Klub Snílků: Iluze pro Veleslava

Na mokrý duben - suchý červen.

[]

Temné, vlhké a studené vězení s vlastním okýnkem, mříží a denním přídělem čerstvých krys připravených bezdůvodně kousnout. Tak takové místo by nyní Imaginariovi a jeho posádce připadalo jako útulný pokojíček v rodinném penzionu v malém přímořském městečku. A to prosím ani sám kapitán netuší, co je to rodinný penzion.

Namísto hliněné podlahy zde spíše byl ráj pro každého hrnčíře. Však se také Věchýtek již notnou chvíli pokoušel z onoho blátíčka uplácat čajový servis. Zatím zůstal pouze u podšálků, které se okamžitě vrátily do podoby neforemného hnědošedého cosi. Pokud by tedy Věchýtek na danou věc mohl vidět. Problém kobek bez okna je ten, že většinou je v nich značná tma, a tak vše lez zkoumat pouze rukama, nosem a nebo jazykem, ovšem to byste museli být zoufalí, abyste se jali okolí ochutnávat a bylo vám již víc jak šest let. Nebo jste kuchař Vínečko a dostali jste opileckou "žravou".

Kdybychom rozsvítili, a to bychom rozhodně neudělali, pokud bychom si chtěli zachovat psychické zdraví, spatřili bychom v jednom rohu hromadu spících Dalekozrakých a po zbytku obvodu cely zoufalou posádku s hlavama v dlaních. Mohli bychom se začít ptát, kdepak se nám poděla Chilias. Inu, to bychom se tedy museli vrátit ve vyprávění zpět, což neučiníme.

Imaginarius na rozdíl od zbytku posádky, která se raději uchylovala k optimismu, než aby definitivně ztratila rozum z bezvýchodné situace, se rozhodl poradit sám se sebou. Válečná rada složená z několika Imaginariových já si přehrávala mnoho scénářů, jak nejlépe se dostat z vězení. Problémy však činilo hned několik zřejmých faktů: 1) neznalost místa, 2) neznalost počtu a pozic nepřítele, 3) celková neznalost nepřítele. Což byly zásadní údaje, bez nichž veškeré strategie působily jako fantazírování dospívajícícho grafomana.

Náhle se zachvěla podlaha. Skrz hlínu prosvítalo žluté světlo a mohutnělo. Nakonec půda zcela zmizela a světlo zaplavilo celou kobku. Když se kapitánovým očím podařilo přivyknout, nebyl jeho mozek schopný příjmout to, co mu předkládaly zprávy z tyčinek a čípků. Kužel světla vycházel z lucerny lemované zaječíma ušima.

"No konečně sem vás našel!" zvolalo světlo, "Tak honem, honem, ať jsme pryč."

Na výzvu okamžitě zareagovali oba pobočníci Hernajs a Kurňajs.

Imaginariovo velitelské já okamžitě utnulo veškeré filosofické debaty na téma, zda zaječí uši jsou oční klam či realita, a donutilo ústa a hlasivky k pohybu. "Zadržte! Kdo jste a proč nám pomáháte?!"

"Tak za prvý vás mám pozdravovat vod Chilias, staříku, a za druhý jsem Pascha." Světlo těkalo z jedné stěny cely na druhou jako by něco hledalo a poté se překvapeně ozvalo: "To neznáte Velikonočního zajdu?!"

Dobrý večer dámy a pánové,

včerejší večer jsem úmyslně vynechala, jelikož znáte to sami. Hugo je pěkně vykutálený chlapík s kapsami naditými různými žertíky, čertovinami, šprťouchlaty a špumprnáglemi a ruku na srdce... věřili byste Iluzi uveřejněné na prvního apríla? Zajisté že ne! Kromě toho včera bylo pácháno dost zlobišáren ve jménu tohoto svátku, a tak byste dnes měli kocovinu, tudíž by bylo záhodno se něčím po včerejšku vyspravit. Věřte mi, že poctivý vývar či česnekačka nepostačí. To chce páchati nepřístojnosti ve jménu kapitána Arctura Spica Regulus Imaginaria, knížete ze Somnia a Verity.

Máme druhého dubna. Co to vážení znamená? Ano! Opět se koukneme na zoubek přebohatým hodinkám vévody z Bérry. Ovšem pššt! Nebudu prozrazovat, co na výjevu je, jelikož to bude váš úkol pro tento týden.

^{zdroj: wikimedia commons}

zdroj

Po dlouhé době jsem si zase pustila svou "sbírku" epické hudby a jsem si naprosto jistá, že tato melodie ještě v Imaginariovi nebyla.

Ježíš kázal v pekle na Bílou sobotu (následuje po Velkém pátku) a na Zelený čtvrtek jste si měli pochutnávat na zelených potravinách jako na zelí, okurkách, zelených paprikách... zelené maso se nedoporučuje.

Dnes mne zajímá za šťastných sedm bludišťáků:

Jakoupak historickou událost zobrazuje dubnový výjev na Přebohatých hodinkách vévody z Bérry?

Tabulka lovců a jejich úspěchů