Téma týdne 65 - Příznak dospělosti

K minulému tématu zatím nikdo nepřispěl.

Milí Snílci,

asi každý si v dětství hraje na to, že je dospělý a smí dělat všechny ty úžasné věci, které dospělí dělávají. (Já třeba jsem si hrávala, že v té velké oranžové Tatře, kterou měl tenkrát doma kde kdo, rozvážím pivo. Roli piva zastaly barevné kuželky.) Čím jsem byla starší, tím méně mě ale dospělost lákala, a na odchodu z oslavy svých osmnáctin jsem přemýšlela, jak dlouho ještě bude trvat, než se začnu jako dospělá i cítit.

Ona oslava už je nějaký ten pátek, ale moc se to nezlepšilo. Pořád mám pocit, že si na dospělého jen hraju, jen teď už musím působit přesvědčivěji, než když jsem jezdila po pokoji v korbičce plastové Tatry. A pořád taky nevím, jak se to pozná, že je člověk dospělý.

Jak to máte vy?

Přepadly vás někdy podobné pocity?

Co od dospělosti čekáte?

A co je podle vás znakem toho, že někdo je skutečně dospělý?

Napjatě očekávám všechny vaše nápady!

Jako obyvkle je budu hledat v komentářích nebo na klubovém mailu klub.snilku@email.cz.

Máte pocit, že vaše myšlenka na celý článek nevydá? Podělte se o ni v komentářích!

Napadlo vás něco k některému ze starších témat? Jen se do toho dejte! Odkaz na vaši tvorbu vložte, prosím, k nejnovějšímu Tématu týdne - zajistíte tím, že ho nepřehlédnu.

Ať se vám daří!

Alissa

Post scriptum:

Příhodu, kvůli které mi minulé pondělí spadnul ze srdce kámen velikosti menší chalupy, vyprávět nechci. Ale uvědomila jsem si, že mám doma kámen ze srdce v úplně jiném smyslu slova. Kámen ze samého srdce mýtické země a starých ság...

V pozadí ostrov Viðey u Reykjavíku, v popředí kámen sopečného původu z některé z islandských pláží.