajímavé úvahy i povídky, takže jsi rozhodně talentovaná a všestranná dívka. Tak by mě zajímalo, kde bereš inspiraci?

Odmítám spojovat pojem talentovaná a všestranná s mou osobou. Ačkoliv to mému egu lichotí sebevíc, nejsem všestranná a ani talentovaná. Viděli jste mé hrůzy v Creatiu?! Co se týče všestrannosti, těžce pochybuji o tom, že by se pod mou postelí nacházela krabice s nápisem Malý chemik. Směrem přírodních věd se rozhodně neubírám.

Jak jsem již řekla mnohokráte v soukromých rozhovorech. Inspirace je všude, jen je třeba se dívat. A dívat se jinak. Ku příkladu Téma týdne na Libere z 1. ledna 2013, jehož je mi líto, že mi proklouzlo kvůli zkouškovému mezi prsty. Když hvězda padá. Většina si představí blikající bod, který se rychle ubírá k povrchu zemskému. Já si představila Karla Gotta, jak zakopává o červený koberec a míří si to rovnou do orchestřiště (ne, že bych mu to přála). Chce to uvažovat o tématech jinak. Osobně se udržuji v takovém stavu pomocí toho, že vymýšlím protiargumenty na své argumenty ohledně problému, který bývá z velké části absolutním kravinimem.

Když teď uvažuji nad oním tématem. Také by to mohla být kapka rosy padající za svitu hvězd. Kanoucí slza. A ne příliš veselé téma sebevraždy mladé dívky. O některých se poeticky hovoří, že mají hvězdičky v očích.

A ještě jedna otázka ohledně Phota, jak dlouho a čím fotíš?

První fotící pokusy byly již v předškolním věku, kdy jsem třeba vyfotila jen půlku strýcova traktoru. Holt jsem z generace, která ještě pamatuje foťáky na film s hledáčkem, kdy ke kvalitnímu amatérskému fotu bylo třeba průpravy a zkušeností, a chodilo se vyvolávat papírové fotografie do Fotolabu. Jinak svým současným digitálním fotoaparátem Samsungem S760 pořizuji fotografie od třeťáku?, tedy od svých osmnácti. Což je, moment. Promiňte, kuličkové počítadlo není superpočítač. Což jsou už asi tři roky.

Děkuji za tvůj čas i za rozhovor.

Není zač. Také se měj krásně.

Snad vás rozhovor s Maglaiz zaujal a nezaleknete se. Budu ráda, když do Phota přispějete v hojném počtu. Vlastně ani nezáleží, jakou fotografii zašlete, klidně může být nějaká starší, může jich být víc a na jakékoliv téma. Prostě se nenechte omezovat, fantazii se meze nekladou.

Pokud se odhodláte k odeslání svého dílka, tak to učiňte na klubový email klub.snilku@email.cz, do předmětu napište Photo a připojte nějaký název a popis fotografie (nezapomeňte se podepsat a přiložit odkaz na blog).

Těším se na vaše fotografie a rozhovory s vámi.

Mějte se krásně,

Zdenina Vankov