Týden čtyřicátý osmý - Strach

Mrzí mne opětovné pozdní vydání nového TT, ale mám stále problémy s připojením, tudíž se mohu přihlašovat pouze ze školy. snad mi ale neukousete hlavu.. Jako jediná mi poslala dílo k poslednímu tématu [Zdenina]. Je to povídka a jako vždy naprosto skvěloúžasně dokonalá. Nechám k nahlédnutí pár řádků...

Tento týden se budeme bát...nebo možná jen já, zda se vás to proklínání ještě chvíli nedrží. Ráda bych ale zpoznala, z čehopak máte strach, ať už je v cizích očích jakkoli nicotný nebo snad nesmyslný. Jedna má kamarádka má třeba strach z lešení..

Strach je emoc velmi ošemetná a mnohdy i zlá. e jen na vás, zda si ho necháte přerůst přes hlavu...

Povídka od Zdeniny

Podzim - čas duchů

Bylo to začátkem listopadu, všude poletovalo nažloutlé listí a již bylo chladněji. Děti si hrály ve vesnici na schovávanou či honěnou, nebo na kopečku u lesa pouštěly draky.

Ale tenhle listopad začal silnou bouří, kdy blesky se střídaly s hromy a všude vládly obavy, jak to všechno dopadne, všude až na domek, kde bydlel kovář s manželkou Annou, která zrovna porodila děvčátko Lenku.

Anna zůstala ve světnici na okamžik sama s dcerkou, protože kovář vyprovázel porodní bábu ke vratům. V tom vítr rozrazil okno a silný vítr zafičel do světnice, Anna se strašně vyděsila a na klidu jí nepřidalo, že v bouři zaslechla smích malého děvčátka, proto si malou Lenku přitiskla ještě blíže k sobě, ale to už se vrátil kovář a honem zavřel okno a ubednil ho.

"Stalo se něco?" ptal se ustaraně kovář, protože Anna byla celá strnulá a vypadala, jakoby viděla ducha.

"Ne, nic se nestalo. Jen jsem se lekla toho chladného větru." ubezpečila ho a uložila Lenku do kolébky ke spánku, ale sama tu noc nezamhouřila oka. Ten smích jí totiž připomněl něco z minulosti, něco, na co už dávno zapomněla.

...