Týden třicátý třetí - Zpěváčkova bolest

Velmi vám děkuji za poskytnutá témata, ty můžete posílat samozřejmě stále. Nechala jsem se inspirovat a zvolila jsem lehce depresivní téma, ale nemusíte se obávat, zaujalo mne pár témat od yellow-dog a časem se tu samozřejmě objeví.

Fabiana mi poslala úchvatnou báseň. Kdo ji ještě nečetl, musím vás upozornit, že rozhodně stojí za to. Jako obvykle sem zveřejním část básně, abych vás patřičně naladila...

Jak jsem již napsala, na tento týden je téma lehce depresivně laděné. Snad by se to dalo pojmout i jako téma k úvaze nad lidmi duševně trpícími, ač to navenek nedávají nikdy znát. Napadl mne však příběh od Oscara Wilda o ptáčkovi a růži. Díky tomuto příběhu jsem dokonce uronila slzu. Sic jednu jedinou, ale byla v ní obsažena veškerá lítost s tím nebohým tvorečkem...

Fabianina báseň

Bezesný

Prázdnýma očima zvěstuje obloha

úsměvy andělů, pozdravy od boha,

výsměšky smyšlených bytostí -

pomohou někomu k radosti?

Možná - a jiného smrti vhrhají do klína,

v němž všechno končí a znovu začíná.

Prázdnýma očima voda se valí.

Jak řeka slzí, my na břehu stáli,

ruku v ruce a myšlenky zvrácené.

Loďka se tříští na cestě zkrácené

a není šance už vyhledat zatáčku.

Musíme doplavat do cíle, miláčku.

...

AKTUALIZACE 23. 6.:
Labanda mi dodatečně na klubový mail poslala svou báseň, tak ji zveřejňuji..

Beze snu

Beze snu vstávám do deštivého rána,
mezi mnou a tebou stojí nebeská brána.
Tatínku kdepak tě mám?
Tvé historky zpaměti znám.
Musel jsi na věčnost už dávno jít,
tvůj hlas v uších nepřestává mi znít.
Měla jsem křičet tatínku můj:
"Prosím tě zastav se, tak stůj!"
Nechci tě pustit, nechci tě dát,
s kým teď budu se smát?
Už jen potkávám tě ve snech svých,
vidím se tak v očích tvých....
Tvé pohlazení je už jen mým snem,
vždy utěšil jsi mě svým úsměvem.
Přes tvůj i maminky hrob a můj veliký žal,
ty i maminka, jako hvězdy budete svítit dál.