Téma týdne 21 - Žhavit dráty

Kdo se zapojil?

[Dragilia] [Vlasta]

Zdravím, Snílci,

nový týden je tu jako na koni a rovnou většinu z vás pošle znovu do víru školního roku. Ale nezoufejte, Snílci, proto je tu pro vás Téma týdne - Žhavit dráty. Odreagujete se od nových povinností a načerpáte síly do dalších dní. I když, jak se to vezme - toto téma mi nedalo pokoj. Zní zvláštně, uznávám, ale přesto na něj půjdou vymyslet samé šílenosti.

Samozřejmě jej můžete vzít doslova a napsat báseň, úvahu nebo povídku o žhářích, rozežhavených drátech (třeba při vloupání, útěku z vězení, cokoliv), pájení.

Nebo se nechcte unést na vlně fantazie a vezměte si z toho přenesený význam. Žhavit dráty - velmi, velmi náruživě telefonovat, vyvolat poplach, svolat všechny své známé, rodinu, přátele...

Tak snad se zadaří a najde se mezi vámi odvážný Snílek, co téma zpracuje. Vím, je šílené, hodně šílené, ale líbí se mi.

Pokud by však měl někdo z vás nápad na vylepšení, nebo třeba téma, na které by chtěl psát, neváhejte mě kontaktovat > stačí i do komentářů.

A protože minulý týden byly dvě Snílkovské duše aktivní, zaslouží si ji jejich díla trochu prostoru navíc. Zde jsou ukázky, celé dílo najdete na stránce Snílka.

Dragilia

Imaginární deníky - Smolařka

Ale začnu popořádku - venku psí počasí, já se vyhřívám u kamen a lebedím si, že nikam nemusím. Najednou rámus ode dveří, jako by je snad někdo chtěl vylomit. No a na prahu cizí mužský. Ve slipech. Tedy plavkách. Ale taky toho zrovna moc nezakrývaly...

Jak by se dalo čekat, neznámý byl promrzlý na kost a sotva se držel na nohou. Na dveře nám spíš padal, než klepal a teď prosil o pomoc. Kdo by měl srdce ho vyhodit? No, ale vyslechl si své. Od "Pitomců, co neodhadnou počasí" po "Nezodpovědné imbecily". Ale neříkal nic. Jen dál klepa zubama a usrkával z hrníčku mátový čaj.

Alespoň, že byla volná normální postel. Nechat ho spát na zemi, mám vyhazova jak vyšitej. Ale abych se nepřechválila - druhý den muset hezky po svých do vedlejšího města. Za MHD se mi platit nechtělo a u nás holt telefonní budky nevedou.

Vlasta

Nemalé radosti

2)

Od spolužačky mi dorazil pohled. Byla to pro mě docela náhoda, protože jsem ho opravdu nečekala. Měla bych si lépe pamatovat, komu všemu dávám svou adresu, i když jí jsem ji jistě dala už před několika lety. Pohled mi udělal radost a já se najednou zastyděla, že jsem jí nic neposlala. Tedy, chtěla jsem - pohled jsem měla napsaný od pátého července, jenomže jsem na spolužačku neměla adresu. Tedy, myslela jsem si, že jsem si ji ukládala, nehody takového drobného rázu se však stávají a buď můj "chytrý" telefon zase předvedl, co (ne)umí, nebo nevím, jak si náhlé zmizení adresy vysvětlit. Musím si je psát do adresáře, když už ho mám. Nakonec jsem jí o adresu napsala a pohled, i když s velmi neaktuálním textem, jsem jí odeslala.

3)

S Iris jsme teď poměrně často ve spojení, asi to bude tím, že obě tušíme, že se začátkem školy našeho volného času ubude a po večerech budeme spíš koukat do poznámek než do počítače. Náhoda tomu chtěla, že jsme se dostaly k tématu tagů.