Dobrý den, milí snílci. Máme tady první čtvrtek měsíce dubna. A na ten jsem měla naplánovanou druhou část informací o starověkém malířství.
Řecko
Z výtvarného umění starověkého Řecka se toho dochovalo velice málo. Mnohé deskové obrazy, mozaiky a nástěnné malby existují už jen v Římských kopiích.
Starověcí Řekové ale zdobili i chrámy, veřejné budovy a domy bohatých občanů.
Z venku byly budovy pestře pomalovány a vnitřek zdobily rozměrné deskové obrazy nebo fresky. Podlahy se vyskládaly mozaikami. Mozaiky tvořily jednoduché vzory z černých a bílých kamínků. V pozdějším období se používaly i kamínky barevné.
Známe jména některých malířů i některých jejich děl, i když se do dnešních dní nedochovaly žádné obrazy. Například Polygnósos z Thasu (1. pol. 5. st. př. nl.), který byl obdivován pro krásu kompozice a pro výraznost svých kreseb. Ztvárním díla jako: Bitva u Marathonu, Dobití Tróje v Delphách, Obrazy z podsvětí. Nebo třeba Apolodóros z Athén (konec 5. st. př. n. l.), který jako první začal využívat světla a stínu k modelaci objemu a také perspektivy, třebaže pouze empirickou). A také Apellés. Ten byl dvorním malířem Alexandra Velikého. Je autorem obrazů: Afrodité anadyomené a Pomluva.
Jediné výtvarné umění, které se skutečně dochovalo, je vázové malířství.
Řecké nádoby měly dva autory, hrnčíře a malíře.
V archaickém období na nich byla používána geometrická výzdoba, nebo pásová (lineární) výzdoba.
V klasickém období se rozvinul tzv. černofigurový sloh a červenofigurový sloh.
Ten černofigurový spočíval v tom, že na červeném podkladu, což byla barva vypálené hlíny, byly vykresleny černé figury. Detaily na nich jsou vyškrábány. Nejznámější malíř byl Exekiás.
A ten červenofigurový byl opačný. Podkladová plocha je černá a vlastní výjev vynechaný. Ten je tudíž červený. Detaily jsou dokresleny.
Řím
Římské malířství se inspirovalo pozdním řeckým, etruským a helenistickým výtvarným uměním. Později bylo ovlivněno i malířstvím nových dobytých provincií.
Nejdříve se malovalo na dřevo. To ale postupně nahradilo malířství nástěnné.
Deskové malířství
Deskové malířství bylo v Římě velmi oblíbené. Malovalo se temperami nebo horkým barevným voskem na dřevěné panely. Kvůli malé trvanlivosti dřeva se dochovalo jen velmi málo děl. Například Severovské tondo zobrazující Septimia Severa, jeho manželku a syny.
Triumfální malířství
Objevilo se ke konci 4. stol př. n. l.. Byly to převážně obrazy zobrazující slavná vojenská vítězství. Oslavovaly klíčové scény konfliktů nebo dobytí měst. Pozdějí se objevovala tematika územní rozpínavosti říše včetně souvisejících vítězných bojů, jako byly Punské války či dobytí Makedonie v roce 168 př. n. l. Tyto malby obsahovaly motivy bitevních scén s krajinou na pozadí a byly z propagandistických důvodů umísťovány na veřejných místech.
Nástěnné malířství:
Nejvýznamnější příklad římského nástěnného malířství je v Pompejích. Poprvé je popsal německý archeolog August Mau a rozdělil je do čtyř základních stylů podle období vývoje, motivů a použitých malířských technik.
1) Inkrustační (strukturální) styl
Pochází z 2. stol. př. n. l.. Malby napodobovaly strukturu zdiva, například mramorové kvádry nebo dřevěné trámy, malované živými barvami. Nejspíš vznikl jako inspirace freskami na zdech ptolemaiovských paláců na Blízkém východě a řeckými vzory.
2) Styl iluzivní architektury
Rozšířil se na počátku 1. století př. n. l.. Byly to malby architektonických prvků. Například širokých oblouků, architrávů (vodorovný pravoúhlý překlad (břevno) nesený podporami sloupy nebo pilíři) a portiků je otevřená sloupová hala, před hlavním vstupem do budovy) na vnitřních stěnách budovy. Tímto způsobem se opticky zvětšoval prostor v místnostech.
3) Ornamentální styl
Vznikl mezi léty 20 př. n. l. a 10 př. n. l.. Využíval efekt figurativních a barevných orámovaných obrazů. Objevovaly se motivy zvířat a rostlin. Základem byl vždy centrální prvek, kolem kterého byly rozmístěny další motivy. Zeď byla takto rozdělena na tři až pět vodorovných pásů. Na rozdíl od druhého stylu již nešlo o optické zvětšení prostoru místnosti či vyvolání dojmu hloubky scén.
4) Fantaskní styl
Objevil se kolem roku 60 př. n. l.. Byla to kombinace předchozích dvou stylů. Využíval iluzivních architektonických prvků, množství ornamentů, perspektivního zobrazení a figurálních motivů k vytvoření zcela nového způsobu kompozice. Jednotlivé scény znázorňovaly otevřené portiky, okna či balkóny s lidskými nebo mytologickými postavami, také zátiší nebo přírodní motivy.
Malířství pozdní římské antiky:
Od 3. století našeho letopočtu se více začaly objevovat mytologické motivy.
Ve stejné době ale v římě začaly vznikat raně křesťanské podzemní katakomby, jejichž stěny zdobily malby podobné těm v soukromých domech, avšak doplněné o křesťanské symboly. Křesťanští malíři začaly přejímat dionýsovské nebo orfeovské motivy, které interpretovali jako novozákonní. První malby s ryze křesťanskou tematikou byly jednoduché a postavy byly zobrazovány zepředu. Nejčastějším motivem byl Dobrý pastýř (symbol Krista), prorok Jonáš, či Ježíš a jeho skutky. Okolní krajinu moc nevykreslovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat