14. října 2014

Týden sto dvacátý osmý - Světlo svíčky

Kdo se minule zapojil?


Zdravím, Snílci,
Téma na tento týden bylo skoro jednomyslně zvoleno. A tu ho máte - světlo svíčky. Nadešel podzim se všemi svými krásami, s plískavicemi, chladným větrem a barevnou přírodou. A právě takové počasí nás ponouká zápálit svíčku, solnou lampu nebo třeba aromalampu, jen abychom si případný nečas venku zpříjemnili.
Proto je tu pro vás výzva, Snílci. Piště úvahy, vyprávění, povídky, básně, nebo třeba vyfoťte svíjející se plamen a ukažte nám skrze objektiv jeho krásu. Vše záleží jen na Vás a já se těším, že se zapojíte.

Přeji Vám příjemné podzimní dny,

Dragita


A nyní samozřejmě, ukázky z děl minulých odvážlivců. Jelikož oba vyšli s kůží na trh, zaslouží si přední místa v článku na Téma týdne :)



Nad hlubokým údolím stahují se mračna černá. Ve stínu prastarých stromů, starších než lidstvo samo, skrývá se hora temná. V úpatí skály teče potok tichý. Mrtvý či živý?
Chladné stěny, kvádry kamenné, podivným nepřirozeným jasem září. Ta stavba záhadu v útrobách zdí střeží. Za svitu měsíce pod baldachýnem nekonečných bouří, jediné světlo mihotavé do okolní tmy oči mhouří.
Odvěké prokletí hrad ten provází, za to, že odmítl pomoci lidem z nesnází. Když temnota pohltila mysl lidskou, měl prozářit tmu do končin nejhlubších. Do krovů zlé sny, přízraky a děsy po staletí byly chytány, aby jim lidé nebyli napospas znovu vydáni. Zhoubu tu myslí bytosti strážili, jen kvůli tomu na hradu Strážci žili.



Žádné komentáře:

Okomentovat