Týden sedmdesátý sedmý - Cesta do fantazie

Nevěřícně zírám na povídku, kterou mi poslala [Teia] a jediné, co mě k ní napadá jsou slova typu: úžasné, kouzelné a překrásné. A ničeho se nestrachuj...tak, jako se tvůj příběh od témata odklání, je s ním i velmi silně spjat.

Tímto se Ti klaním a ze sobeckých pohnutek vynáším němé přání, aby ses zapojila do TT znovu (abych měla co číst).

Jistě si mnoho z vás při čtení 'tentotýdeního' tématu vybaví stejnojmenný animovaný film původem z Japonska. Dává to ale také nezaujatou možnost pro ostatní, aby podnikli svou vlastní a jedinečnou cestu do fantazie...

***

Jen chci připomenout, pro ty, co by snad už zapomněli, že se nemusíte bát mi zaslat nějaké starší dílko, bude-li k aktuálnímu tématu, nebo k jakémukoli z předešlých. V druhém případě ale prosím, abyste mi odkazy na ně, nebo díla samotná posílali na klubový mail klub.snilku@email.cz

***

Pavučina snů

od Teiy

Liby
Myslím, že jsem je vždy viděla. Drobounká světýlka poletující světem. Nevýrazná za dne, ale ve tmě zářící jako jasné slunce. Jsou jich stovky, tísíce... víc. Nekonečné množství. Nikdy neodchází. Nikdy nemizí.
Maminka tvrdí, že neexistují. Že jsou jen výplodem mé dětské mysli. Ale vím, že nemá pravdu. Neví, že s nimi také komunikuje. Každý člověk je občas vdechne. Líbí se mi, když se to stane - světýlka jej naplní svou energií a poté je člověk vydechne jako malý obláček páry. Ten se pomalu zase zformuje do kuličky a letí si zase jinam.
Všechny mají jednoho pána. Jmenuje se Citra. Zjevuje se mi. Někdy na mnoho dní po sobě, jindy se nevidíme celé týdny. Dohlíží na mě a stará se o mě. Vypráví mi příběhy před spaním. Zná obrovskou spoustu příběhů.

...